Seznámili se před dvaceti lety a pět let spolu seděli u jednoho moderátorského stolu. Zdá se, že je to dávná historie, ale Evu Jurinovou i jejího kolegu Zbyňka Merunku lidé dodnes poznávají.
„Často se ke mně hlásí a musím říct, že mě to těší, ale taky stále překvapuje. Byli jsme první soukromá televize, něco nového v jejich obývácích, tím to asi je. Dneska už jsem uvolněná, ale pár let zpátky mi to docela vadilo,“ svěřuje se nynější starostka Sadské na Nymbursku.
Ve funkci je teprve dva měsíce a má stále stůl plný dokumentů, které musí nastudovat, aby se dostala do obrazu. I když má volného času málo, se Zbyňkem Merunkou si stále volají.
„Vždycky spolu hodinu mluvíme, pak si dáme schůzku a pak ji vzájemně rušíme, protože nám to nevychází,“ směje se.
Dřív prohlašovala, že je Merunka její pracovní manžel. Televizní rozvod ale proběhl v klidu, a tak tenhle pár může bezpochyby říct, že zůstal přáteli.
„Můžu mu říct všechno a i on mně říká všechno. Pořád si rozumíme,“ říká Jurinová a vzpomíná, že se snad za celých pět let v televizním studiu ani jednou nepohádali. „Nedokázali jsme to, což není normální. Procházeli jsme vším krásně v absolutním souladu.“
Jurinová tvrdí, že právě na novácké období vzpomíná jako na to nejkrásnější ve své kariéře. Po odchodu z Novy pracovala deset let jako mluvčí pražské motolské nemocnice a učila také vystupovat politiky a byznysmeny. „Byla jich spousta, ale jména říkat nemůžu.“
Později se do jedné pražské regionální televize vrátila s vlastním pořadem o zdraví. Loni kandidovala do Senátu i europarlamentu, ale uspěla až v komunálních volbách. Jako starostka je třeba velitelkou městské policie a také oddává. Sama přitom na televizi nedokáže koukat jako běžný divák. „Pořád vnímám spíš to, jak mluví.“
