Dvojčata Jana Etiena a Miu Rosu máte s filmovým architektem Janem Kadlecem. Ale více než rok žijete s ředitelem reklamní agentury Petrem Václavkem. I on má ale celkem dost dětí.
To ano, má tři syny. Když se všichni sejdeme, je to divočina. Ale hezká. Rozhodně si nestěžuji. Pravidelně se scházíme na Vánoce a schází se nás u stromečku kolem 13 až 15 lidí. Vlastně víc než dospělých tam je dětí. Je to náš pevný každoroční rituál, který si dopřáváme s naší rodinou.
Jak se vám s dětmi změnil život?
Změnil se hodně tím, že člověk má něco nezbořitelného. Jde o velkou lásku, která je pevná. Je to věc, ke které se člověk vrací. Takže mě to akorát maximálně obohatilo. Dětem je deset let a pořád to jsou ještě moji mazlíčci. Dcera sice začíná být v pubertě, ale zatím to s ní tak nehází.
Pohádky jim asi už moc před spaním nečtete, ale máte s dětmi nějaké oblíbené rituály?
Kdybych to vzala z pohledu dětí, tak je to naše oblíbené domácí kino. Všichni to moc milujeme a užíváme si ten čas vedle sebe. Znamená to, že se nejdřív vykoupají a pak si vlezou si ke mně do postele. Já jim pustím pohádku a udělám popcorn. Je to pro nás lepší, než chodit do kina.
Péče o děti je jistě krásná věc, ale co vy? Máte čas pečovat i sama o sebe?
Já to mám spíš podle nálady. Moc o sebe nepečuji. Je období, kdy běhám a chodím na jógu a jsem strašně poctivá, a pak mam období takové zvláštní rozloženosti, kdy si potřebuju odpočinout. Pouštím si filmy v posteli nebo ve vaně a třeba měsíc a půl nic nedělám. Pak dostanu depku a začnu zase běhat. Musím se tedy přiznat, že mě to teď chytlo, takže se snažím vydržet a pravidelně uběhnout aspoň něco.
Většinou se podle nálady člověk obléká či líčí.
Kdybych se na sebe měla podívat, jak se oblékám podle nálady, tak nemám moc dobrou náladu asi nikdy. Je pravda, že se občas snažím, ale u mě to v oblékání či líčení spíš souvisí s tím, jak ráno moc pospíchám. Když je čas, tak si ráda vyberu něco hezkého na sebe a dávám si záležet. Ale když pospíchám, tak to beru hrozně prakticky. Prostě kalhoty, tričko, mikinu, vyběhnu a pak zjistím, že vypadám jak houmlesák. Když už je to fakt neúnosný, objednám se na kosmetiku. Jediné na co si dávám pozor, tak je čištění pleti ráno a večer. Jinak jsem v té péči hrozná. V práci se smějeme, že holky používají kokosový olej na obličej a já ho dávám pod králíka.
Někdy není jednoduché vychovávat děti a pracovat. Jaká je ta koordinace u vás?
Jednoznačně funguje plánování. Někdy je člověk taková domácí produkční, ale jde to. Moje děti chodí do páté třídy a absolvují hodně kroužků, které mají naštěstí na jednom místě. Je dobré mít sestry, které mají stejně nebo podobně staré děti, ale i kamarádky, že se můžete střídat, když je potřeba. Všechno jde.
Sestry Lela, Aňa a Ester Geislerovy
A práce? Vy se věnujete spíš než herectví produkci. Nebo je to už jinak?
Zatím převážně pracuji právě jako produkční. Dělám pro módní časopis a strašně mě to naplňuje. Moc jsem nehrála a ani se už modelingu nevěnuji. Nedávno však přišla nabídka na seriál s názvem Na vodě, který režíruje Milan Cieslar. Jde o komediální seriál a moc se mi do tohoto pracovního kolotoče nastupovalo pěkně. Ještě jsem hrála ve filmu mojí kamarádky Johany Švarcové (alias Saxany Šancové), což je režisérka, scénáristka, DJka a herečka. Společně s Kristýnou Dufkovou napsala hezký scénář, ke kterému jsem je nějakým způsobem inspirovala. Film by měl být hotový někdy v letošním roce. Takže si začínám užívat v poslední době i hereckých příležitostí, kterých si nesmírně vážím.
Vy jste ale i v minulosti spíše hrála ve filmech, seriálech. Divadlo vás neláká?
Divadlo se mi líbí, obdivuju to, nějakým způsobem mě i láká, ale vlastně vždycky jsem se mu nějak vyhýbala, kvůli tomu, že vlastně zabírá moc času. Že vlastně dopoledne je zkoušení a večer se hraje a je to taková hrozně velká zodpovědnost. Což mě vlastně nikdy moc nevyhovovalo.
