Profesorka sociologie z Uppsaly Eva Lundgrenová k tomu řekla: "S přihlédnutím k mýtu rovnoprávnosti je námi zjištěné číslo velmi vysoké." Připustila také, že podobný trend naznačily některé dřívější studie, nyní ale ještě rozsáhlejší zkoumání zřejmě dramaticky nahlodalo představy o švédské společnosti.
V samotné studii autoři píší: "I když je společnost již ve fázi, kdy přisuzuje ženám v podstatě stejná práva jako mužům, denní realita se zdá jiná - vynucování poslušnosti pomocí násilí je stále velmi časté." Výzkum vznikl na objednávku švédské vlády a zúčastnilo se ho 7000 švédských žen. Z nich 46 procent odpovědělo kladně na otázku, zda byly ve svém životě vystaveny násilí ze strany mužů. Jako "násilí" je přitom ve Švédsku klasifikováno hrubé fyzické násilí, sexuální násilí nebo výhrůžky násilím. "Víme o tom, že ženy trpící násilím v rodinách mají pocit viny i hanby a raději o takových případech nemluví," dodala profesorka Lundgrenová v rozhovoru pro televizi TV-4. A dodala: "Realita je tedy podle mne ještě horší než již tak hrozivý výsledek průzkumu."
Názor Evy Lundgrenové dokresluje i statistika, podle níž se pouze desetina bitých nebo týraných dospělých žen ve Švédsku obrací s žádostí o pomoc na policii.
Dřívější výzkumy byly často bagatelizovány tím, že čísla jsou zkreslována vysokým výskytem násilí vůči ženám v rodinách přistěhovalců a v sociálních skupinách s nižší životní úrovní. Ale ani to možná není tak úplně pravda. Výzkum totiž navíc ukazuje, že postihovány násilím bývají ženy všech věkových isociálních skupin. Také násilníky jsou podle studie muži všech společenských ivěkových kategorií.
Poslední švédská práce na toto téma přináší tedy v podstatě podobné výsledky, o jakých většinou hovoří čeští odborníci, kteří zkoumají tuto problematiku v domácích podmínkách. Podle různých průzkumů se totiž s násilím či vážnými výhrůžkami násilím setkalo asi čtyřicet až padesát procent českých žen. I v tuzemsku se navíc předpokládá, že policie se dozví sotva o deseti procentech případů, kdy je žena bita či jinak týrána.
V samotné studii autoři píší: "I když je společnost již ve fázi, kdy přisuzuje ženám v podstatě stejná práva jako mužům, denní realita se zdá jiná - vynucování poslušnosti pomocí násilí je stále velmi časté." Výzkum vznikl na objednávku švédské vlády a zúčastnilo se ho 7000 švédských žen. Z nich 46 procent odpovědělo kladně na otázku, zda byly ve svém životě vystaveny násilí ze strany mužů. Jako "násilí" je přitom ve Švédsku klasifikováno hrubé fyzické násilí, sexuální násilí nebo výhrůžky násilím. "Víme o tom, že ženy trpící násilím v rodinách mají pocit viny i hanby a raději o takových případech nemluví," dodala profesorka Lundgrenová v rozhovoru pro televizi TV-4. A dodala: "Realita je tedy podle mne ještě horší než již tak hrozivý výsledek průzkumu."
Názor Evy Lundgrenové dokresluje i statistika, podle níž se pouze desetina bitých nebo týraných dospělých žen ve Švédsku obrací s žádostí o pomoc na policii.
Dřívější výzkumy byly často bagatelizovány tím, že čísla jsou zkreslována vysokým výskytem násilí vůči ženám v rodinách přistěhovalců a v sociálních skupinách s nižší životní úrovní. Ale ani to možná není tak úplně pravda. Výzkum totiž navíc ukazuje, že postihovány násilím bývají ženy všech věkových isociálních skupin. Také násilníky jsou podle studie muži všech společenských ivěkových kategorií.
Poslední švédská práce na toto téma přináší tedy v podstatě podobné výsledky, o jakých většinou hovoří čeští odborníci, kteří zkoumají tuto problematiku v domácích podmínkách. Podle různých průzkumů se totiž s násilím či vážnými výhrůžkami násilím setkalo asi čtyřicet až padesát procent českých žen. I v tuzemsku se navíc předpokládá, že policie se dozví sotva o deseti procentech případů, kdy je žena bita či jinak týrána.
