Eliška Kaplický s dcerou Johankou odhalily model Kaplického knihovny z lega. „Johanka se sama zeptala a byla hrdá na to, že tato stavba je navržená jejím tatínkem,“ říká vdova po architektovi.
Její dcera má o tvorbě otce přehled a nejen o ní. „Johanka si v rámci Architecture Week v Praze, kde dělám každý rok výstavu, provází svoje spolužáky ze školky a říká, že tohle dělal táta, a je hrdá. Vypráví o tom jako kunsthistorik v šestiletém vydání. Zajímá ji to stejně jako jiné věci. Má ve svém pokojíčku obrazy od svého dědečka a to se jí taky líbí. Je obklopena díly celé rodiny,“ dodává.
Johanka chodí do montessori školky a bude chodit i do montessori školy, kde se dětem vše vysvětluje a doplňují se souvislosti, na což v běžné škole obvykle není prostor.
Zatím se neví, nakolik zdědila talent po otci, ale mamince už vyzdobila kancelář výkresy a malování ji baví stejně jako tanec. „Neustále tancuje, ale má podobné pohyby jako můj muž. On byl vysoký, měl dva metry, Johanka je taky vysoká, takže jsou to takové zvláštní pohyby. A po mně má přirozený optimismus. Je sluníčko pro celou rodinu. Kamkoli vstoupí, s ní přichází dobrá nálada a je strašně oblíbená,“ říká Eliška Kaplický, která si na svůj současný život nestěžuje.
Po manželově smrti ani nepřemýšlela nad tím, že by to nemusela zvládnout, hodně jí ale pomohla rodina. „Nad tím nepřemýšlíte. Je to pud sebezáchovy. Díky mé rodině a jejich podpoře jsem přežila to nejtěžší období a vděčím jim za mnohé. Pomohli mi, jsem tady, dělám práci, která mě baví, pracuji pro Prahu, kterou miluji, a hlavně mám dceru, kterou miluji,“ říká.
Eliška Kaplický a Jan Kaplický
„Člověk se odrazil ode dna a čím víc cítíte to dno, tím výš se chcete odrazit a letět do nejvyšších výšek a zkusit cokoli, protože život je krátký, a když máte možnost, tak do všeho jít. Teď jsem šťastná, že jsem to dokázala,“ dodává.
