Dva manželé spanilé královny Kunhuty

Kunhuta, manželka slavného krále železného a zlatého, tedy Přemysla II. Otakara, se narodila někde v Haliči v roce 1246. Otcem byl Rostislav Michajlovič z ruského panovnického rodu Rurikovců, matkou Anna, dcera uherského krále Bély IV. Když na Rus vtrhly tatarsko-mongolské hordy a ovládly ji, otec na nic nečekal, sebral rodinu, a protože měl za tchána uherského krále, pověsil se mu na krk. Král Béla z toho radost neměl, ale dcera je dcera. To všechno se stalo během Kunhutina dětství. Nikdo ještě netušil, jaká se z ní stane kráska. A protože to navíc měla v hlavě srovnané, okouzlila každého. I svého dědu, uherského krále Bélu IV., který měl v době její začínající dospělosti velké starosti. Dal se totiž do boje o Rakousy s jejich momentálním vlastníkem, nejmocnějším panovníkem tehdejší střední Evropy, králem českým Přemyslem II. Otakarem. A bitvu u Kressenbrunnu prohrál. Jeho přemožitel jásal. Jenže když si uvědomil, že stále nemá dědice, měl po náladě. S padesátiletou manželkou Markétou Babenberskou, se kterou vyženil Rakousy, se mu nedařilo mít potomka. O třicet let mladší Přemysl měl děti jen nemanželské (mimochodem s královninou dvorní dámou). Když mu papež zarazil uznání legitimity pro jeho bastarda Mikuláše, nezbylo, než aby si hledal novou nevěstu. Co bylo, bylo, co jsme si, to jsme si... S králem Bélou, kterého nedávno znectil na bitevním poli, se dohodl, že si vezme jeho krásnou šestnáctiletou vnučku Kunhutu. Královna Markéta nedělala problémy, sama podala žádost o rozvod. Poté už nic nebránilo, aby se v dnešní Bratislavě na hrádku Poszony konala svatba Přemysla a Kunhuty. To bylo v roce 1261. Kunhuta porodila Přemyslovi pět dětí. Poslední z nich byl chlapec, pozdější král Václav II. Když český král Přemysl II. Otakar ve svém známém duelu s římským králem Rudolfem Habsburským prohrál nejenom svou velkou říši (až na české země) a v bitvě na Moravském poli i svůj život (1278), Kunhuta se stala ve svých 32 letech královskou vdovou. Do toho přišla braniborská okupace Čech a Kunhuta skončila i se svými dětmi v zajetí na hradě Bezděz. Odtud uprchla (zřejmě jí v tom nikdo nebránil), ovšem sama, bez dětí! Přičemž mladému Václavovi bylo teprve osm let a jeho zajetí na Bezdězi a posléze v Německu zanechalo na jeho zdraví stopy. Po útěku se Kunhuta usídlila v Hradci u Opavy, kde začala vést svůj malý dvůr. A brzy přišel On, Záviš z Falkenštejna z rodu Vítkovců. Oslňující osobnost ve všech směrech, tak trochu Přemysl v mladším vydání. Královny měly milence ve všech dobách, ale nesmělo se to dít veřejně. Když už se prosákly nějaké drby, budiž. Ale viditelné důkazy? Zhruba rok po seznámení se těm dvěma narodil syn. Dostal jméno Jan. Později, když se stal Záviš nejmocnějším mužem v království s vlivem na mladého krále Václava, se dokonce s Kunhutou oficiálně oženil (1284). Aby si královna vdova vzala někoho jiného než příslušníka panovnického rodu, bylo značně neobvyklé. Kunhuta zemřela hned rok po svatbě. Záviš z Falkenštejna místo truchlení se rozhlédl po další manželce. Uherský král Ladislav mu dal svou mladou sestru Alžbětu. Jenže protože se s ní odstěhoval z Prahy na Svojanov, mohli ho jeho nepřátelé v klidu pomlouvat u krále Václava II. Chce tě zabít, udělej něco, našeptávali mu tak dlouho, až nechal Záviše zatknout. Na jeho obranu se kromě jeho rodiny nepostavil nikdo. Přemyslův bastard Mikuláš pak vozil Záviše od hradu k hradu, které vlastnili Vítkovci. Vzdejte se, nebo ho popravím, hřímal. Všichni se raději vzdali. Až dorazili k Hluboké, kterou držel Závišův bratr Vítek. To neuděláš, nechtěl uvěřit Mikulášovi. Pak na vlastní oči viděl, jak Závišovi upadla hlava pod katovským mečem. Ještěže se toho Kunhuta nedožila!