Václav Havel - Olze Havlové
3. listopad 1979
Milá Olgo, žiju pořád ještě z Tvé včerejší návštěvy, která byla pro mne jako obvykle - takovým menším doppingem, resp. "fetem", jak se ve vězení říká.... ...Budeš, jak se zdá, dost dlouho sama. Rozruch kolem mne, který jsi dosud měla (zavření, advokát, balíčky, návštěvy, proces atd.), pomine a nastane dlouhý čas každodennosti "slaměné vdovy". Myslím, že by sis měla udělat také nějakou životní koncepci. Několik myšlenek na toto téma: 1) Nebuď naštvaná a nerozčiluj se. Tím nikomu nepomůžeš a sama si jen budeš ničit nervy. Spíš se nějak činorodě zaměstnej, tím uděláš i mně největší radost... ... 8) Mne čeká asi velký kýbl hořkostí. Ten ovšem musím vypít já, to se nedá nic dělat, v tom mi nikdo nepomůže. Nějak to zvládnu. Ty se tím nesmíš nechat deprimovat nebo rozvrátit nebo otrávit. Mysli na mne, ale ne na ty hořkosti. Stačí, že je budu mít já, a nemá smysl, aby sis jimi ničila život i Ty. To by mi spíš přitížilo, než pomohlo. Mně nejvíc pomůže, když budu vědět, že se dobře oháníš, že jsi veselá, činorodá, že víš, co chceš že neupadáš do beznaděje... Přežili jsme už leccos, přežijem i tohle!
Text byl převzat z knihy Dopisy Olze, Brno 1990.
Václav Havel byl v procesu se šesti signatáři Charty 77, kteří se podíleli na činnosti občanské iniciativy ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, odsouzen 23. října 1979 ke čtyřem a půl letům odnětí svobody. Byl ještě několikrát vězněn, naposledy v roce 1989.
Charlotta G. Masaryková - Alici Masarykové
31. května 1916
Moje milá, dobrá Alice, dvacátého píšeš, co bys chtěla dělat, kdybys byla volná: žít v malém sirotčinci v horách apečovat o děti v bílých místnostech vyzdobených polními květinami. Jaké by to bylo pro mne štěstí, být s Tebou v horách, kde se volně a lehce dýchá - zase Tě mít u sebe! Moje Touha po Tobě je bezmezná. Já jsem ve všem tak úplně na Tebe spoléhala, myslila jsem si, že by to jinak nebylo možné, a nyní jsme musely snášet odloučení po sedm měsíců. A však neprospělo to ani mně, ani Tobě.... Jsem bezradná, jak bych T i mohla pomoci. Když jsme se v Praze rozloučily, myslila jsem, že Tě za dva tři dny zase uvidím, nezdálo se mi, že by bylo možné vůbec něco jiného. S Boží pomocí se jistě všecko obrátí v dobré.
Text byl převzat z knihy : Charlotta G. Masaryková Listy do vězení, Praha 1948
Během čtyřletého pobytu profesora Tomáše G. Masaryka v emigraci, kam se uchýlil se svou dcerou Olgou za první světové války, se jeho rodině vedlo v Praze velmi špatně. Jan musel narukovat, Herbert zemřel na tyfus a Alice byla místo churavějící matky obviněna z velezrady a 28. října 1915 uvězněna. Paní Charlotta těžce nesla osamění a bídu. Alice se vrátila domů až 2. července 1916, poté, co petici za její propuštění podepsalo šedesát prezident Wilson prostřednictvím svého velvyslance protestoval ve Vídni.
Lise Londonová - Arthurovi Londonovi:
4.května 1951
"Gérarde, včera jsem dostala Tvůj dopis. Několikrát jsem jej přečetla, abych našla mezi řádky odpověď na všechny otázky, které si kladu od onoho 28. ledna, kdy jsi opustil domov a už ses nevrátil. Co jsme se Tě načekali! Kdykoli jsme zaslechli nějaké auto, mysleli jsme, že se nám vracíš. Ale uplynuly dny, týdny, měsíce, aTy ses nevrátil. Měla jsem v Tebe takovou důvěru, můj Gérarde. Je možné, žes jí nebyl hoden? Miluji Tě, Gérarde, ale Ty víš, že jsem především komunistka. Přes obrovskou bolest Tě budu umět vyrvat ze srdce, budu-li si jistá Tvou nečestností... ... Nakonec T i chci, Gérarde, opakovat slova Jana Husa: "Pravda zvítězí!" Jsi-li nevinný, bij se, bojuj, abys to prokázal. Jestliže ne, je spravedlivé, abys platil za své činy."
Text byl převzat z knihy Arthura Londona: Doznání, Praha 1968
27. listopadu 1952 byl Arthur London odsouzen v procesu s "protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a spol." k doživotí. Jeho žena, francouzská občanka, stáhla žádost o rozvod až o několik měsíců později, když jí London konečně mohl objasnit svou situaci. Pak se Lise se třemi dětmi a svými rodiči vrátila do Francie a použila všechny své kontakty ve francouzské komunistické straně, aby muže zachránila. Arthur London byl po čtyřech a půl letech věznění propuštěn do nemocničního ošetření a posléze, v únoru 1956, na svobodu.
Edvard Beneš - Haně Benešové
2. listopadu 1918
Drahá Hančí, po tak dlouhé době píši několik slov. Nedoufal jsem, že to bude možno. Vzpomínal jsem tolik astále, na Tebe, na V ás všechny, na Aťu i na všechny u radů. Slyšel jsem, co jste vytrpěli, jak zlé to bylo, tušil jsem to. Až se vrátím, všechno mi to povíš, vše vyložíš. V idíš už dnes jasně, že to nebylo nadarmo. Všichni mně tolik vyprávěli, jak jste se chovali a drželi důstojně, to byla největší moje radost. Já zde zato jednal tak, že to Vaše utrpení velmi draho bylo mi vykoupeno...
Převzato z knihy: Listy důvěrné, Praha 1996.
Zatímco budoucí ministr zahraničních věcí první Československé republiky následoval T.G.Masaryka do emigrace, jeho žena Hana byla zatčena. Na začátku listopadu 1915 u ní rakouská policie zabavila několik kufrů písemností T.G.Masaryka a Edvarda Beneše a poté ji obvinila, že byla součástí zpravodajského kanálu mezi Švýcarskem a pražskou odbojovou organizací Maffie. Celkem strávila ve věznicích jedenáct měsíců, propuštěna byla při amnestii v červenci 1917.
3. listopad 1979
Milá Olgo, žiju pořád ještě z Tvé včerejší návštěvy, která byla pro mne jako obvykle - takovým menším doppingem, resp. "fetem", jak se ve vězení říká.... ...Budeš, jak se zdá, dost dlouho sama. Rozruch kolem mne, který jsi dosud měla (zavření, advokát, balíčky, návštěvy, proces atd.), pomine a nastane dlouhý čas každodennosti "slaměné vdovy". Myslím, že by sis měla udělat také nějakou životní koncepci. Několik myšlenek na toto téma: 1) Nebuď naštvaná a nerozčiluj se. Tím nikomu nepomůžeš a sama si jen budeš ničit nervy. Spíš se nějak činorodě zaměstnej, tím uděláš i mně největší radost... ... 8) Mne čeká asi velký kýbl hořkostí. Ten ovšem musím vypít já, to se nedá nic dělat, v tom mi nikdo nepomůže. Nějak to zvládnu. Ty se tím nesmíš nechat deprimovat nebo rozvrátit nebo otrávit. Mysli na mne, ale ne na ty hořkosti. Stačí, že je budu mít já, a nemá smysl, aby sis jimi ničila život i Ty. To by mi spíš přitížilo, než pomohlo. Mně nejvíc pomůže, když budu vědět, že se dobře oháníš, že jsi veselá, činorodá, že víš, co chceš že neupadáš do beznaděje... Přežili jsme už leccos, přežijem i tohle!
Text byl převzat z knihy Dopisy Olze, Brno 1990.
Václav Havel byl v procesu se šesti signatáři Charty 77, kteří se podíleli na činnosti občanské iniciativy ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, odsouzen 23. října 1979 ke čtyřem a půl letům odnětí svobody. Byl ještě několikrát vězněn, naposledy v roce 1989.
Charlotta G. Masaryková - Alici Masarykové
31. května 1916
Moje milá, dobrá Alice, dvacátého píšeš, co bys chtěla dělat, kdybys byla volná: žít v malém sirotčinci v horách apečovat o děti v bílých místnostech vyzdobených polními květinami. Jaké by to bylo pro mne štěstí, být s Tebou v horách, kde se volně a lehce dýchá - zase Tě mít u sebe! Moje Touha po Tobě je bezmezná. Já jsem ve všem tak úplně na Tebe spoléhala, myslila jsem si, že by to jinak nebylo možné, a nyní jsme musely snášet odloučení po sedm měsíců. A však neprospělo to ani mně, ani Tobě.... Jsem bezradná, jak bych T i mohla pomoci. Když jsme se v Praze rozloučily, myslila jsem, že Tě za dva tři dny zase uvidím, nezdálo se mi, že by bylo možné vůbec něco jiného. S Boží pomocí se jistě všecko obrátí v dobré.
Text byl převzat z knihy : Charlotta G. Masaryková Listy do vězení, Praha 1948
Během čtyřletého pobytu profesora Tomáše G. Masaryka v emigraci, kam se uchýlil se svou dcerou Olgou za první světové války, se jeho rodině vedlo v Praze velmi špatně. Jan musel narukovat, Herbert zemřel na tyfus a Alice byla místo churavějící matky obviněna z velezrady a 28. října 1915 uvězněna. Paní Charlotta těžce nesla osamění a bídu. Alice se vrátila domů až 2. července 1916, poté, co petici za její propuštění podepsalo šedesát prezident Wilson prostřednictvím svého velvyslance protestoval ve Vídni.
Lise Londonová - Arthurovi Londonovi:
4.května 1951
"Gérarde, včera jsem dostala Tvůj dopis. Několikrát jsem jej přečetla, abych našla mezi řádky odpověď na všechny otázky, které si kladu od onoho 28. ledna, kdy jsi opustil domov a už ses nevrátil. Co jsme se Tě načekali! Kdykoli jsme zaslechli nějaké auto, mysleli jsme, že se nám vracíš. Ale uplynuly dny, týdny, měsíce, aTy ses nevrátil. Měla jsem v Tebe takovou důvěru, můj Gérarde. Je možné, žes jí nebyl hoden? Miluji Tě, Gérarde, ale Ty víš, že jsem především komunistka. Přes obrovskou bolest Tě budu umět vyrvat ze srdce, budu-li si jistá Tvou nečestností... ... Nakonec T i chci, Gérarde, opakovat slova Jana Husa: "Pravda zvítězí!" Jsi-li nevinný, bij se, bojuj, abys to prokázal. Jestliže ne, je spravedlivé, abys platil za své činy."
Text byl převzat z knihy Arthura Londona: Doznání, Praha 1968
27. listopadu 1952 byl Arthur London odsouzen v procesu s "protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a spol." k doživotí. Jeho žena, francouzská občanka, stáhla žádost o rozvod až o několik měsíců později, když jí London konečně mohl objasnit svou situaci. Pak se Lise se třemi dětmi a svými rodiči vrátila do Francie a použila všechny své kontakty ve francouzské komunistické straně, aby muže zachránila. Arthur London byl po čtyřech a půl letech věznění propuštěn do nemocničního ošetření a posléze, v únoru 1956, na svobodu.
Edvard Beneš - Haně Benešové
2. listopadu 1918
Drahá Hančí, po tak dlouhé době píši několik slov. Nedoufal jsem, že to bude možno. Vzpomínal jsem tolik astále, na Tebe, na V ás všechny, na Aťu i na všechny u radů. Slyšel jsem, co jste vytrpěli, jak zlé to bylo, tušil jsem to. Až se vrátím, všechno mi to povíš, vše vyložíš. V idíš už dnes jasně, že to nebylo nadarmo. Všichni mně tolik vyprávěli, jak jste se chovali a drželi důstojně, to byla největší moje radost. Já zde zato jednal tak, že to Vaše utrpení velmi draho bylo mi vykoupeno...
Převzato z knihy: Listy důvěrné, Praha 1996.
Zatímco budoucí ministr zahraničních věcí první Československé republiky následoval T.G.Masaryka do emigrace, jeho žena Hana byla zatčena. Na začátku listopadu 1915 u ní rakouská policie zabavila několik kufrů písemností T.G.Masaryka a Edvarda Beneše a poté ji obvinila, že byla součástí zpravodajského kanálu mezi Švýcarskem a pražskou odbojovou organizací Maffie. Celkem strávila ve věznicích jedenáct měsíců, propuštěna byla při amnestii v červenci 1917.
