Dokud rodím děti, můžu hrát nevěsty

  • 22
Má svou hlavu. Těhotenství je na ní už pořádně vidět, odmítá však pózovat s nahým břichem vystrčeným na objektiv. "To je to samé, jako byste měl vyrážku na hýždích a někdo by ji chtěl fotit," rozčiluje se na fotografa.

Jen místo slova hýždě užívá daleko lidovější a jadrnější výraz. Takhle prý zhrubla v Tele Tele a přiznává, že i dětem to už vadí.

* Jaký je to rozdíl - čekat dítě v pětadvaceti, a ve třiačtyřiceti letech?
Žádný.

* Myslel jsem, že dnes už spíš víte, co máte dělat.
Snad, ale to nesouvisí s těhotenstvím. Ve třiačtyřiceti už člověk ví, co nechce dělat. Má za sebou spoustu omylů.

* Například?
A například dřív bych se nechala zmanipulovat a pózovala při focení jako opička na přání. Odmítám se fotit v pózách vhodných pro mladé superstar. Dnes už vím, že na spoustu věcí nemusím přistoupit a dokážu nést následky konfliktu.

* To dřív nešlo?
V pětadvaceti člověk víc touží po úspěchu. Dnes lépe odhadnu důsledky své pracovní nebo osobní vzpoury a mám tak možnost volby - od guláše přes herectví až k porodu. Vím, co a za co mě čeká. V případě dítěte, které je na cestě, jsem ale stejně bezradná jako v mládí. Tady rozhoduje příroda, geny a někdo vyšší.

* Umíte si za ta desetiletí rodičovské péče lépe poradit s výchovou?
Stejně jako poprvé, když mi bylo čtyřiadvacet. Jsem z velké rodiny, kde bylo vždycky dost dětí a stejně... sebevíc praxe je vám nanic, když dítě stůně a vy bezmocně přihlížíte.

* Charakterizovala jste se kdysi jako typ matky-kvočny, která nebude mít klid, dokud nebude mít každé vaše dítě svoje bydlení...
Přece nebude padesátiletý syn bydlet se svojí osmdesátiletou matkou.

* To ne, ale vyznělo to, jako byste cítila povinnost všem dětem bydlení sehnat.
Samozřejmě, že bych jim chtěla pomoct při jejich osamostatnění, a cítím povinnost jim tuhle pomoc nabídnout. Fenomén českých dvacetiletých nesamostatných dětí - zaměstnáním syn, dcera - žijících z ledničky svých rodičů, je hodně rozšířený. Něco jiného je, jestli jim to bydlení dokážu sehnat a zaplatit. No nedokážu. To by se muselo Tele Tele vysílat dvakrát denně. Kdyby u nás byla běžná možnost pronajmout si za část průměrného platu byt, asi bych si takové starosti s dětmi nedělala.

* Tolik dětí musí být náročné už jen živit. I dobře situovaní lidé často nemají tu odvahu.
Když jsem si přivedla domů dvě děti z děcáku, měla jsem jen nízký herecký plat. Modlila jsem se: bože, udělala jsem dobrý skutek, teď zas udělej nějaký ty. A přišlo Tele Tele... Důvěra v lidové rčení "Bůh dal kravičku, dá i travičku", mě na čas zachránilo. Tele zachránilo kravičku... hm... nějak se mi do toho rozhovoru dostalo celé JZD!

* Nejstarší Agáta, nyní třetí v soutěži Miss, se osamostatňuje dost razantně.
To je snad přirozený vývoj. Hurá!

* Jenže spoustu matek ta ztráta vlivu bolí.
Mě ne. Věřím, že už si umí vyčistit zuby bez mé kontroly a dozoru.

* Máte představu, co čeká dívku, která se umístí v soutěži o jednu z českých miss?
Proč já? Na tohle byste se měl zeptat Agáty. Byla bych ráda, kdyby ve svých rozhovorech nevykládala, co dělám, já se zase nebudu vyjadřovat k tomu, co dělá ona. Musíme obě unést svobodu té druhé.

* Proč vy jste se do soutěže o královnu krásy nikdy nepřihlásila?
Klidně bych se přihlásila, ale nemohla jsem. Nebyla jsem krásná. V osmnácti jsem byla malá a tlustá. K té miss: myslím, že to je jenom přeceňovaná zábavná soutěž. Dcera se jí zúčastnila a měla úspěch. Nemyslím ale, že to byla zásadní událost, která by jí měla změnit život. Vždyť neobjevila lék na rakovinu, jenom se jí povedl jeden večer.

* Veřejnost podobnými soutěžemi žije.
A to je chyba, hlavně chyba vás novinářů - promiňte, že vás hážu do jednoho pytle. Ať se všechno točí kolem Jaromíra Jágra. To je člověk, který dvacet let pro tu světovou slávu dře. Ale média se řídí zásadou VIP jako VIP. To není možný! Nejde přece srovnávat slávu velkého hráče Jaromíra Jágra se slávou mediální bubliny Standy Dolínka. To po mně laureáti SuperStar ani missky nemůžou chtít.

* Loni jste se s Martinem Stropnickým rozhodli, že spolu budete žít. Není v tomhle věku už obtížnější respektovat dlouholeté návyky a libůstky partnera?
Mně to nepřijde jiné než v mládí. Tam zase člověk sotva vypadne z hnízda a nese si s sebou výbavu rodinných tradic. Jeden partner je třeba zvyklý, že se k jídlu dávají ubrousky, ten druhý to doma nikdy neviděl, považuje to za luxus... Už taková maličkost může být předmětem ostrých hádek. Naopak: s věkem je člověk tolerantnější. Přizpůsobí se snadněji. Nebezpečnější mi přijde začínat soužití v mládí.

* Když jsem četl knížky vašeho partnera, zdálo se mi, že máte jeden společný rys: jako byste si oba zakládali na tom, že všechno nejlépe zvládnete sami. Nevznikají v domácnosti tak militantně samostatných jedinců kompetenční spory?
Když už dnešní rozhovor zasvěcujeme dětem, tak při jejich "výrobě" jsou kompetence militantně samostatných jedinců jasně rozdělené.

* Mimochodem, opravdu dáte dítěti jméno Božena? Citoval vás jeden deník.
Jste další zvídavý novinář, který naletěl!

* Mohlo mi to dojít.
Až se "Božena" narodí, bude to celkem deváté dítě. Martinovo čtvrté a mé šesté. U nás neprobíhá boj o kompetence, ale boj s realitou, jak je všechny vychovat a uživit. Navíc - oba máme hodně pracovních povinností. Hrajeme, píšeme... Jsme v takovém zápřahu, že jsme rádi, když se občas doma potkáme. Ráda bych se hádala o to, kam patří tenhle hrníček a tahle lžička a jak s těma ubrouskama, ale nemám příležitost.

* Stěžujete si na zápřah. Napadá mě, že vám taková vytíženost musí taky něčím vyhovovat.
Pokud máme něco společného, tak touhu překonávat složité překážky. Kdybychom chtěli mít klid, nebo přímo pohodu, což je slovo, které oba nesnášíme, nepořídili bychom si druhého psa, nesnažili se o další dítě - teda doufám, že bůh dá a porodím ho.

* Co se ve vašem současném životě nejvíc podobá klidu?
Klidu? Když sedím v noci sama u počítače a mořím se se scénářem Tele Tele. Nahlas se směju, když si v duchu představuju, jak to pak budou kluci hezky hrát, kterou vadu řeči asi zvolí tentokrát... Po domě je ticho, nikdo se na mě neobrací s dotazy: mami, kde je tohle, mami, kde je tamto... Jen já se "tajně" bavím.

* Když píšete Tele Tele, ventilujete ve scénkách i témata, která vám jako občance hýbou žlučí, nebo jste tlačena k ryzí grotesce?
Nejvíc si vybírám témata, která mě rozčilují. Včetně těch politických.

* Například?
Premiér, který se jako malé dítě nechce pustit hračky, která už mu dávno nepatří. Některá témata mě ale štvou jen soukromě. Politici KDU-ČSL bojují za to, aby zůstaly v neděli obchody zavřené a doufají, že tak naženou víc lidí do chrámu Páně. Ale to je špatně. Církev by měla nabízet tak zajímavé nedělní školy nebo bohoslužby, aby mladí lidé minuli otevřené krámy a šli by raději do kostela.

* To snad až v ideálním katolickém světě.
U nás katolická církev prošvihla po revoluci velkou šanci. Hodně lidí hledalo duchovní setkání. Církev je neoslovila a čas věnovala bojům o restituce. Ale nejde jenom o Českou republiku. Mrzí mě volba papeže. Je zástupcem Krista na zemi a Kristova pomoc směřovala vždy k těm nejpotřebnějším. Pokud se v éře nesmírné chudoby třetího světa a rasismu stane papežem běloch a navíc z jedné z nejbohatších zemí světa, mám dojem, že církev opět něco prošvihává.

* Psát Tele Tele je tedy rozkoš, ale občas taky frustrace, ne?
Loni, touto dobou, měla na Nově vzniknout autorská redakce Michla Suchánka, Richarda Genzera a moje, která měla vyvíjet nové pořady. Dala jsem kvůli tomu výpověď v Činoherním klubu. Za čtrnáct dnů idea padla.

* Přesto jste nepráskla dveřmi.
Dostala jsem tenkrát jako náhradu na starost pořad Tenkrát na východě, jakéhosi humorného průvodce totalitou. S Irenou Obermannovou, zkušenou autorkou zábavné publicistiky, jsme připravily rok 1977. V pořadu Novy vystoupili Plastic People a chartistka Dana Němcová! Na Nově! Husarský kousek, který nás stál hodně energie.

* Jak se projevil na koláči sledovanosti?
No právě... u diváků disidenti propadli. Pro mě to bylo tak velké rozčarování, že jsem pořad opustila. Další díl, beze mě, už byl o tom, jak si ženy za totáče neholily podpaží ani rozkrok, a sledovanost stoupla. Netušila jsem, že diváci mají takto "vyhraněný" vkus.

* To jste si vážně nedokázala spočítat předem?
Ne. Vyhráli oni, diváci Novy, a moje touha po změně vkusu diváků prohrála.

* Kdo to jsou oni? Vy takové lidi neznáte osobně?
Znám. Ale pozor, já neviním diváky, ale svůj odhad masového vkusu. Kdyby mi bylo dvacet, šla bych studovat sociologii médií. Ten obrovský a záhadný vliv mnohdy nedůvěryhodných zdrojů a nevypočitatelný přeliv zájmu diváků... Moje úžasná matka řekla: "Vy teď jedete na dovolenou k moři, dejte si pozor na žraloky, a kdyby vás přece jen napadli, dělejte to a to. To se stalo v telenovele." Ovlivnění médii se nevyhnulo ani moudré ženě, která strávila život po boku velkého hudebníka a myslitele, jejímž domem prošly skoro všechny světové dirigentské špičky. I ona propadla seriálové životní pravdě.

* Mimochodem, jak se má váš tatínek, profesor Václav Žilka? Dokáže v jedenaosmdesáti svou přísností pořád rozplakat lidi?
Náš starý bard už přece jen slábne. Není to ta sopka. Přiznávám, že jsem z toho trochu nesvá. Přitom pamatuju doby, kdy mě jeho nezkrotná pedagogická povaha deptala.

* Působíte dojmem impulzivního člověka, který si s ničím nedělá velkou hlavu.
Jako že jsem zmítána událostmi? Jenom vzácně. Pokud vzniká dojem, že životem a vztahy proplouvám s lehkostí, je to tím, že se ho snažím vzbudit. Člověk by podle mého neměl otravovat své blízké zbytečnými složitostmi. Ve skutečnosti mám ale hodně věcí pečlivě promyšlených a zorganizovaných. Jinak bych ani nemohla řídit tak velkou rodinu. Také to, že jsem přišla do jiného stavu, nebyl žádný impulz pod dojmem chvíle.

* Jak dlouho s vámi po porodu nebudou moci počítat v divadle a v televizi?
Snad jenom měsíc. Alespoň u předchozích dětí to netrvalo déle. Malá Agáta mě dokonce týden po porodu doprovázela ke státnicím na DAMU a já se učila ještě na porodním sále. Víte, co je teď největší absurdita mého života? Před lety mi zrušil angažmá ve vinohradském divadle tehdejší ředitel Zdeněk Míka. Oznámila jsem mu, že jsem v jiném stavu, on mi vzal smlouvu připravenou k podpisu a už jsem ji víckrát neviděla. Uteklo přesně dvacet let a jsem v jiném stavu s uměleckým ředitelem Vinohrad.

* Naštěstí už hrajete v Činoherním klubu.
Ale i tam vedení zneužívá mého těhotenství, i když úplně opačně. Na Vinohradech mi po prvním dítěti herec Jaroslav Moučka vysvětlil, že už nikdy nebudu moct hrát naivky, protože mám v očích zralost porodu. A vidíte, naivky hraju dodnes. Pátým rokem nevěstu ve hře Deskový statek. Nedávno jsem šla za ředitelem Vladimírem Procházkou, že ve třiačtyřiceti už naivky hrát nechci. Víte, co mi řekl? Dokud budeš rodit děti, můžeš hrát i nevěsty.

* V mládí jste si přenášením televize vykoledovala kýlu. Doufám, že teď už v požehnaném stavu těžké předměty nevláčíte.
Nebojte se. Už vím, jak nosit televizi, abych si tu kýlu neudělala. To taky patří k výhodám pokročilého věku.

Veronika Žilková
Narodila se 16. října 1961 v Praze. Kmenová herečka Činoherního klubu je známá především jako titulní hrdinka televizního seriálu Šípková Růženka, účinkuje v parodické show Tele Tele a podílí se na jejích scénářích. Celkem vytvořila bezmála tři sta filmových a televizních rolí, zazářila především ve filmech Otesánek a Zapomenuté světlo. Tři děti porodila, dvě adoptovala a nyní čeká dalšího potomka s hercem Martinem Stropnickým, bývalým diplomatem, nyní ředitelem Divadla na Vinohradech.

Veronika Žilková

Veronika Žilková a Zdeněk Podhůrský

Veronika Žilková a Martin Stropnický moderovali anketu Atlet roku.

Veronika Žilková a Martin Stropnický moderovali pořad Atlet roku. Uprostřed je vítěz ankety Roman Šebrle.

Herečka a moderátorka Veronika Žilková během slavnostního večera, na kterém byly 20. listopadu v Praze vyhlášeny výsledky ankety Atlet roku.

Herci Veronika Žilková a Martin Stropnický uváděli 20. listopadu v Praze slavnostní vyhlášení výsledků ankety Atlet roku.

Veronika Žilková se svými dětmi.

Mirka Čejková si šušká s Veronikou Žilkovou o přestávce Anno 2004.

Veronika Žilková se synem Cyrilem a režisérem Zdeňkem Troškou - Anno 2004.

Veronika Žilková se svým přítelem Martinem Stropnickým.

Veronika Žilková na party po vyhlášení ankety Anno 2004. (5.2.2005)

Veronika Žilková (5.2.2005)

Veronika Žilková

Veronika Žilková

Veronika Žilková

Veronika Žilková

,