Dobrý krejčí dokáže víc než dokonalé stroje

- Šťastný život znamená jíst, pít a kouřit méně, ale to nejlepší, řekl kdysi Zino Davidoff, tvůrce známé značky,jehož jméno se stalo symbolem pro to nejlepší, co si muž může dopřát. Jeho heslo platí i v oblékání.

Když si chce muž pořídit pěkný oblek, neměl by se dívat jen na cenu. Ta sice o něčem vypovídá, ale měřítkem kvality jednoznačně být nemusí. Italové, jejichž zájem o módu je velmi známý, dávají například přednost sakům, jejichž vnitřní část je podkládaná, nikoli lepená. Podkládání v krejčovství znamená, že vnitřní část saka je z vrstvy plátěného materiálu nebo konopí, kombinované s velbloudí srstí, koňskými žíněmi a vlněnou vatou. Plátno se v přední části ručně nastehuje. Sako tak zůstává měkké, pohodlné, prodyšné a dobře přiléhá k tělu. Tento tradiční způsob zpracování, při němž se ruční práce používá výrazně i v dalším šití, ovšem znamená, že krejčí musí udělat přes dvě stě úkonů. Za den proto ušije jen jedno sako, protože k tomu, aby odvedl dokonalou práci, potřebuje přibližně sedm hodin.
Tak se samozřejmě nevyrábí klasická konfekce, která nabízí takzvaná lepená saka. "Když si někdo zvykne na sako vyrobené tradičním krejčovským způsobem, už nebude chtít jiné. Je to stejné, jako kdyby měl na sobě druhou kůži," tvrdí Guliano Caponi, prezident firmy Nervesa Moda Uomo, která zpracovává pánské obleky pro takové značky, jako jsou Nina Ricci, Yves-Saint Laurent, Aquascutum nebo Francesco Malto, jejíž obleky nosí řada hlav evropských států.
Výhodou firem, které nabízejí ruční zpracování, je samozřejmě také to, že pro ně není problém ušít oblek na zakázku. Samotná ruční práce ovšem nestačí. Bez kvalitního materiálu se neobejde ani ten nejšikovnější krejčí. Zejména v pánské módě se proto důsledně spojují nejlepší výrobci látek s nejlepšími výrobci, což pozná i laik. Stačí se podívat dovnitř saka. "Ten, kdo šije takové obleky, do nich všívá nejen svou značku, ale také visačku výrobce látky. Získat takové oprávnění však není vůbec jednoduché," vysvětluje Petr Nebeský z firmy Wilvorst. Když totiž například italská firma Ermenegildo Zegna, která představuje naprostou světovou špičku ve výrobě vlněných látek a v pánském odívání vůbec, dovolí výrobci všít do saka svou značku, dává tím "posvěcení" kvalitě. Pokud tedy najdete v saku všitou i značku výrobce látky, máte jistotu, že kupujete opravdu kvalitní výrobek.
Zkušený zákazník se ovšem nespokojí jen se značkou jako takovou, ale hledá i další údaje. Například materiál s označením 15 milmil od Ermenegilda Zegny je vlna, jejíž vlákna mají tloušťku 15,5 mikronů, což je nejtenčí vlněné vlákno na světě. Jemnost látky při pohlazení je naprosto neuvěřitelná, ale důležitější je to, že oblek z tohoto materiálu můžete nosit po celý rok. To ocení zejména muži, kteří hodně cestují, protože při návštěvě zemí s odlišným klimatem nemusí vlastně měnit šatník.

Pýchou krejčích bývá i ruční všívání podšívky a vypracování náprsní kapsy. Některé firmy nabízejí dokonce i hlubokou kapsu na letenku.

Ruční zpracování pánského saka je velmi pracné, díky němu však může sako dokonale padnout i postavě s určitými nedostatky.

Při výběru pánského oblečení je třeba se dívat nejen na vnější stranu, ale také dovnitř, zejména na zpracování podšívky, kapes a dalších detailů.

Saka mohou být různé barvy.

Kalhoty se sakem nemusejí být téže barvy, ale musí ladit.

Klasický oblek.

Důležitá je propracovanost jednotlivých drobností.

Perfektně se obléci znamená nejen zvolit kvalitní sako, ale také plášť. Ten by měl se sakem ladit.

Klasická pánská móda: kalhoty, sako, kabát.