»Tabulka není sice levná záležitost - přijde na pětadvacet korun, ale má podle našich zkušeností hned dvojí efekt: jak dospělí, tak děti mívají z této viditelné form y poděkování upřímnou radost a ostatní k dárcovství motivuje,« říká V endula Václavková z pražské zoo. Loni bylo drobných sponzorů pražské zoologické zahrady kolem tří set. Spolu s firmami a školami se podíleli na částce přesahující dva miliony korun. Málokdo z těch, kteří dávají peníze na provoz zoologické zahrady v Praze, by nahlas připustil, jak moc ho těší, když vidí své jméno vyvěšené veřejně v tak bohulibé souvislosti. Upřímné doznání tlumí pomyšlení na kolektivisticky slaboduché úsloví »jména hloupých na všech sloupích«, obava ze sousedských odsudků typu »to se moc nepředal« či »má na rozhazování«, nebo všechno dohromady. Své sehrává asi i strach z podezření, že ruku vedla do peněženky spíš ješitná snaha ukázat se než bezelstné srdce. Pro naprostou většinu dárců je však takové zviditelnění hřejivým balzámem na duši. Potvrzuje to každodenní zkušenost pražské zoo stejně tak jako třeba organizátorů televizních Adventních koncertů či Svěrákovy Akademie,při nichž se na obrazovce byť jen na pár vteřin mihne jméno těch, kteří se rozhodli pomoci druhým. K olik stojí dobrý skutek? Loni touto dobou se v přízemní chodbě pražské Dětské nemocnice Motol objevila tabulka připomínající, že nákup počítačového tomografu, skrytého za zdí, umožnil dar Franka Lederera - Čecha, který před nacisty emigroval do Kanady a ve své závěti odkázal dvěma dětským nemocnicím ve staré vlasti po půl milionu dolarů.»Nechala ji tehdy dělat ředitelka nemocnice na můj návrh,« vzpomíná profesor Emil Skamene z McGill University v Montrealu, který dohlížel na to, aby se přání velkorysého krajana beze zbytku naplnilo. »V Kanadě je to běžná praxe. Jsme totiž životně závislí na podpoře veřejnosti a toto je jediný způsob, jak říct každému 'Děkujeme'.« Za touto vlaštovkou má co nevidět přilétnout další - senátor V áclav Fischer totiž věnoval zdejší dětské oční klinice tři miliony na nákup laseru. Jakou šanci však mají ti, kteří svými finančními možnostmi do kategorie obou pánů nepatří? Odpověď je stručná: zatím víceméně žádnou. Je to škoda tím spíš, že úspěšný model dávno existuje, jen ho okopírovat. Stačí se rozhlédnout v kterékoli americké či izraelské nemocnici, britském parku, francouzském výzkumném ústavu... Tabulky se jmény dárců zde najdete na obyčejné lavičce, stromku, kávovaru, televizoru... T edy na předmětech, jejichž cena je dostupná víceméně každému. »Mnozí, kteří si nemohou dovolit vypsat větší šek, rádi uhradí nějakou konkrétní praktickou věc,« říká Pamela Baldocková z nemocnice v anglickém Harefieldu, která patří k předním světovým transplantačním centrům. »Proto máme vždy dlouhý seznam toho, co potřebujeme, a to ve všech cenových relacích, aby si opravdu každý mohl vybrat tu svou. Dobrý pocit pak máme všichni.« Není divu. Tento systém totiž splňuje tři základní podmínky, na které by měli myslet všichni, kteří se získáváním dárců zabývají: jednoduchost dávání, přesvědčivé formulování účelu a jasná, ba dokonce viditelná informace o tom, co se s darovanými penězi stalo.
 V pražské zoologické zahradě se může na svou tabulku těšit každý dárce, bez ohledu na to, jakým obnosem na jaké zvíře přispěl. |
