Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Dobrá baba s blbým chlapem nebude

  14:33aktualizováno  14:33
Je hlavní hrdinkou nejpopulárnějšího seriálu loňského roku, Pojišťovny štěstí. Přitom se snaží zůstat v ústraní, bojí se lidí, rozhovory neposkytuje. Jaká je Slovenka Alena Antalová, která hraje v Brně a díky seriálu ji zná celé Česko?

Anička Jánská. Tak ji znají miliony diváků ze seriálu Pojišťovna štěstí televize Nova.
Tichá, sympatická trpitelka krev a mlíko. V kavárně vedle pražského Divadla pod Palmovkou, kde teď zrovna zkouší, vypadá o poznání štíhleji a taky živěji.

Rozhovor jsme začali vlastně od prostředka. Dřív než o seriálu jsme mluvili o jejím životě, těžkém roce a láskách. A taky o tom, proč nemá televizi ráda a co chtěla lidem říct v přípitku na Nově, který jí z půlky ustřihli. Poznejte Alenu Antalovou.

* Televizní natáčení jste zas na delší dobu vyměnila za divadlo a teď připravujete hned dvě divadelní role najednou - v Praze pod Palmovkou vás čeká premiéra Keana IV. a v Brně budete mít roli Nany v muzikálu... Je vám ta role Nany, prostitutky, něčím blízká?
Blízká mi určitě není v tom, že měla sto chlapů za dva dny, takhle já to v životě neměla a mít nebudu. Ale znám ten stav duše, ve kterém ona žije. Kdy už nepláčete, protože nemáte sílu. Stav smutku bez pláče. Nana je taková dušička, která je ke svému osudu odsouzena od začátku a neumí s tím nic dělat. Nedokáže mít ráda své dítě, protože mateřskou lásku nikdy nezažila, odmalička byla zneužívána, a tak ani nemůže mít normální vztah s mužem, proto lásku dokáže najít jen u ženy. A to tedy nevím, jak zvládnu líbat se s holkou, to jsem opravdu nikdy nezkoušela. Ale už se na to celé těším.

* Kdy vás v životě potkala ta zkušenost, o které mluvíte, že už jste neměla ani sílu plakat?
Samozřejmě to bylo ve vztahu, ale mohu si za to sama. Prostě jsem své "trumfy" vložila do rukou někoho jiného, neuvědomila jsem si to a z této chyby všechno vzniklo. To se totiž nemá udělat. Protože ten druhý je nemusí třeba udržet, nebo je jen tak může vyhodit do vzduchu, nebo mu mohou omylem proklouznout mezi prsty. Těch variant je šíleně moc a jedna horší než druhá. Prostě každý si své životní trumfy musí držet u sebe. Jedině tak bude silný i pro někoho druhého. Je to pro mě velká zkušenost. Nemá to nic společného s oddaností nebo s láskou. To je úplně jiná kapitola. Nevím, jestli mi přesně rozumíte. Stalo se mi to, i když jsem v podstatě v životě velmi opatrný až ustrašený, introvertní člověk. Nechodím moc ráda do společnosti, bojím se lidí... Proto mám možná taky ráda divadlo. Mám to jako terapii. Tam se tento můj strach vůbec neobjeví, tam se má duše a srdce může rozletět do ohromných výšek a hloubek.

* Nanečisto žijete opravdový život a načisto ten divadelní?
Kéž bych se toho strachu v životě zbavila, pak už bych divadlo nepotřebovala. Takže můj cíl je nepotřebovat divadlo - ale to si dělám srandu. Už jsem si vyzkoušela žít bez divadla. A musela jsem se vrátit.

* Byl to klasický partnerský rozchod?
Klasické partnerské nepochopení, křivda... Rozum to všechno věděl, Ale duše tak brečela a nechtěla si nechat poradit! Byl to takový vztah na dálku. Proto se u mě taky rozjely ty iluzorní představy. Netušila jsem, jak komplikovaní chlapi můžou být. Asi to mají všechno trochu jinak. Dobrý chlap vám může být s blbou ženskou. Ale dobrá baba nebude s blbým chlapem. To není o tom vztahu, který jsem popisovala...

* Dobrá definice...
Já jen taktak chápu svůj život, tak nevím.

Rok jsem jezdila s cirkusem

* V seriálu Sex ve městě ženské ve vašem věku stále řeší, že ještě nemají žádného partnera a žádný stálý vztah. Řešíte to taky?
Už mě taky napadlo, že bych mohla mít děti, a moc se na ně těším. Mám pocit, že proto tady jsme a je to ta největší hodnota v životě. Párkrát jsem si řekla, je ti 32, to budeš mít první dítě ve čtyřiceti, to je blbý, ne? Ale stejně nemám pocit, že mi ujíždí vlak, a doufám, že nikdy nebudu. Já bych na svém životě nic neměnila, vždycky jsem všechno udělala nejlíp, jak jsem v tu chvíli uměla.

* I bouřlivý vztah s cirkusovým jezdcem ze slavného rodu, Jiřím Berouskem, kvůli kterému jste před třemi lety odešla z divadla k cirkusu?
I tam jsem prostě poslechla svůj hlas, i když to bylo naprosto nelogické, nesmyslné. Nikdy jsem nešla proti tomu hlasu, proto jsem přesvědčena, že všechno je, jak má být. I když některým věcem nerozumím, proč se mi dějí, tak vím, že nějaký smysl to určitě má, snad ho časem pochopím.

* Věříte v Boha?
Mám s ním trochu problém. Jsem věřící, mám ověřené, že to funguje. Co si přeju, to se mi splní - pokud to přání je správné a není sobecké, pak je život opravdu štědrý. I do kostela si někdy zajdu, ale ne kvůli tomu pomodlit se.

* Proč s ním tedy máte problém?
Mám strach z jakékoliv manipulace a anonymity. Ať už je to církev, televize, média. Je to velmi nebezpečné, my jsme jako děti, v průměru jsme velmi hloupí. Věříme tomu, co je psáno, to je dáno. Za mě se třeba někdo vydával na internetu, mým jménem si vymýšlel různé báchorky, vyprávěl, jak jsem byla znásilněná, a podobné nesmysly. Dokud to bylo anonymní a nevěděla jsem, kdo to je, měla jsem z toho strach. Ale když se ukázalo, o koho jde, a porušila se ta anonymita, tak se strach automaticky rozplynul.

* Kdo to byl?
Takové děvče, které mě má asi rádo a nějak se zřejmě ve mně vidí. Mým jménem třeba zvala lidi do divadla a podobně... Já se na ni už vůbec nezlobím, má prostě svůj problém. Jen z té možné manipulace mám strach. Ale když dokážete mít na očích „mikroskopy“, spousta problémů se rozplyne. Snažím se jimi vidět dál. Ale mám opravdu hrůzu z té omezenosti a z toho, čemu dokážou lidé věřit. Napsala mi třeba nějaká paní psycholožka, která docela zajímavě rozebrala můj život, ale všechny údaje čerpala z bulváru! A to je vzdělaná žena.

* Zpátky k té vaší víře.
Věřím v to, že co vyzařujete, to taky přitahujete zpátky. A že spousta věcí se vám ukáže sama. Rok jsem řešila, co mám dělat ve vztahu s Jiříčkem (Berouskem, pozn. red.), že je o devět let mladší, že za mnou nikdy nepřijde. Pak jsem jednou jela ve vlaku z Bratislavy do Brna a došlo mi, že za ním musím jít já.

* A jak jste přišla na to, že musíte zase zpátky? Jezdila jste s cirkusem skoro rok...
Já bych strašně ráda přišla na to, že můj životní sen je být u cirkusu a rodit mu artisty. Ale nejdůležitější je být k sobě upřímný. A o to se snažím, nenechám si sama sebou pokazit život. Jezdila jsem s nimi rok, bylo to krásné, romantické, neuvěřitelné. Miluju všechny ty lidi, čestnější lidi jsem nezažila. Podání ruky starého pana Berouska je víc než smlouva, jsou to lidi z předminulého století, v dobrém i špatném. A jednou jsem ve Dvoře Králové šla pro ty rohlíky na snídani, aby Jirka měl, tak jsem viděla nějaký časopis, v kterém Petra Špalková vykládala, jakou premiéru má v září a jakou v listopadu. Zjistila jsem, že se mi po tom divadle strašně stýská. Začala jsem plakat a půl roku jsme to řešili, pořád dokola. A pak mi jednou Jirka řekl: "Dobře, už to chápu, já ti pomůžu, abys mohla odejít."

* Bylo vám to líto, nebo jste cítila úlevu?
Všechno se to míchalo dohromady. Bylo to krásné, ale nemůžu mít klapky na očích. On se Jirka potom skoro zabil, spadl na něj při představení kůň. Bylo to na Štědrý den, jela jsem za ním do Drážďan, kde se to stalo. Moc jsem se bála, že to vzdá, on je totiž perfekcionista. Ale on se nevzdal a už po půl roce zase seděl na koni. Jsou to neuvěřitelně silní lidé.

* Byla tohle pro vás největší láska?
Na to neumím odpovídat, vy ano? Já jich moc nezažila, v životě jsem s nikým neflirtovala. Jsem docela opatrná a konzervativní. Ale když vzpomínám na jakoukoliv ze svých lásek, vzpomínám na ně ráda. A až na jednoho se můžu se všemi bavit a všichni mě pořád chtějí (smích). Největší láska bude můj manžel. Ale ke svatbě jsem trochu skeptická. Jsem prostě cikánská duše, nesmí mi nikdo nic nařizovat.

* To i v práci?
Ano. Ale myslím, že dokážu být taky tolerantní. Musím mít chytrého režiséra. Na chytrý chlapy obecně jsem odzbrojená. Pokud já jsem chytřejší než režisér, tak to bych nemohla dělat, to by mě nebavilo. Naštěstí se to většinou nestává (smích).

Popularita je iluze

* Ale v televizi při natáčení Pojišťovny štěstí jste se musela podřizovat více, ne? Tam vládne asi větší disciplína, musí se to natočit hodně rychle...
Je to stejné jako na divadle. Jenom musíte pracovat ve zkratce a na přeskáčku. Ale byl to dobrý scénář a já věděla, že to jde zahrát. Pan režisér mně věřil a nijak mě neomezoval. Byla to pěkná práce.

* Seriál z vás udělal velmi populární osobu. Jste ráda, že ten rozruch kolem vás teď, pár měsíců po odvysílání, alespoň trochu utichl?
Ten mumraj mi pořád vadí. Já neumím přijímat chválu, přijímat kritiku mi jde lépe.

* Pozornost, nebo chválu?
Pozornost taky, já nechci, aby mě někdo znal. Ale chválu taky ne. Moje maminka mě asi málo chválila. Když mě někdo chválí, tak já překonávám nedůvěru. Jak říkám, jsem uzavřená a někdy v této situaci nevím, jak se chovat.

* A opravdu vám ta pozornost vadí? To je takové obvyklé klišé: Popularita mi opravdu vadí, říkají lidi ze showbyznysu a většina z nich tam kvůli ní šla...
Popularita je iluze. Je to neuvěřitelně jednoduché stát se populárním. To přece jde udělat z každého. Takže si toho až tak nemůžete vážit. Ten seriál byl dobrý. Ale stačí mít napsanou kladnou roli a tak vás pak všichni berou. Ale možná se teď rouhám... omlouvám se.

* Vy jste někde na rozhraní s tou popularitou. Každý asi pozná váš obličej, na seriál se dívaly takřka čtyři miliony lidí. Ale skoro bych si tipnul, že málokdo zná vlastně vaše jméno...
No jasně, mě neznají. Nejsem slavná herečka. Je zvláštní, že ten seriál mohl lidi takhle zasáhnout.

* Tak to je taky taková iluze, můžeme se dívat na něčí život...
To je pravda. A moc nám to asi pomáhá. Psala mi jedna paní, že se jí stalo totéž, co mé představitelce. Byla těhotná a zemřel jí manžel. Nechtěla se na to dívat, bála se toho. Nakonec to překonala, znovu si to u televize prožila, vyplakala se a díky tomu jí je teď lépe. Kdyby to celé mělo být jenom kvůli této paní, tak to mělo pro mě smysl.

* Nebojíte se, že tak jako Ladislav Chudík je napořád doktor Sova, že vy máte nálepku Anička Jánská?
Já se bojím, že si za to nebudu těch lidí vážit. Že věří iluzi, že jsou jako děti. Bojím se zklamání z lidí.

* Nemáte strach, že tuhle roli nepřebijete ničím dalším?
Nemyslím, že by něco takové hrozilo. Hraju teď Nanu. Hraju Hanu Jarvisovou v Arkádii, feministku, která nesnáší chlapy. Hraju pětačtyřicetiletou Kateřinu Aragonskou. Takže to snad nehrozí.

* Máte s Aničkou Jánskou něco společného? Rozumíte jí?
Kdybych jí nerozuměla, nemohla bych ji hrát. Ta slova, to, co dělá, musíte procedit přes svoje city, duši, srdce, bříško, přes svoje pocity.

* Šla byste ve svém životě v takové situaci za ženatým chlapem tak jako ona?
Ona se snažila nejít... Kdyby se mi něco takového stalo, asi bych šla. I když mám zásadu, že ženatý a zadaný muž není pro mě. Pak musíte počítat s tím, že se to může stát i vám.

* Takže pokud byste věděla, že sice je ženatý, ale je to to pravé, tak jak jste říkala, šla byste za ním?
Kdyby to byla má druhá půlka, tak by byl už asi rozvedený. Protože já chci chlapa, který ví, že chce jenom mě (smích).

* Těšíte se na natáčení druhé řady seriálu?
(... dlouhé ticho) Podepsala jsem tu smlouvu. Na třináct dílů.

* Tak proč to váhání?
Nevím, jestli je to dobře. Těším se.

* Co vás brzdí? Vaše vztahy?
Na otázky celosvětového významu neodpovídám (smích). Dejte mi nějakou jednodušší otázku.

* Dobře. Jak se na ten váš úspěch dívali kolegové v divadle? Vzbudil obdiv, závist?
Brno je patriotické, takže ono je to srandovní, měli radost, jsou rádi. Závist nezkoumám, destruktivní věci mě nezajímají. Já si velmi vybírám, co si do té komůrky v životě dám. Když si tam dáváte levné nechutné sušenky, jsou tam a otravují vám jenom váš život. Já i proto nelžu. Ze sobeckých důvodů. Nechci si pamatovat, co jsem komu řekla a neřekla. Život je jenom váš. Zanést si ho nějakými smutky, žárlením, křivdami, to nestojí za to. Je to někdy boj. Ale tohle se mi docela daří.

Vzalo mě, jak je Dan Landa odvážný

* Vy jste letos pronášela novoroční přípitek na Nově - jak jste s tím byla spokojená?
Jsem nazlobená. První třetina chyběla. Velmi těžce se mi v takových situacích daří mít ty „mikroskopy“ na očích a nebýt za krávu. Byla jsem z toho smutná, vystřihli mě, nikdo mi nic neřekl a nevysvětlil. Já bych si to nikdy nedovolila. Měla jsem chuť věci, na kterých jsme se s Novou domluvily, zrušit, ale neudělám to. Příště si dám větší pozor na to, co slíbím. Navíc jsem se do toho trochu nutila, sama nemám kázání ráda.
* Vy jste mi říkala, že k tomu, abyste s přípitkem vůbec vystoupila, vás přesvědčil televizní pořad Dana Landy o Karlu Krylovi. Co vás na něm tak zaujalo?
Vzalo mě to, jak je odvážný. A že je možné i přes to monstrum televize něco sdělit a donutit lidi přemýšlet.

* A o čem vás donutil přemýšlet Landa?
Zaujalo mě, že se nebojí. Mluvit o lásce, o citech, jak je důležité se věnovat věcem, které lidi spojují, a ne rozdělují... Já ho vůbec neznám, neznám jeho názory, muziku, nic. Ale on tomu, co říkal, věřil, a bylo to poznat. To je ten kámen úrazu. Spousta lidí, herců něco říká, ale sama tomu nevěří. Proto se to k nám ostatním nedostane.

* Protože to poznáme?
Ano. Obyčejný divák vám nerozebere, proč je něco v divadle dobré, nebo špatné. Ale pozná to, naštěstí. Jednoho herce „slyší“, druhého ne. A může říkat ten samý monolog. To je to, co mě s životem taky smiřuje. Neoklameme určité věci. I když o tom nemluvíme a nepíšeme.

* Takže ta televize tedy nemá takovou moc, když to nakonec lidi poznají.
Ale ona je zavádí, svádí k tomu jednoduššímu, primitivnějšímu. A navíc nás může opravdu zneužít k obrazu svému. Ale nemyslím si, že svět spěje k zániku. Jsem optimista. Zdá se mi, že lidé začínají víc uvažovat a míň hodnotit.

* Máte ráda televizi?
Ne. Dívání na televizi mi bere myšlenky, energii.

* Nebudete mít problémy v televizi, když o ní takhle mluvíte?
Nejsem nikomu zavázána, mě nikdo nemůže k ničemu v životě nutit.

* Dovolila vám smlouva s televizí na tenhle seriál a honorář za něj splnit si nějaké vaše sny?
Nemám žádné sny. Jedině aby mě život bavil. Jestli myslíte takové hmotné, jako abych mohla koupit bratrovi třeba auto, tak těch mám spoustu. Ale to nejsou sny.

* Co na to vlastně říkala vaše rodina, která zčásti žije v Kanadě?
Byli tak napůl, někomu se seriál líbil, někomu ne. Mému citlivému bratrovi se to líbilo, na něj dám.

* Vy máte dva bratry. Co tomu druhému?
Ten mladší má trochu svůj svět. Máme se moc rádi, jsem jeho jediná sestřička, ale že hraji divadlo nebo točím nějaké seriály, ho moc nezajímá. Vypadá jako Robinson, naštěstí se teď už konečně oholil a ostřihal, tak mi udělal radost. Měl období, kdy mu to nepřipadalo podstatné.

* Co vlastně bratři dělají?
Ten starší pracuje v České národní bance, je poradcem bankovní rady. Ten mladší žije v Kanadě, studuje počítače a protlouká se životem. Tatínek vždy říká: „Tebe sa žije, keď si sa narodila hodná. Ťažšie je, keď sa narodíš ako rebel.“ A to je Jano.

* Vy taky nevypadáte tak hodná...!
Já vůbec nejsem hodná! Jsem hrozná ježibaba (smích). Ale pracuju na tom, abych se sama v sobě vyznala. Jsem překvapená, kolik dospělých lidí neví, co chtějí, co cítí, nevědí, jestli milují... To jsou teprve hrůzy, když se nemůžete spolehnout sama na sebe...

* A to máte už za sebou?
Nevím... Asi jsem se narodila jako spíš hodný a klidný člověk. Ale je fakt, že k určitým věcem jsem se vědomě dopracovala a dopracovávám. I když pocházím z harmonické rodiny a dětství jsem měla krásné, jsem ráda, že ho mám za sebou. Cítila jsem se malá, že ničemu nerozumím. I když se tak někdy cítím i teď, mám pocit, že se na sebe můžu spolehnout pořád víc a víc. Mně je vlastně pořád líp. Doufám, že to půjde dál tímto směrem. Uvidíme...

* Když jsme mluvili o tom, že máte za sebou těžké životní období, co přejete do tohoto roku sama sobě?
Aby život byl na mě stejně přísný jako doposud. Ať zvládám ty zkoušky lépe. Aspoň na tu dostatečnou.

* A ten loňský rok byl za čtyři?
Skoro za pět!

* Takže nakonec můžete říct to, co vám v televizi sestřihali, celé.
A to zase budu mudrovat, říkat triviálnosti. Ale dobře. Chtěla bych vám do nového roku popřát jedinou věc. Abyste dokázali pocítit ten zázrak, který máme každý z nás schovaný někde hluboko v sobě, potichu, nevím, jak to mám nazvat: síla, láska, víra, světlo... i slovo zázrak je zavádějící. Není to vůbec žádný zázrak nebo kouzlo. Naopak. Je to úplně běžná věc, kterou máme každý. Je to taková kotva každého z nás, kterou často hledáme někde mimo sebe, bohužel. Chci vám popřát, aby to světlo dokázalo pořád svítit, aby se vám dařilo uchránit ho před našimi starostmi a problémy, které ho neustále dusí a berou mu sílu. Přeji vám, aby z plamínku byl plamen, který vám rozjasní a prosvětlí váš život, díky kterému i lépe uvidíte do očí někomu druhému a na cestu, kterou opravdu chcete jít a která jediná má pro vás smysl. Moc vám držím palce a všem nám to moc přeji.

ALENA ANTALOVÁ
Seriál Pojišťovna štěstí a její role Anny Jánské z ní učinily jednu z nejpopulárnějších televizních tváří. Diváci ji předtím mohli vidět například v úspěšných Četnických humoreskách. Pochází z Bratislavy. Vystudovala bratislavskou konzervatoř a katedru muzikálu na JAMU v Brně. Je členkou Městského divadla v Brně. Za roli Markétky v inscenaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka i s přihlédnutím k ostatním muzikálovým a činoherním rolím získala v roce 1999 Cenu Thálie v kategorii Talent roku. Nazpívala například sólové party vokálů do filmu Kytice.

Brněnská herečka Alena Antalová.

"Kdybych jí nerozuměla, nemohla bych ji hrát," říká Alena Antalová o své seriálové roli Aničky ze seriálu Pojišťovna štěstí.

Autoři:



Nejčtenější

Paris Hiltonová (Cannes, 20. května 2014)
Paris Hiltonová: Zveřejnění nahrávky sexu mi zničilo život

Dědička hotelového impéria Paris Hiltonová (36) říká, že mohla být druhou princeznou Dianou, kterou miloval celý svět....

Jennifer Anistonová (Los Angeles, 7. prosince 2016)
Anistonová: Nechápu, proč se řeší moje bradavky, stojí mi od přírody

Když hrála Jennifer Anistonová (48) v seriálu Přátelé, snad v každé scéně jí stály bradavky. Tehdy ji podezřívali, že...



Heidi Janků a její manžel Ivo Pavlík
Zemřel hudebník Ivo Pavlík, manžel Heidi Janků

V sobotu zemřel hudebník Ivo Pavlík (†84), manžel zpěvačky Heidi Janků (54) a první manžel nedávno zesnulé Věry...

Lukáš Krpálek, jeho syn Antonín a manželka Eva (2016)
Manželé Krpálkovi: Hlavně ať druhé dítě není divočák

Je to rok, co Lukáš Krpálek (26) získal olympijské zlato. Krátce před tím se mu narodil syn Antonín, a také proto si...

Paris Jacksonová na Met Gala (New York, 1. května 2017)
Jacksonová: Jsem normální člověk s celulitidou, jizvami a kily navíc

Dcera krále popu Michaela Jacksona se stále častěji objevuje na fotografiích v předních světových módních magazínech....

Další z rubriky

Sharon Stone (Cannes, 22. května 2014)
Stone: Základní instinkt byla výzva, na natáčení mám skvělé vzpomínky

Herečka Sharon Stone (59) ráda vzpomíná na svou roli v kontroverzním erotickém thrilleru Základní instinkt, který...

Těhotná Lenka Zahradnická a její partner Michal
Lenka Zahradnická je maminkou. Dcera dostala jméno Jasmínka

Herečka Lenka Zahradnická (32) s partnerem Michalem teprve minulý týden pořídili kočárek a dnes už je miminko na světě....

Julianne Moore (Cannes, 18. května 2017)
Moore: V životě nejvíc lituji toho, že jsem si začala trhat obočí

Herečka Julianne Moore (56) si už od puberty trhá obočí. A dodnes lituje momentu, kdy chytila do rukou pinzetu a...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.