Při zkouškách do hudebních oborů základních uměleckých škol posuzují profesoři dvě hlavní složky talentu: smysl pro intonaci a smysl pro rytmus. Kamenem úrazu bývá intonace, tedy schopnost rozpoznat výšku tónu, rozlišit jeden od dvou, a především tón zazpívat. Adam, který v šesti letech tóny sice slyšel, ale nebyl s to je reprodukovat, není žádnou výjimkou. Je jen jedním z mnoha, kdo si o zpívání rozbili nos. Většina dětí po prvním nezdaru svou hudební dráhu vzdá, chlapec z pražského sídliště Lužiny byl vytrvalejší. Dál poslouchal vážnou hudbu a snil o houslích - tedy o nástroji, který je pro začátečníka vůbec nejtěžší.
"Právě jeho vůle a vytrvalost mě přesvědčili," vysvětluje učitelka Zdena Hudková důvod, proč se rozhodla, že ona to na rozdíl od svých kolegů s Adamem zkusí. Ostatně mezi jejími žáky není jediný, kterému jinde zabouchli dveře před nosem - nyní jich učí třetinu.
"Každé dítě, které nemá nějakou těžkou poruchu sluchu jako takového, se může naučit zpívat a ovládat nějaký hudební nástroj. Talent určí jen to, do jaké míry, jinak řečeno, kde bude mít svůj strop, šanci by však měl dostat každý, kdo má zájem."
Špatný zpěv nikomu ucho neutrhne
Za dětské hudební nezdary nemohou jen učitelé, ale mnohdy i samotní rodiče. Jakmile totiž jejich dítě ve čtyřech, pěti letech nezpívá jako skřivánek, už ho dále ke zpěvu nevedou. Paradoxně to mnohdy bývají ti otcové a matky, kteří hudební vlohy mají. S ohledem na své vlastní hudební cítění potomky od neumělých pokusů odrazují - "trhají" jim totiž uši.
"Se zpěvem je to stejné jako s jinými dětskými schopnostmi, nevyvíjí se rovnoměrně," vysvětluje učitelka Hudková důvod, proč se jí tento postup příliš nelíbí. "Některé dítě běhá už v deseti měsících, jiné se ve dvou letech sotva batolí. Některé žvatlá v roce a půl, jiné mluví až ve třech letech. Napadne snad kvůli tomu některé rodiče, že na opozdilce nebudou mluvit, nebo ho přestanou sundavat z kočárku? S hudbou je to úplně stejné. Má-li dítě se zpěvem starosti, dávejme mu o to více podnětů."
Snažit by se měli také ti rodiče, kteří na nadání svého syna či dcery nestačí, stejně jako ti, jež jejich vlastní rodiče kdysi odsoudili do kategorie nezpěváků. Dobrým příkladem jim jdou právě Pakostovi. Otec, matka ani další tři sourozenci hudební sluch nemají, přesto Adama neponechali jeho osudu. Snažili se tak dlouho, dokud mu nenašli odborné a ochotné vedení.
Hraj a budeš počítat
V šedesátých letech proběhl na našich základních školách výzkum, který zjistil, že ve školních lavicích sedí asi 40 procent nezpěváků, tedy dětí, které nedokáží reprodukovat jednoduchou písničku. V současné době se odhaduje, že zároveň s úpadkem domácího zpívání a muzicírování se křivka nezpěváků šplhá někam k 70 procentům. Známka z hudební výchovy samozřejmě vysvědčení nedělá, většina učitelů dá dvojku každému, kdo se naučí noty a tuší, kdo byl Janáček, existuje však další pozoruhodná souvislost. Už dlouho se ví, že schopnost vnímat a reprodukovat hudbu má určitý vztah k matematice. Mnoho vynikajících matematiků a logiků považuje za ideální odreagování hudbu - klasickým příkladem byl Albert Einstein, mnoho hudebníků má kladný vztah k matematice.
Až na přelomu tohoto roku se jedné americké studii konečně podařilo prokázat, že péče o hudební rozvoj má skutečně za následek lepší orientaci v exaktních vědách, tedy matematice, fyzice, ale také třeba počítačovém programátorství.
"Hudba rozvíjí myšlení v čase a prostoru," řekl v březnovém rozhovoru pro agenturu Associated Press její autor, neurolog Gordon Shaw. "Když se děti učí rytmus, lépe chápou poměry a zlomky. Znalost notových osnov pomáhá při řešení logických úkolů."
Nejde jen o školní známky. Nevyužít hudebních vloh je stejný hřích jako nevyužít jakýchkoli jiných dispozicí. Proč dělat z místnosti, která může být obydlená ke spokojenosti majitele domu, třináctou komnatu?
Hudební děti a matematika
Čtyřměsíční projekt University of California, jehož vedoucím byl profesor Gordon Shaw, se zaměřil na jednu z nejchudších základních škol v Los Angeles: 136 dětí z druhého stupně bylo rozděleno do několika skupin - všechny se učily hrát na klavír a k tomu prodělaly komputerový výcvik. Nikoli však tradiční. Některé se pokoušely ovládnout počítač pomocí matematických instrukcí, jiné pomocí nonverbálních pokynů. Děti ze srovnatelné základní školy v Orange County se matematikou a základy počítačové gramotnosti prokousávaly tradičním způsobem. Výsledek? "Hudební" žáci z Los Angeles měli během pouhých čtyř měsíců výsledky o 27 procent lepší. Chápali a řešili logické úlohy, orientovali se ve zlomcích. Zvládali dokonce i problémy, které se před 6. ročníkem neučí. Děti, které jsou schopny zahrát sofistikovanější hudbu, by časem nepochybně zvládly matematiku ještě lépe.
 Malý Paganini z Lužin, jak dnes přezdívají Adamovi Pakostovi, je ozdobou všech školních a kulturních akcí. Jeho budoucnost je sice ve hvězdách a nikde není psáno, že musí být hudební, jeho současnot je však především spokojená. |
