V minulosti žili lidé víc pohromadě, vícegeneračně, dospívající se nejen víc potkávali s malými dětmi, ale mnohem víc se o ně museli i starat (pomáhat). Čímž netvrdím, že mít vlastní dítě nebyl výrazný rozdíl, ale přeci jen v minulosti nebyl až takový, jako dnes.

A v dávné minulosti, když lidé žili v tlupách, viděli všichni péči o mimina a batolata zblízka, hned jak začali vnímat. Na děti, které už běhaly, dohlíželi všichni společně, zkušené matky (a babičky) mohly průběžně pomáhat těm nezkušeným, péči o malé členy tlupy mohli odkoukat i dospívající děti. Možná proto je pro lidi tak těžké žít několik let v podstatě izolovaně jen s maličkým dítětem a starat se dvacet čtyři hodin denně. Proto se rodič na rodičovské „dovolené“ často cítí osamělý a nejistý. Lidé jsou nastavení na to žít ve větší „smečce“ různě spřízněných jedinců, mít k sobě blízko a navzájem si pomáhat...