Je na místě rozlišovat první a druhou polovinu osmdesátých let. Zatímco v první byl výrazný vliv neostalinského brežněvovského systému, byť trochu na způsob Potěmkinových vesnic, ve druhé přicházela ze Sovětského svazu Gorbačovova perestrojka a naši soudruzi nevěděli, co s tím, vyvrcholilo to tím, že sovětští soudruzi odmítli podpořit návrh našich soudruhů na krvavé potlačení listopadových nepokojů, ba naopak, a tak do toho raději Jakešova parta nešla.
Jistěže se až do r. 1989 učil na všech VŠ vědecký komunismus atp.
Je ale taky pravda, že se nemálo lidí nesehnulo příliš a zachovali si tvář.
Ano, mají pravdu i ti, že jak za komunistů tak za Hitlera se pracující dělník, který dělal svoji práci, pil své pivo a do žádné politiky se nemíchal, měl lépe, než průměr společnosti a o práci se rozhodně bát nemusel, bylo jí víc, než by se dalo stihnout.
Ekonomicky to stálo na principu nedostatku a shánění věcí,lidová tvořivost mluvila o tom, že přestože nikde nic není, nikde nic neschází... a na nějakém teoretickém plánu, který bylo třeba plnit, ač občas přikazoval zvláštnosti. Průměr společnosti žil na výrazně nižší úrovni, než dnes.
Je pravda, že StB fungovala až do r. 1989, vcelku realisticky to vykresluje třeba seriál Vyprávěj. Bylo důležité, aby na člověka nic neměli. Jedním z největších zločinů (vyjma pobuřování a protirežimních vystoupení) bylo i tzv. nezákonné obohacování, a je pravda, že strach a závist udělaly taky svoje. Mnoho pravdy o té době je ve vtipu, kdy auto zastaví a nechce jet dál a různí politici navrhují různé věci jako opravit, roztlačit, zkontrolovat a nakonec promluví Gustáv Husák a řekne: "Nic, soudruzi, nasedat, budeme se tvářit, že se jede dál".
Já tě viděl v Příchovicích U Čápa a docela to šlo 
