Zajímavá žena a moc pěkný akt. 

No a?

Asi si kupuje cestu do nebe s těma černouškama. Aby nebyla překvapená jak se vybarvěj  protože sklon ke zločinu je v dna

Tak hlavně, že vy v tom máte jasno.......

to jsme rádi že to víme

Mne by hrozne zajimalo, jestli si lze k adoptovanym detem vybudovat stejny vztah jako k detem, ktere jste si odnosila, porodila a jsou proste vase. Ma tu nekdo takovou zkusenost? Ja vim, ze i cizi deti clovek muze mit hodne rad, hlidala jsem jich spoustu a ke vsem mela jsem mela opravdu vrely vztah (nicmene to bylo vzdycky kratkodobe...), ted cekam vlastni, takze si budu moct zazit i opravdu materske pocity. Nicmene jsem uvazovala v minulosti nad adopci (pro pripad, ze by vlastni dite nebylo z nejakeho duvodu mozne) a nakonec jsem usoudila, ze bych to asi neudelala, protoze jsem se obavala, ze bych se k adoptovanemu proste nedokazala chovat tak, jako by bylo moje vlastni a to dite by tim mohlo nejak utrpet...

Muj manzel ma z prvniho manzelstvi dceru, byly ji tri roky, kdyz jsme se brali. Miluju ji stejne jako deti, ktere jsem porodila. Ale neni to asi stejne jako s ditetem adoptovanym. Jednak je to uzasna holka - dokonce i ted v puberte. A taky v ni vidim hodne veci zdedenych po manzelovi, tim se ta laska taky usnadnuje. Nevim, jestli bych dokazala adoptovat uplne cizi dite. Cim jsem starsi (a cim vice mam deti :), tim silneji jsem presvedcena o vyrazne roli genu v povaze. Ne ze by vychova nic nezmohla... ale rozhodujici se mi zdaji geny a take prvnich par let vychovy, v takovych 5-6 letech se mi zda dite temer hotove.

Až se rozhodne pro adopci potřetí, bude muset vyrazit do Evropy, v Africe už žádní černoušci nebudou...

Ale budou, ročně jich tam přibývá 30 milionů...