"Hlavně se chovat slušně, mládenci," naléhal, "neboť jste příslušníky lidově demokratické
armády a bude se na vás koukat sám major Haluška! Žádné kopání bez meruny, Ciml, a žádné posílání rozhodčího do prdele, Voňavka! Vystupujte vzorně a ukázněně, nakonec ještě o nic nejde. Rozehrávejte balóny na levou stranu, ať vidím, jestli Kefalín umí vůbec kopat. To je všecko, co jsem vám chtěl říct."
Kefalín obdržel dres s číslem 11, obul si kopačky a vyběhl na hřiště. Major Haluška se nadšeně roztleskal.
Zápas byl zahájen a vyvíjel se poměrně dramaticky. To však Terazkyho vůbec nezajímalo. Stoupl si vedle kapitánů Ořecha a Honce a jako fascinován hleděl na Kefalína. "On behá!" vyrážel ze sebe nadšeně, "pozrite sa, on behá!"
Ořech a Honec byli Kefalínovým výkonem nadšeni nesrovnatelně méně, neboť se nezdálo, že by nové levé křidlo bylo výraznou posilou. Ale to Terazkyho nezajímalo. Poskakoval jako malé dítě, plácal se do stehen a stále křičel: "On behá! Bože moj, on behá!"
A když vojíni o přestávce naklusali do kabiny, zašel za nimi a gratuloval jim: "Pěkně hrátě, chlapci! Vela pěkně! Ale najlepší je Kefalín!"
Tím bylo rozhodnuto, že Kefalín se stane řádným a stálým členem mužstva PDA Úder.
.
