Nejméně tři měsíce bydlel čtyřiasedmdesátiletý stařík v telefonní budce naproti obchodu na známé bukurešťské třídě Calea Serban Voda, než ho na výzvu obyvatel přijeli zaměstnanci místní radnice "vystěhovat". Zbyla tam po něm dřevěná bedýnka nahrazující postel, skýva tvrdého chleba a dvě prázdné láhve. "Zůstal jsem jako prašivý pes. Kam mě to vezete?" ptal se se slzami v očích nečekané návštěvy z radnice, která ho odvezla do nemocnice.