Tohle že je nepřístupná, uzavřená, plachá, zdvořile odmítavá herečka, jak se o Libuši Šafránkové traduje? Stačí se dotknout jejích vzpomínek na tatínka u varhan, na široké pláně, kde si hrávala na Vinnetoua, na nákladní vlak, který ji jako mladičkou herečku vozíval domů z nočních představení - a celá se rozzáří, rozpovídá, dokonce i rozezpívá. "Díky tatínkově výchově mám hodně široký repertoár, operu, operetu, dechovku, kostelní písně i ty, které se hrávaly na pohřbech," vypráví a pro názornost hned spustí Květiny bílé po cestě - svatební pochod z Rusalky.