Autobusová zastávka bez kryté čekárny. Z nebe dští přívaly vod a na nás není nitka suchá. Najednou se objeví známý s deštníkem, anebo ještě lépe, s autem. To je deus ex machina. Záchrana v pravý čas, nečekaný zásah shůry, který vyřeší zapeklitou, našimi silami neřešitelnou situaci. V doslovném překladu to znamená "Bůh ze stroje". Jde o antickou divadelní zvláštnost. Když se situace na scéně zamotala natolik, že katastrofa se zdála být neodvratná, mohl dramatik zachránit hrdiny tím, že mezi ně seslal herce v roli boha. Snesl se na scénu pomocí stroje - speciálního jeřábu - a hravě vyřešil ty nejtěžší problémy. Herci v řeckých divadlech, amfiteátrech, měli k dispozici mnohé vymoženosti. Využívala se propadla, otáčivá jeviště a pohyblivé plošiny. Hrom se za scénou vyráběl dokonce trojím způsobem. Na napjatou suchou kůži se pouštěly kulaté kameny či se jimi štěrchalo v bronzové nádobě. Nebo se daly do bronzového sudu a tím se pak za scénou pohybovalo po kovové desce. Deus ex machina zasáhl do divadelního děje poprvé v Sofok- lově tragédii Filoktétes. V samém závěru hry se objeví zbožštěný Herakles. "Jdu sem kvůli tobě, sídlo nebeské opustil jsem právě," informuje lučištníka Filoktéta a vyzývá ho, aby jel pomoci s dobýváním Troje. Bůh se vyznačuje nebožskou a nehrdinskou roztržitostí - slibuje, že vylíčí strasti a námahy, které přestál, tento slib však nesplní. Ale Filoktétes nad tím nebádá a vydává se na cestu. Takže lze konstatovat, že deus ex machina vstoupil na dějinnou scénu hned napoprvé nejen efektně, ale i efektivně.
27. října 2001
