Několik těhotných žen bylo tři měsíce před porodem požádáno, aby si podle výběru pouštěly konkrétní hudební kousek. Rok po porodu byl proveden test s dětmi, které od narození vybrané pasáže neslyšely.
Poslech hudby doprovázelo blikání světel
Kousky jim výzkumníci znovu přehráli za doprovodu blikajících světel. Ta ale svítila jen tehdy, když se na ně dítě dívalo. Jakmile odvrátilo pohled, světla zhasla a hudba zmlkla.
Děti rychle pochopily, že mohou pohledem na světlo ovlivnit délku skladby, kterou chtějí slyšet. Vždy přitom vybíraly tu, kterou slýchávaly coby plody. Miminka z kontrolní skupiny, kterým nebyla hudba před porodem přehrávána, se při testu nezajímaly o žádný z přehrávaných hudebních motivů.
Ať děti poslouchají cokoli, prospívají stejně
Lamontová tvrdí, že v testu nerozhodovalo to, jaký hudební styl matky vybraly. A nepotvrdila se prý ani hypotéza, podle níž se intelektuálně lépe vyvíjejí děti, které poslouchají od raného věku klasickou hudbu. Stejně prý prospívají i děti odkojené popem nebo reggae.