Pokud se zejména pásový opar nezachytí hned v akutním stádiu, zánět nervů se rozvine a trvá pak dlouho, než se ho podaří vyléčit. Zatímco neuralgie postihuje běžně až třicet procent lidí s pásovým oparem, u pacientů, které k nám posílají ze zdejší infekční kliniky okamžitě, se to stane pouze v pěti procentech případů.« Přijít s bolestí včas je ovšem důležité u každého, bez ohledu na to, jaké potíže ho trápí. Nicméně značná část pacientů se vydává už k samotnému praktikovi až pět minut po dvanácté. »Bolest samozřejmě léčí každý doktor, otázka ale je, s jakým efektem,« vysvětluje anesteziolog Lubomír Hakl, který na tomto oddělení léta pracoval a nyní ho má na starosti jako jeden z náměstků bohunické nemocnice. »Speciální pracoviště mají být servisem pro ty kolegy, kteří zjistí, že jejich dosavadní terapie není úspěšná. Máme metody a kvalifikaci k tomu, abychom vyzkoušeli něco jiného. Navíc efektivní léčba stojí třetinu až polovinu toho co neefektivní.«
Za bezpečnou oponou
Na jednom z pěti lůžek stacionáře tráví dopoledne zatím jen paní Masaříková: další ze série infúzí má přimět k rozumu vychýlenou plotýnku. Možnost v klidu se otřepat z náročnějšího zákroku nebo nabrat sílu k návratu domů oceňují zvláště pacienti přespolní a těžší, a těch není mezi čtyřmi tisíci, jež nenápadným oddělením v přízemí pavilonu F ročně projdou, málo. Kromě akupunktury či TENS (transkutánní elektrická neurostimulace), což je léčba pomocí výbojů elektrického proudu, mívají za sebou například složitější obstřiky či zavedení různých typů katetrů pod kůži či do epidurálního prostoru - jejich prostřednictvím se pak do těla průběžně dostává tišící látka. Nejmodernější metodu pro lidi trpící extrémní bolestí zad představují neuromodulační techniky. Umožňují totiž implantovat do oblasti páteře malou elektrodu, která vysílá do tkáně impulsy naprogramované člověku na míru. V zahraničí se již osvědčily u tisíců pacientů, u nás však lékaři o možnosti úhrady pojišťovnami teprve jednají. Pro mluví výrazné snížení spotřeby analgetik a nákladů na léčbu vedlejších účinků, které s sebou dlouhodobá farmakoterapie nese. Ani bohuničtí nenabízejí pacientovi důmyslnou krabičku, zato cosi, co v repertoáru klasických oddělení obvykle schází: totiž důvěru v to, že ho opravdu bolí celé jeho já. »Od prvního okamžiku dáváme každému najevo, že mu věříme, že bolest, jakou popisuje, skutečně cítí,« říká staniční sestra Alena Kernová. »Lidé si tak u nás vychutnávají pocit, že MOHOU mít bolest, a nemusí ji nijak skrývat. Nebýt stáže v St. Christopher Hospice u Londýna, netušila bych, jak je to pro člověka v takové situaci důležité.«
Na tělo zásadně přes duši
Existují-li rozdíly mezi Čechami a Moravou, pak se rozhodně netýkají typického pacienta ordinací léčících bolest. Jeho profil vytesal totiž shodně, byť na dálku, brněnský doktor Hakl i Jiří Kozák, primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů Fakultní nemocnice v Praze-Motole. »Produktivní věk, bolest zad, léčí se řadu let u mnoha lékařů, ale marně, nadváha, špatná fyzická kondice,« vypočítává doktor Kozák. »Už ode dveří volá: Dělejte se mnou něco, ale honem... Ženskému protějšku říkáme syndrom podnikatelovy ženy: střední věk, nechce už být doma, chronická bolest hlavy nebo zad, putování od jednoho doktora k druhému. A ani jeden, ani druhý si nepřipustí, že prapříčina potíží není fyzického, ale psychického rázu.« K bolesti utíkají mnohdy lidé osamělí, kteří se tím snaží vzbudit zájem svého okolí, manželky vyčerpané nekonečnými nároky svých partnerů i dětí. Přibývá padesátníků obávajících se výpovědi a existenční nejistoty. »Člověka nevyřazuje z práce sama bolest, ale bolestivé chování,« upozorňuje psycholog motolského centra Petr Knotek. »Bývá to začarovaný kruh. Někdo pociťuje takovou míru úzkosti, že tělo zareaguje bolestí hlavy nebo zad. Dostane neschopenku a týdny běhá po zbytečných vyšetřeních. S přibývajícím časem ovšem ztrácí kondici, kuráž a taky šanci na jiné uplatnění. Tím víc pak usiluje o invalidní důchod, o jehož přidělení mnohdy opravdu rozhoduje spíš chování než prokázaná diagnóza. U partnerských potíží vyústí útěk do bolesti v to, že se ten druhý začne o partnera starat buď výrazně víc, nebo výrazně méně, protože mu je ještě protivnější. Obojí ale pacienta v takovém chování jen utvrdí.« Lék je jediný - psychoterapie. Jejím cílem je přesvědčit pacienta, aby se už přestal obírat svou nemocí a místo toho raději doma uklidil, vyrazil na procházku, zašel si na úřad práce...« »Pokud se má člověk z bolesti, která má psychické kořeny, dostat, musí zkrátka svou nemoc přehodnotit,« soudí psycholog. O tom, že se to vyplatí nejen pacientovi samotnému, ale i státní pokladně, svědčí fakt, že ve většině západoevropských zemí zdravotní pojišťovny v takových případech ochotně hradí pacientův několikatýdenní kognitivně-behaviorální trénink, na nějž dochází přes den. Vědí, že tak ušetří mnohem vyšší výdaje za zbytečnou hospitalizaci, tomografická vyšetření, či dokonce nesmyslné operace.
* 1961: Anesteziolog John Bonica založil v americkém městě Tacoma první poradnu pro léčbu bolesti.
* 1973: V Seattlu byla založena Mezinárodní společnost pro studium bolesti (IASP).
* 1974: První ambulance pro léčbu bolesti byla zřízena při anesteziologicko-resuscitačním oddělení pražské nemocnice Bulovka.
* 1990: Byla založena Společnost pro studium a léčbu bolesti České lékařské společnosti Jana Ev. Purkyně.
* od 1992: P o celé republice jsou budovány různé typy pracovišť pro léčbu bolesti - dnes jich je už kolem sedmdesáti. Nejvyšším typem je podle mezinárodní klasifikace klinické pracoviště s lůžky zaměstnávající lékaře nejméně tří odborností
* není-li mezi nimi psyc hiatr, m usí zde být klinický psycholog. Tako vých je u nás pouze několik, a to v Praze , Brně, Olomouci, Ostravě a Plzni.
* 1999: česká odborná společnost byla přijata za člena IASP
Právě před rokem poslali Marii Krajíčkovou z nemocnice domů. Umřít, dodává věcně. Příliš nepřehání. Nádor tlustého střeva. Tři cévní operace, by-pass. Embolie. Nový karcinom... »Při posledních převazech jsem už bolestí řvala,« přiznává čtyřiašedesátiletá paní a opatrně usedá na gumový kruh. »Pomohl mi až epidurální katetr. Teď si alespoň v noci ulevuji hekáním, protože nejpopulárnější tramal na mě nezabírá, nejsilnější vendal působí prý už sotva dvanáct hodin... Manžel mě povzbuzuje po svém: hubuje mě, že to se mnou nemá lehké. A nemá - za ty tři roky, co stůňu, měl už dva infarkty.« Nesčíslněkrát během té kalvárie vytočil usměvavý pan Krajíček telefonní číslo Domácí péče, která je součástí bohunického oddělení pro léčbu bolesti. Zanedlouho už u vchodu do tuctového paneláku zvonila některá ze speciálně vyškolených sester. Zkontrolovala rány i obvazy, probrala účinek léků, potěšila zájmem, uklidnila svou přítomností. Stejně jako Lenka Bednaříková při dnešní návštěvě.
Vytržený zub, zánět trojklaného nervu, úporné bolesti hlavy a tváře to je trojkombinace, která už třetím rokem nutí paní Jindru Kotkovou cestovat mezi Kuřimí a Brnem. Stejně jako u mnoha jiných pacientů i u ní zabrala akupunktura.
A - MARTIN PINKAS
Anesteziolog: »uspává« a resuscituje
Algeziolog: léčí bolest
Za bezpečnou oponou
Na jednom z pěti lůžek stacionáře tráví dopoledne zatím jen paní Masaříková: další ze série infúzí má přimět k rozumu vychýlenou plotýnku. Možnost v klidu se otřepat z náročnějšího zákroku nebo nabrat sílu k návratu domů oceňují zvláště pacienti přespolní a těžší, a těch není mezi čtyřmi tisíci, jež nenápadným oddělením v přízemí pavilonu F ročně projdou, málo. Kromě akupunktury či TENS (transkutánní elektrická neurostimulace), což je léčba pomocí výbojů elektrického proudu, mívají za sebou například složitější obstřiky či zavedení různých typů katetrů pod kůži či do epidurálního prostoru - jejich prostřednictvím se pak do těla průběžně dostává tišící látka. Nejmodernější metodu pro lidi trpící extrémní bolestí zad představují neuromodulační techniky. Umožňují totiž implantovat do oblasti páteře malou elektrodu, která vysílá do tkáně impulsy naprogramované člověku na míru. V zahraničí se již osvědčily u tisíců pacientů, u nás však lékaři o možnosti úhrady pojišťovnami teprve jednají. Pro mluví výrazné snížení spotřeby analgetik a nákladů na léčbu vedlejších účinků, které s sebou dlouhodobá farmakoterapie nese. Ani bohuničtí nenabízejí pacientovi důmyslnou krabičku, zato cosi, co v repertoáru klasických oddělení obvykle schází: totiž důvěru v to, že ho opravdu bolí celé jeho já. »Od prvního okamžiku dáváme každému najevo, že mu věříme, že bolest, jakou popisuje, skutečně cítí,« říká staniční sestra Alena Kernová. »Lidé si tak u nás vychutnávají pocit, že MOHOU mít bolest, a nemusí ji nijak skrývat. Nebýt stáže v St. Christopher Hospice u Londýna, netušila bych, jak je to pro člověka v takové situaci důležité.«
Na tělo zásadně přes duši
Existují-li rozdíly mezi Čechami a Moravou, pak se rozhodně netýkají typického pacienta ordinací léčících bolest. Jeho profil vytesal totiž shodně, byť na dálku, brněnský doktor Hakl i Jiří Kozák, primář Centra pro léčení a výzkum bolestivých stavů Fakultní nemocnice v Praze-Motole. »Produktivní věk, bolest zad, léčí se řadu let u mnoha lékařů, ale marně, nadváha, špatná fyzická kondice,« vypočítává doktor Kozák. »Už ode dveří volá: Dělejte se mnou něco, ale honem... Ženskému protějšku říkáme syndrom podnikatelovy ženy: střední věk, nechce už být doma, chronická bolest hlavy nebo zad, putování od jednoho doktora k druhému. A ani jeden, ani druhý si nepřipustí, že prapříčina potíží není fyzického, ale psychického rázu.« K bolesti utíkají mnohdy lidé osamělí, kteří se tím snaží vzbudit zájem svého okolí, manželky vyčerpané nekonečnými nároky svých partnerů i dětí. Přibývá padesátníků obávajících se výpovědi a existenční nejistoty. »Člověka nevyřazuje z práce sama bolest, ale bolestivé chování,« upozorňuje psycholog motolského centra Petr Knotek. »Bývá to začarovaný kruh. Někdo pociťuje takovou míru úzkosti, že tělo zareaguje bolestí hlavy nebo zad. Dostane neschopenku a týdny běhá po zbytečných vyšetřeních. S přibývajícím časem ovšem ztrácí kondici, kuráž a taky šanci na jiné uplatnění. Tím víc pak usiluje o invalidní důchod, o jehož přidělení mnohdy opravdu rozhoduje spíš chování než prokázaná diagnóza. U partnerských potíží vyústí útěk do bolesti v to, že se ten druhý začne o partnera starat buď výrazně víc, nebo výrazně méně, protože mu je ještě protivnější. Obojí ale pacienta v takovém chování jen utvrdí.« Lék je jediný - psychoterapie. Jejím cílem je přesvědčit pacienta, aby se už přestal obírat svou nemocí a místo toho raději doma uklidil, vyrazil na procházku, zašel si na úřad práce...« »Pokud se má člověk z bolesti, která má psychické kořeny, dostat, musí zkrátka svou nemoc přehodnotit,« soudí psycholog. O tom, že se to vyplatí nejen pacientovi samotnému, ale i státní pokladně, svědčí fakt, že ve většině západoevropských zemí zdravotní pojišťovny v takových případech ochotně hradí pacientův několikatýdenní kognitivně-behaviorální trénink, na nějž dochází přes den. Vědí, že tak ušetří mnohem vyšší výdaje za zbytečnou hospitalizaci, tomografická vyšetření, či dokonce nesmyslné operace.
* 1961: Anesteziolog John Bonica založil v americkém městě Tacoma první poradnu pro léčbu bolesti.
* 1973: V Seattlu byla založena Mezinárodní společnost pro studium bolesti (IASP).
* 1974: První ambulance pro léčbu bolesti byla zřízena při anesteziologicko-resuscitačním oddělení pražské nemocnice Bulovka.
* 1990: Byla založena Společnost pro studium a léčbu bolesti České lékařské společnosti Jana Ev. Purkyně.
* od 1992: P o celé republice jsou budovány různé typy pracovišť pro léčbu bolesti - dnes jich je už kolem sedmdesáti. Nejvyšším typem je podle mezinárodní klasifikace klinické pracoviště s lůžky zaměstnávající lékaře nejméně tří odborností
* není-li mezi nimi psyc hiatr, m usí zde být klinický psycholog. Tako vých je u nás pouze několik, a to v Praze , Brně, Olomouci, Ostravě a Plzni.
* 1999: česká odborná společnost byla přijata za člena IASP
Právě před rokem poslali Marii Krajíčkovou z nemocnice domů. Umřít, dodává věcně. Příliš nepřehání. Nádor tlustého střeva. Tři cévní operace, by-pass. Embolie. Nový karcinom... »Při posledních převazech jsem už bolestí řvala,« přiznává čtyřiašedesátiletá paní a opatrně usedá na gumový kruh. »Pomohl mi až epidurální katetr. Teď si alespoň v noci ulevuji hekáním, protože nejpopulárnější tramal na mě nezabírá, nejsilnější vendal působí prý už sotva dvanáct hodin... Manžel mě povzbuzuje po svém: hubuje mě, že to se mnou nemá lehké. A nemá - za ty tři roky, co stůňu, měl už dva infarkty.« Nesčíslněkrát během té kalvárie vytočil usměvavý pan Krajíček telefonní číslo Domácí péče, která je součástí bohunického oddělení pro léčbu bolesti. Zanedlouho už u vchodu do tuctového paneláku zvonila některá ze speciálně vyškolených sester. Zkontrolovala rány i obvazy, probrala účinek léků, potěšila zájmem, uklidnila svou přítomností. Stejně jako Lenka Bednaříková při dnešní návštěvě.
Vytržený zub, zánět trojklaného nervu, úporné bolesti hlavy a tváře to je trojkombinace, která už třetím rokem nutí paní Jindru Kotkovou cestovat mezi Kuřimí a Brnem. Stejně jako u mnoha jiných pacientů i u ní zabrala akupunktura.
A - MARTIN PINKAS
Anesteziolog: »uspává« a resuscituje
Algeziolog: léčí bolest
 Vytržený zub, zánět trojklaného nervu, úporné bolesti hlavy a tváře - to je trojkombinace, která už třetím rokem nutí paní Jindru Kotkovou cestovat mezi Kuřimi a Brnem. |
