"Od začátku jsem si byl jistý, že to má něco společného s prostředím, v němž Egypťané žili." Fekri byl přesvědčený, že s tím nějak souvisel Nil, tepna egyptského života. Studoval pečlivě vedené záznamy o záplavách. Nenašel však žádný údaj, který by se týkal roku 2200 př. n. l.
Potom nastal obrat. V kopcích sousedního Izraele byl učiněný v krápnících jeskyně nedaleko Tel Avivu mimořádný objev se záznamy o dřívějším podnebí. Popisovaly náhlý a dramatický úbytek dešťových srážek - a to o 20 procent! Byla to největší klimatická událost během pěti tisíc let. A datum? Psal se rok 2200 př.n.l. Fekri ale potřeboval ještě důkaz o celosvětové klimatické změně.
Ten poskytl geolog Gerald Bond z Kolumbijské univerzity v USA, jenž se zabýval studiem získávání klimatických důkazů z ledovců na Islandu. Tím, jak se při posunování rozpouštějí, zanechávají na dně oceánu stopy a informují o stupni chladu. Zjistilo se, že každých 1500 let trvala v Evropě zhruba 200 let éra extremního chladu - tzv. minidoby ledové. A jedna z nich nastala právě v roce 2200 př. n. l.