Za mlada sportoval jako blázen. Z hecu třeba běžel osmdesát kilometrů na chalupu. Lyžoval, jezdil na kole, dodnes hraje fotbal i hokej.
„Největší vítězství? Když přežiju. Když se dokolébám do kabiny a nic se nestane,“ říká Vávra, který jako opora hokejového týmu Sklepovští sršáni mluvil pro čtvrteční Magazín DNES tentokrát hlavně s sportu.
A to proto, že už v pátek začíná hokejové mistrovství světa, kterému je celý magazín věnován.
„Mám umělou kyčel a z fotbalu přetržené obě achilovky. Dřív jsem byl až nezdravě zasažen touhou po výkonu. Asi proto, že si chlapi po padesátce musí něco dokazovat. To už naštěstí nemám,“ míní herec.
Kromě praxe je samozřejmě i sportovcem teoretikem. Loňské mistrovství v Česku sledoval na dálku z Expa v Miláně. „Žádná televize to tam nedávala, bylo o hrozné mučení.“
A jaký je jeho největší zážitek? „Po finále olympiády v Naganu jsem vyrazil slavit - na Václavák! Připomnělo mi to výhry nad Sovětským svazem po okupaci,“ prozradil Vávra s tím, že jeho hrdinou byl vždy Ivan Hlinka. „Líbilo se mi, jak dokázal strhnout ostatní. Sotva vjel na led, už jenom pohybem dával najevo, že za ním všichni musí jít a poslouchat ho.“
