David Novotný

David Novotný | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Novotný: Svoje jsem si odchlastal, ale nikdy jsem tím nebyl nemocný

  • 5
Pro ostřejší slovo nechodí herec David Novotný daleko. Říká, že obsah je pro něj cennější než forma. Týdeníku 5plus2 prozradil, že na fotbalovém hřišti, které ho přitahuje jako máloco jiného, to zkrátka bez peprnějšího slovníku snad ani nejde.

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Fotbalové fanoušky i hráče samotné nejen že často hraje ve filmech, ale také jimi i sám je. Vášnivě fandí pražské Spartě a jako hráč se účastní řady exhibičních zápasů, dříve například za tým Slavoje Houslice, který vznikl podle dnes už legendárního seriálu, a nedávno v dresu osobností Real Top Praha při Memoriálu Lukáše Přibyla.

Davide, o vás je známo, že jste velký milovník a fanoušek fotbalu. Zaujalo mě ale jedno vaše dřívější vyjádření k tématu hrubiánství diváků na stadionech. Řekl jste, že je to věc, která k fotbalu patří a má tu výhodu, že když někdo upustí, třeba i prostřednictvím vulgarit, páru na tribuně, je pak aspoň doma příjemný na rodinu...
To je jedna z věcí, proč se fanoušků zastávám. Není to ale dogma. Názory se vyvíjejí a mění, nicméně tenhle je zatím pořád stejnej. Četl jsem tehdy taky jednu diskuzi, kde lidi psali, jakej jsem idiot, když si tohle myslím. Já si za tím každopádně stojím.

Ve fanouškovském prostředí jste navíc sám celkem aktivní, a to zdaleka nejen na tribuně.
Obecně většinou se rád podílím na věcech, které mají něco společného s fotbalem, protože k němu mám blízko a baví mě. Daleko větší problém bych asi měl třeba s politikou. Je vlastně zajímavé, že dělám například aktuálně patrona Projektu Choreo, kde jsem pomohl předvybrat deset návrhů soutěžních fotbalových choreí. Otcem toho projektu je Gambrinus, což je zajímavý proto, že já vlastně nesnáším chlast. Sám už dvanáct let nepiju. Myslím si, že z chlastu vzniká spousta srágor. Takže jediný, co bych fanouškům vyčítal, je, že se chovají jinak, když jsou pod vlivem.

Myslíte, že problém je opravdu jenom v alkoholu?
Určitě ne, ale taky mám pocit, že kdyby se viditelně opilým lidem nepovolil vstup na stadion, tak bychom se hodně divili, kolik věcí by se tím vyřešilo. Stejně jako kdyby se alkohol neprodával přímo na stadionech. Celý je to ale obecně o tom, co fotbal pro kterou zemi znamená. Ve Španělsku, Německu nebo v Anglii je to úplně jiná kultura a záměrně neříkám slovo sport, protože tam je to skutečně záležitost kultury.

Téhle kultuře také určitě nedělají dobrou pověst alkoholové skandály samotných hráčů. Naposledy se takhle nechvalně zviditelnil David Limberský kvůli své opilecké vyjížďce Prahou a následným vyhrožováním policistům. Nemyslíte, že sportovci by měli myslet na to, že pro spousty dětí jsou vzorem i poté, co opustí hřiště?
Na to by měl myslet každej, o kom se píše a je vidět. Nejbližším vzorem dětem jsou ale hlavně rodiče. Nemám tohle posuzování moc rád, protože i já bych měl asi jít příkladem. Raději jsem ale vzorem doma svým vlastním dětem než obecně lidem na ulici. To mě moc nebere.

Hádám, že jako otec čtyř dětí máte největší bohémské období za sebou.
Já jsem nikdy nebyl velkej bohém. Samozřejmě jsem si svoje odchlastal, ale nebyl jsem tím nikdy nemocnej. Nikdy jsem alkoholem neřešil problémy. Nic divokýho ve mně nikdy nebylo a zase tak velikej skok oproti tomu, jak žiju teď, nenastal. Jsem sice táta čtyř dětí, ale mluvím například celkem sprostě, což bych nemusel.

I před nimi?
Bojím se, že asi ano. Potom mě to samozřejmě mrzí. Prát se s tím, zda je důležitější forma, nebo obsah, je pro mě každodenní problém. Jsou lidi, co to mají sesnoubený úplně náramně. Já jsem holt ten, kdo jasně preferuje obsah a s formou se moc nemazlí. Bohužel lidi občas potřebují slyšet správnou formu, aby obsah vůbec pochopili. Pak ovšem vznikají třecí plochy.

Vznikají ve vašem případě často?
Asi ano. Nemyslím si, že jsem nekonfliktní člověk. Umím se pohádat do krve, pokud jde o věci, na kterých mi záleží, a zase dokážu být ohromně velkorysej u věcí, který mi jsou u... ukradený.

David Novotný

■ Narodil se 12. června 1969 v Brandýse nad Labem. Vystudoval herectví na Pražské konzervatoři.
■ Od roku 1998 je členem souboru populárního Dejvického divadla.
■ V roce 2010 získal Cenu Alfréda Radoka za roli ve hře Muž bez minulosti.
■ Zahrál si v řadě filmů (Hodinový manžel, Karamazovi, Non Plus Ultras, Jedna ruka netleská a mnohé další), v poslední době zazářil hlavně v komediálních seriálech Okresní přebor a Čtvrtá hvězda.
■ Věnuje se také dabingu.

Setkal jste se někdy s korupcí nebo pokusem o korupci, když jste se fotbalu věnoval coby aktivní hráč?
Byl jsem jednou na úrovni okresního přeboru v situaci, kdy jsem přišel na zápas a předseda oddílu nám řekl, že soupeř musí vyhrát, protože nám zaplatil sud a ještě cosi a snad nám měl dát i balík míčů.

Jak jste se zachoval?
Já sám to mám obecně nastavený správně. Sbalil jsem se a šel domů, protože tohle mě nebavilo. Chtěl jsem dávat góly a vyhrát. Ne pro někoho šaškovat. Samozřejmě to nebyla taková výzva, jako když člověku dá někdo pod nos třeba milion.

Když se ještě vrátím k fanouškům, nemáte pocit, že špatný základ dávají do budoucna už někteří rodiče svým chováním během zápasů v dětských kategoriích? Někdy je až zarážející, co na hřiště na děti pokřikují...

Samozřejmě je to někdy otřesný a trapný. Může to být daný třeba tím, že se otcové projektují do svých dětí a mají naději, že to, co sami nedokázali, se jim splní skrz ně. Ta možnost, že tvoje dítě bude kopačka a bude vydělávat prachy, hraje roli. Za druhé je tam samozřejmě taky touha po vítězství. Zvláště chlapi jsou hrozně ješitný. Na tenise je to podle mě totéž a na golfu zřejmě taky.

Budete jednou vést i svého syna k fotbalu?
Vůbec nevím, co bude preferovat. Ale je dost možný, že když to u mě uvidí, bude to chtít opakovat. Zatím jsou mu tři a má rád auta. Každopádně myslím, že mě nechá chladným, když se fotbalu nebude chtít věnovat. Svoboda v rozhodování je pro mě důležitější než nějaká trapná projekce.