Dávám, a tak jsem bohatá

Akci cihla, což je sbírka na pomoc mentálně postiženým, z jejíhož výnosu je pro ně postupně opravován dům v obci Slapy, podpořila řada známých osobností jednou z nich je i herečka a hudebnice Zuzana Stivínová.

Co máte společného vy a Akce cihla?

Přizval mne do ní před rokem můj známý. Moje sestra tehdy hrála lidem, kteří si přišli koupit cihlu, na flétnu a já jim k tomu něco povídala. A také jsem si jednu koupila. Jenom jsem nebyla schopná vysvětlit, když se mne někdo ptal proč - pokud to někdo nechápe, asi to sdělit nelze. Ani nikoho nemůžu nutit, aby udělal totéž, každý se musí rozhodnout za sebe.

Znáte osobně někoho s tělesným nebo mentálním postižením?

Mám mnoho kamarádů mezi slepými a slabozrakými, také mezi vozíčkáři, třeba Honzu Potměšila. Ale Akce cihla je zaměřená na mentálně postižené. Můj zájem vzbudili, když jsme zkoušeli Růži pro Algeron. Honza Potměšil zahrál Charlie Gordona a já jeho učitelku. Gordon vyrůstá od mentálně retardovaného po extrémně inteligentního člověka - tehdy jsem se poprvé začala víc zajímat, o kom hrajeme.

Byla jste někdy v ústavu?

Ne, a to musí být člověk hodně připravený. Kdysi jsem dělala workshop pro toxíky, vím, že je to něco úplně jiného, ale nezapomněla jsem, že jsem se tehdy strašně přecenila, že vždycky při podobných věcech vzniká citová závislost. Já jsem takové zvířátko, nezvládám to, moc tomu podléhám - to nejde pak jen tak odejít, v tom člověk musí pokračovat, a já na to asi úplně nemám.

Tušíte, co od nás, zdravých, mentálně postižení nejvíc potřebují?

Já si hlavně vůbec nejsem jistá tím, že my jsme ti zdraví a oni ti nemocní. Kdo vlastně má jaký handicap. Ti lidé žijí v jiném světě, mají úplně jinou imaginaci, jejich vnitřní svět je velmi zajímavý, krásný a bohatý a stojí za to jej poznávat. Můžeme se vzájemně obohacovat. Ale musíme v sobě najít trpělivost, nesmíme se stydět - no, servilita je taky blbá, to je jako když rodiče chtějí pomáhat dětem a vlastně jim tím škodí. Myslím, že je důležité nezapomínat při setkání s nimi na humor. Oni humor znají taky. Vím to i od svých slepých kamarádů - umění sebeironie bychom se od nich měli přiučit.

Zdá se vám, že se tedy tyto dva světy za posledních deset let sbližují?

Že už si víc rozumíme? Za komunistů přece nebyli žádní invalidé, jen rajská zahrada, že, tak jak bychom o sobě mohli něco vědět. Myslím, že náš svět klade postiženým ještě hodně překážek, chce to hodně času. Ale každá takováhle "akce cihla" pomůže. Jeden z těch kluků, kteří se už brzy nastěhují do domu na Slapech, říkal, jak se těší, že konečně bude se svým kamarádem na pokoji, budou si moct povídat a budou mít domov...

Myslíte si, že lidé rádi dávají na podobné účely?

Je to vždycky těžké. Při Dni bílých holí jsme s mojí kamarádkou hraběnkou Matyldou Nostic prodávaly bílé tužtičky. Po celé republice chodily podobné dvojice a nabízely tužky. Oslovovaly jsme lidi na ulici - a to je strašně těžká práce, lidi jsou otupení všemi těmi lístečky s výzvami typu Chcete vydělat peníze? takže už dopředu odmítají, uhýbají. Tak už jsem si radši dopředu vymýšlela formulace, nebojte se, nejsem jehovistka a nenabízím práci...

Lidé nejsou jenom otupělí třeba se i bojí, že jejich peníze, které dají na charitu, skončí neznámo kde, nebo si za ně nadace pořídí drahé vybavení...

To se nedivím, neznám sice konkrétní případ, kdy někdo něco zneužil, ale tuhle obavu chápu. Nicméně myslím, že v tomto ohledu je Akce cihla skvěle vymyšlená, je to vtipné, elegantní, přitom konkrétní - stovku každý rád dá a stavět dům je přece krása, zvlášť když se může každý přesvědčit, jak rychle roste.

Je charita podle vás převážně věcí bohatých - nebo každého člověka?

Je na každém, aby se rozhodl. Ale kdo je ten bohatý, který má dávat? Tak to asi jsem já bohatá - vždycky trochu můžu dát. Hodně zjednodušeně řečeno, když si můžu koupit cigarety, tak můžu přispět i nějakým penízem na charitu. Samozřejmě, nemůžu se rozdat všem, vždycky se člověk rozhoduje podle toho, že ho zajímá určitá část světa víc než jiná. Já to mám vždycky spojené s lidmi, a také když víc znám problém, tak mu víc fandím. Stavět barák je každopádně příjemné, ne?

ZUZANA STIVÍNOVÁ Herečka, dcera hudebníka Jiřího Stivína. Jako host vystupuje v Národním divadle v představeních Maryša a Faust, v Divadle Bolka Polívky hraje ve Variacích na chlast. Kromě toho se vrací ke hře na violloncello a zpívá. Na filmovém plátně ji mohli diváci vidět naposled ve filmu Anděl Exit.