Vy tu písničku za ta léta musíte úplně nenávidět... Není to tak?
Vůbec ne! Není ničím, za co bych se styděla. Je mi jasné, že mi tahle melodie udělala zvlášť tady v Čechách jméno a otevřela dveře. Na druhou stranu z hudebního hlediska se od mých osmi let stalo dost věcí, a zajímavějších. Takže teď říkám: Zvonky štěstí? Dobré, ale málo.
Lidé vám to přece musí pořád připomínat.
To víte, že když vyjedu třeba na Slovensko a nejsem na akci pro hodně mladé publikum, zvlášť generaci našich babiček to hned dojde. Často slýchávám: Ty si nám vyrástla a si taká iná, to keď si spievala s tým Karolom tie zvončeky... (Dara se směje) Možná kdybych vzpomínala na někoho, koho nemám ráda, a na něco, co bylo nepříjemné, tak si v takových chvílích zahraju na hvězdu a řeknu: No comment, dejte mi všichni pokoj. Jenže moje vzpomínky na tu dobu jsou příjemné, takže mi nevadí o tom mluvit. I když už mě to moc po těch letech nebaví.
Své dětství teď navzdory vší té slávě hodnotíte jako šťastné?
Ano, i když po pravdě řečeno, já si z něj moc nepamatuju. Prosvištělo mi mezi prsty strašně rychle. Můj život dostal obrátky už v osmi, když jsem natočila první desku. Byla snad v každé domácnosti, zpívala jsem na čtyřech stovkách koncertů po celém Slovensku. Kamkoli jsem přišla, lidé se rozplývali: Jéé, malá Darinka! Ta moje malá hlava tehdy vstřebávala tolik informací, že ohlédnutí zpět teď vypadá jako rychlý klip.
Skoro se nabízí otázka, jak to, že jste to všechno ve zdraví přežila?
Mám pocit, že to bylo právě tím, že jsem se proslavila jako hodně malá, a ne v pubertě, kdy má člověk pocit, že teď tedy všemu rozumí a že přišel věcem na kloub. V tom nejnebezpečnějším věku jsem už byla na slávu zvyklá a neznala jsem nic jiného než: Na tohle si dávej pozor a tohle neříkej! Od osmi jsem byla pod zvětšovacím sklem.
Bavila jste se v té době s novináři?
No jéje! Je to velká zábava si ty rozhovory teď číst. Děti jsou hrozně bezprostřední. Až mě překvapuje, jak jsem měla ve tehdy všem jasno. Zatímco teď je člověk opatrný a pořád má vzadu v hlavě rozsvícenou kontrolku, co říct a co ne, v té době jsem všechno pověděla na plnou pusu. A jestli si nějaký Lojzík, co si to přečte, bude myslet, že jsem nafoukaná? To mi bylo fuk!
Nový duet s Karlem Gottem by už neměl kouzlo
A vaše kamarádství s Karlem Gottem po ta léta vydrželo?
No jasně, on má ke mě pořád takový otcovský vztah. Pokaždé, když ho vidím, tak mám hroznou chuť ho obejmout a pochovat, tenhle člověk je taková dobrota uvnitř. Možná proto ho mají lidé tolik rádi.
Myslíte si, že kdybyste za ním přišla teď a potřebovala pomoct z průšvihu, pomohl by?
O tom jsem přesvědčená, on není z těch, kteří by zavírali dveře. Byli jsme kamarádi, Karel měl stejně starou dceru, jako jsem já, takže se mě někdy ptal, jak na ní. Byla jsem prostě stejná holka jako ona, taková, se kterou si člověk občas neví rady, není si jistý, jestli na ni promluvit zprava nebo zleva. Tak jsem mu říkala, co by mně asi vadilo a co bych naopak doporučila. Byla to legrace.
A vídáte se spolu ještě někdy, přejete si třeba k Novému roku po telefonu?
Teď už jsme spolu dlouho nikam nezašli, ale jsme spolu pořád v kontaktu. On mi třeba zavolá, když mám narozeniny, pozve mě na koncert nebo na křest své knížky.
Asi v jediném, v čem se neshodnete je hudební vkus: vy máte ráda soul a funky, on zase střední proud.
Náš vkus je stejný: už když mi bylo těch čtrnáct, pouštěli jsme si spolu v autě Whitney Houston, Kool and the Gang a různé džezové partičky. Rozdíl je v hudebním stylu, kterým se živíme.
Neuvažujete někdy, že byste s ním natočila nějaký nový duet?
Já ne, ale Karel. Napadlo ho to přibližně před rokem, kdy byl inspirován vlnou španělských rytmů a Ricky Martinem, ale já jsem řekla, že ne. Už by to asi nemělo ani to kouzlo, vždyť jsem pomalu vyšší než on.
Slovenka, která žije v Praze
Po čtrnácti letech, co tu žijete, mluvíte bezchybně česky. Kde se cítíte víc doma - tady nebo na Slovensku?
Cítím se jako Slovenka, která žije v Praze. Nikdy jsem nelitovala, že jsem se přestěhovala, je mi tady dobře. Například svátky trávíme střídavě na Slovensku a v Praze. Letos ale možná spíš přijedou rodiče do Prahy, náš byt se totiž tím, jak jsem vyrostla, nějak zmenšil.
Představuju si Štědrý večer v rodině zpěvačky takhle: nejdřív si všichni poslechnou, jak zpíváte koledy, a teprve pak si jdete rozbalit dárky. Je to správně?
Ne, to ne. (smích) Sama pro sebe si zpívám vlastně skoro pořád, ale ve chvíli, kdy mě někdo zastaví a řekne: Teď zazpívej nahlas! tak se cítím přesně, jako kdyby mi bylo zase těch šest let.
V poslední době o vás bylo slyšet hlavně v souvislosti s vaším novým klubem. Poraďte, jak se stane člověk spolumajitelem klubu na Václavském náměstí?Jsem přece blonďatá a pracovitá. Prostě dobrá reklama. (smích)
Jen proto? Opravdu?
Majitelé klubu Duplex za mnou přišli s obchodní nabídkou. Sedli jsme si, oni mi řekli, co po mě chtějí a co mi za to nabízejí. Líbila se jim má hudba i image a dohodli jsme se, že nebudu jen maskot, ale partner, abych mohla s čistým svědomím říct, že za Duplexem stojím. Postupem času pro mě ale tenhle klub tak zdomácněl, že když tam vystupuju, mám pocit, že hraju u sebe doma v obýváku pro pár kamarádů. Hlavní pro mě ale pořád zůstává zpívání.
Od malé Darinky Rolincové jste ušla dlouhý kus cesty, teď vystupujete nejčastěji jako hvězda taneční hudby. Na jakou hudbu se mají lidé připravit na desce, kterou vydáte po Novém roce?
Nedokážu určit přesný název hudebního stylu, který na ní najdete. Kdybych ale měla najít slovo, kterým bych ji popsala, tak by to byla zřejmě přídavné jméno krystalická. Vznikla v produkci Honzy Kleníka z Ohm Square, takže je na ní mnoho hudebních vlivů. Možná díky tomu osloví širší publikum. Můžu ale říct, že je to album, které přesně do puntíku odpovídá mému současnému vkusu.
A co přijde potom, až desku vydáte? Nebo co by by se mělo stát, kdyby všechno dopadlo podle vašich nejsmělejších snů?
Bavilo by mě, kdyby tahle deska byla úspěšná. Myslím si, že i díky lidem, kteří na ní spolupracovali, má opravdu evropský zvuk. Navíc není mým debutem. Myslím, že jsem za ta léta v hlavě nashromáždilo hodně věcí, které by mohly obstát ve větší konkurenci. Vím, že všechno potřebuje svůj čas a musí dozrát, ale já jsem začala hodně brzo, a tak jsem občas netrpělivá a říkám si, přece jsem nemohla od pánaboha dostat ten talent jen tak pro to, abych seděla a nic nedělala.
|
Darinka, Darina, Dara? |
|
Darinka Rolincová si v době, kdy se osamostatnila, změnila umělecké jméno na Dara Rolins. Změna podle ní nemá nic společného s potetovaným drsňákem, zpěvákem Henrym Rollinsem. "Kromě toho, že je to můj muž z prvního manželství,” žertuje Dara. Nechtěla, aby jí už lidé v německy mluvících zemích dál říkali "rolinkova”. Pro přátele je Dara zase nejčastěji "Darinou”. |
Jen čekají na to, až něco provedu
Mluvíte o slávě, jako by neměla svou odvrácenou tvář...
To víte že ano, pokaždé, když otevřu slídilský společenský časopis, vím, že tam budu. Tohle je malá země a je tu pět zpěvaček, které se musí točit pořád dokola.
Myslíte si třeba, že o vás třeba vědí, s kým chodíte a jak vám to klape?
Myslím, že to mají v malíčku a rozhodně toho vědí víc, než je zdrávo. A někdy vím, že jen čekají na to, až něco provedu. Třeba na party stačí, abych se na někoho podívala pohledem delším, než se novinářům z bulvárního tisku zdá přípustné nebo si s někým trochu déle povídala a je mi jasné, že za týden se dočtu: "Skandál! Vypátrali jsme, že tady něco není v pořádku." Přesto se k nim snažím chovat slušně. Usměju se, odpovím, když se mě ptají. Vím, že showbussiness je dvouproudá dálnice a v podstatě se navzájem potřebujeme. Je ale ideální, když si každý jede v tom svém pruhu a dělá svou práci profesionálně.
Před časem si čtenáři společenských magazínů pochutnali na zprávě, že jste si k ženštější siluetě od pasu nahoru pomohla plastickou chirurgií. Něco je podle vás lepší nezatajovat?
Nemám, za co bych se styděla a neměla jsem ani před tím. Operaci jsem podstoupila hlavně proto, abych se líbila sama sobě. Nic jiného v tom nebylo. Chtěla jsem se prostě podívat do zrcadla a vidět tam pořádnou babu! (smích) Před tím jsem byla tak trochu kluk.
A co na to vaši fanoušci? Počítám, že dostáváte spousty nabídek k sňatku.
To ne, mí fanoušci jsou takoví plaší. Na koncertech se stejné tváře sice objevují, občas si mě někdo prohlédne tak, jak se dívá kluk na holku, která se mu líbí, do žádných vážných problémů se ale nedostávám. Za mnou se žádné houfy ctitelů netáhnou. Možná se mě bojí a je to asi také mým přístupem. Nikdy jim nedávám pocit, že by měli vstát a tu slabou dívku zachránit. Od začátku s nimi jednám jako kámoš.
Máte dva synovce. Mít tetu klubovou hvězdu... Ti na vás musí být hrozně pyšní.
A víte, že ano? Je to hrozně legrační, mají rádi moje písničky, pouští si mě na videu, všechny ty staré pohádky.
Když s nimi jdete na diskotéku, tak se chlubí před kamarády...
Když s nimi někam jdu, tak se nechlubí, ale teď mi ségra říkala, že ten starší se nedávno postavil na bar a začal všem vykládat, jestli vědí, že ta jeho kmotra, ta tedy umí zpívat! A to mě baví.
|
Dara Rolins |
| Jedna z nejslavnějších dětských československých hvězd se narodila 7. prosince 1972. V televizi poprvé vystoupila ve čtyřech letech, se zpíváním začala v šesti. Jako devítiletá natočila první album Keby som bola princezna Arabela. Vystupovala na desítkách vystoupení u nás i v Německu s Karlem Gottem a prodávala desetitisíce desek. Změnila si jméno z Darinky Rolincové na Dara Rolins. Po období, kdy se věnovala české odrůdě hip-hopu a soulu a vystupovala se skupinou Sexy Dancers, se věnuje taneční hudbě, spolupracuje například s dýdžejem Tvyksem. Nyní dokončila album, které vyjde v únoru. Dara Rolins je svobodná a bydlí s přítelem a chrtem v Praze. |
 |
 |
 Dara Rolins |
