víno
V Dalmácii rostou mezi vinnými keři koberce tymiánu, levandule i mateřídoušky. Jejich omamná vůně se vznáší nejen nad vinicí, ale i ve sklenici místního vína, kterou večer zapíjíte v dalmatské hospůdce na rožni připravené čerstvé ryby.
Nedaleko Dubrovníku chovají osla, kterého všichni uctívají málem jako národního hrdinu. Na počátku 90. let totiž do obléhaného města dopravoval přes vysoké dalmatské kopce proviant, vodu a víno. Osel jménem Ivan dostal po válce důchod, jejž mu mnozí lidští spoluobčané mohou závidět. Přitom jen pokračoval v tradičním zaměstnání svých zvířecích předků, kteří v proutěných koších a jutových pytlích tahali hrozny z vinohradů do výroben slavných dalmatských vín. Dnes už vinnou révu nepřepravují oblasti Postup a Dingač oddělené kopci propojuje 400 metrů dlouhý tunel. Válka možná stvořila oslí hrdiny, vínu v celé Jugoslávii však ublížila. Mnoho vinohradů bylo zničeno, a navíc lidem chyběla motivace se o ně starat. Chyběli muži, kteří by na strmých stráních ručně sbírali hrozny odrůdy Plavac mali. Chyběly peníze, které by umožnily nákup moderních technologií. Až po válce se vojáci vrátili na vinohrady a dnes opět vyrábějí jedinečná chorvatská vína Postup, Pošip či Dingač, která jsou nezaměnitelná velmi plnou chutí. Víno se pěstuje na kopcích, které se svažují v 70procentním úhlu k moři. Lidé se lopotí po svazích s plastovými košíky a jutovými pytli a sbírají hrozny, které tu slunce prohřívá trojnásobnou měrou. Jsou vystaveny přímému slunečnímu svitu, také odrazu slunce od moře a od kamenité půdy vinohradu. A prudké kopce z dolomitu, kde se pěstuje nejtajemnější víno Balkánu, jsou akumulačními kamny, které dodávají hroznům teplo i v noci. Při ruční sklizni je třicet procent vinných kuliček seschlých. Chuť vína tak může připomínat portské. Dalmatská vína mají vysoké procento alkoholu a mohou zrát až deset let, u nejlepších ročníků dokonce patnáct. Mezi vinnými keři si můžete natrhat bylinky, jejichž vůně se odráží i ve sklenici vína, které se ze zdejších hroznů lisuje. Voní po tymiánu, levanduli, mateřídoušce... Františkáni z kláštera svatého Ilji nad průlivem mezi poloostrovem Pelješac a ostrovem Korčulou kdysi vyprovázeli údery na zvon všechny lodě, které vezly náklad vína z Pelješace a Korčuly. Dodnes chorvatští námořníci zatroubí na sirény, kdykoliv míjejí klášter, který jim vždy pošle zvony pozdrav pro šťastný návrat domů do Orebiče či na Korčulu. V klášteře se po staletí mění korčulské červené mešní víno v Kristovu krev. Pokud se Korčulan nenarodil jako námořník, loví ryby, pěstuje olivy, ale především víno, o kterém se ví, že bylo podáváno už na antických řeckých stolech. Místa jako Lombarda, Čarsko a Smokvičko Polje jsou odedávna zakreslena na všech vinařských mapách světa. Jména korčulských druhů vín, jako Pošip, Grk, Rukatac se, díky své pozoruhodné chuti, stala nedílnou součástí totožnosti tohoto ostrova.. Na náměstí starobylého Dubrovníku sedí turisté, kteří evidentně přebrali. Distingovaný anglický profesor cosi mumlá a zpívá starou námořnickou píseň Show me the way to go home (Ukaž mi cestu domů). "Přebral proška," odtuší Dubrovčanka. Není divu. Prošek je nejzrádnější víno v Dalmácii. Vyrábí se z přezrálých hroznů. Je sladký jak mošt, ale skrývá v sobě velké procento alkoholu. V klidu si popíjíte moštík, který je však schopen zasadit vám těžkou ránu. V Dalmácii zjistíte, že víno je složité jak lidská duše, která také není pouze bílá a červená.
DOPORUČUJEME:
Pošip Smokvice Vrhunsko vino - krásné plné bílé víno s vůní levandule a mateřídoušky.
Cena cca 200 Kč.
Dingač - velmi aromatické červené víno vhodné k plísňovým sýrům a ústřicím.
Cena cca 350 Kč.
V Dalmácii rostou mezi vinnými keři koberce tymiánu, levandule i mateřídoušky. Jejich omamná vůně se vznáší nejen nad vinicí, ale i ve sklenici místního vína, kterou večer zapíjíte v dalmatské hospůdce na rožni připravené čerstvé ryby.
Nedaleko Dubrovníku chovají osla, kterého všichni uctívají málem jako národního hrdinu. Na počátku 90. let totiž do obléhaného města dopravoval přes vysoké dalmatské kopce proviant, vodu a víno. Osel jménem Ivan dostal po válce důchod, jejž mu mnozí lidští spoluobčané mohou závidět. Přitom jen pokračoval v tradičním zaměstnání svých zvířecích předků, kteří v proutěných koších a jutových pytlích tahali hrozny z vinohradů do výroben slavných dalmatských vín. Dnes už vinnou révu nepřepravují oblasti Postup a Dingač oddělené kopci propojuje 400 metrů dlouhý tunel. Válka možná stvořila oslí hrdiny, vínu v celé Jugoslávii však ublížila. Mnoho vinohradů bylo zničeno, a navíc lidem chyběla motivace se o ně starat. Chyběli muži, kteří by na strmých stráních ručně sbírali hrozny odrůdy Plavac mali. Chyběly peníze, které by umožnily nákup moderních technologií. Až po válce se vojáci vrátili na vinohrady a dnes opět vyrábějí jedinečná chorvatská vína Postup, Pošip či Dingač, která jsou nezaměnitelná velmi plnou chutí. Víno se pěstuje na kopcích, které se svažují v 70procentním úhlu k moři. Lidé se lopotí po svazích s plastovými košíky a jutovými pytli a sbírají hrozny, které tu slunce prohřívá trojnásobnou měrou. Jsou vystaveny přímému slunečnímu svitu, také odrazu slunce od moře a od kamenité půdy vinohradu. A prudké kopce z dolomitu, kde se pěstuje nejtajemnější víno Balkánu, jsou akumulačními kamny, které dodávají hroznům teplo i v noci. Při ruční sklizni je třicet procent vinných kuliček seschlých. Chuť vína tak může připomínat portské. Dalmatská vína mají vysoké procento alkoholu a mohou zrát až deset let, u nejlepších ročníků dokonce patnáct. Mezi vinnými keři si můžete natrhat bylinky, jejichž vůně se odráží i ve sklenici vína, které se ze zdejších hroznů lisuje. Voní po tymiánu, levanduli, mateřídoušce... Františkáni z kláštera svatého Ilji nad průlivem mezi poloostrovem Pelješac a ostrovem Korčulou kdysi vyprovázeli údery na zvon všechny lodě, které vezly náklad vína z Pelješace a Korčuly. Dodnes chorvatští námořníci zatroubí na sirény, kdykoliv míjejí klášter, který jim vždy pošle zvony pozdrav pro šťastný návrat domů do Orebiče či na Korčulu. V klášteře se po staletí mění korčulské červené mešní víno v Kristovu krev. Pokud se Korčulan nenarodil jako námořník, loví ryby, pěstuje olivy, ale především víno, o kterém se ví, že bylo podáváno už na antických řeckých stolech. Místa jako Lombarda, Čarsko a Smokvičko Polje jsou odedávna zakreslena na všech vinařských mapách světa. Jména korčulských druhů vín, jako Pošip, Grk, Rukatac se, díky své pozoruhodné chuti, stala nedílnou součástí totožnosti tohoto ostrova.. Na náměstí starobylého Dubrovníku sedí turisté, kteří evidentně přebrali. Distingovaný anglický profesor cosi mumlá a zpívá starou námořnickou píseň Show me the way to go home (Ukaž mi cestu domů). "Přebral proška," odtuší Dubrovčanka. Není divu. Prošek je nejzrádnější víno v Dalmácii. Vyrábí se z přezrálých hroznů. Je sladký jak mošt, ale skrývá v sobě velké procento alkoholu. V klidu si popíjíte moštík, který je však schopen zasadit vám těžkou ránu. V Dalmácii zjistíte, že víno je složité jak lidská duše, která také není pouze bílá a červená.
DOPORUČUJEME:
Pošip Smokvice Vrhunsko vino - krásné plné bílé víno s vůní levandule a mateřídoušky.
Cena cca 200 Kč.
Dingač - velmi aromatické červené víno vhodné k plísňovým sýrům a ústřicím.
Cena cca 350 Kč.
