Cyrila Höschla

- Když se někdo moc rozčiluje a ptá se, co s tím má dělat, často se mu radí, aby počítal do deseti anebo věc nechal na jindy, třeba se mu rozleží. Tak to chodí v malém a nejinak je tomu i ve velkém. Kdyby celé skupiny lidí, třídy a národy uměly napřed napočítat do deseti, mohlo by všechno často dopadnout jinak.

 Třeba zvučná hesla francouzské revoluce - Volnost, rovnost, bratrství. Jaká touha (dnes bychom řekli poptávka) po nich musela být! Avšak už když se tato hesla v bojovém revolučním nadšení rytmicky vyštěkávala, vytrácel se jejich obsah, a ti, kdož se pod jejich prapory dopouštěli nelidskostí, byli pak ústy odpůrců revoluce zařazeni do dějin pod hesly "píchni ho, bodni ho, pusť mu krev".
Rovnost (ve smyslu stejnosti) je směšným konceptem, protože potřeby lidí se různí podle kultur, pohlaví, zdravotního stavu a mnoha dalších předpokladů. Lidé se také ve schopnosti dožadovat se a užívat svých práv liší.
Bratrství je sice hezký termín, ale příbuzenství ještě neznamená vzájemnou podporu. Nezapomeňme, že podstatná část zločinů na lidech je spáchána právě na příbuzných. Většina těch vzájemně si pomáhajících je spíš v generačním než sourozeneckém vztahu, což vidíme i v přírodě (rodiče se starají o potomstvo, kdežto sourozenci jsou spíše rivaly v boji o přízeň a o dědictví). Navíc vztahy typu "já na bráchu, brácha na mě" by asi neměly být základem vše pronikající ideologie.
 Ani volnost není bez problému. Složitost uspořádání současného světa a vysoká hustota populace nedovolují uplatňovat zásadu volnosti bez omezení. Naopak, nutí nás volbu chování vážně omezit. Navíc pojem svobody se mezi kulturami a společenstvími velmi liší. Čí verze má kde a kdy platit?
 Někteří myslitelé proto navrhují hovořit místo o rovnosti o spravedlnosti, místo o bratrství o solidaritě, a místo o volnosti o zodpovědnosti a toleranci. Navíc namísto lidských práv zdůrazňují také lidské povinnosti.
 Nemusíme však jít až k francouzské revoluci, vezměme si takový komunismus. Zase nás něco takového čeká. Až neomalenost bohatců přeroste mez trpělivosti těch, kdo na ně (nebo za ně) pracují, opět vzplane masová touha po "rovnosti", která vnese vlčí mlhu před oči a neklid do lidí, kteří mezitím zapomenou dějiny. Tak jako nadšení budovatelé českého pohraničí a socialismu padesátých let měli raději nejprve počítat do deseti, tak jednou zas i naše děti. Archivujme pro ně tuto svoji zkušenost, bude se ještě moc hodit.