Jitka Čvančarová je poslední dobou na roztrhání. Členka městského divadla Brno stíhá hrát ještě v pěti pražských divadlech. Připočtete k tomu natáčení "nekonečného" televizního seriálu a vyjde vám, že dálnici D1 někdy musí projet tam a zpět i několikrát do týdne.
Nová role v brněnském muzikálu Čarodějky z Eastwicku z vás udělala blondýnu Sukie, měnil někdo na divadle už váš fyzický typ?
Já jsem za plavovlásku v pražském nastudování muzikálu Bídníci, kde hraju Fantine. U ní ta blonďatá záře vlasů určitě funguje, nejen prvoplánově. U Sukie mám také úžasnou paruku vyrobenou přesně na míru a myslím, že to také celkem jde.
A jaká je tedy vaše druhá životní blondýna Sukie?
Je to novinářka a spisovatelka. Inteligentní, ale neumí se ale projevit naplno. Myšlenky jí běží, ale ona se zajíkává a koktá, protože je hrozně nervózní. Prostě verbální komunikaci nezvládá příliš s přehledem.
Čarodějky z Eastwicku jsou půvabné dámy kolem čtyřicítky. Mají děti, ale už nemají iluze a sny, což není váš případ, čím je pro vás tato figura zajímavá?
Sukie je z celé trojice nejvíc křehká a zranitelná bytost. Neříkám, že to ve mně není, ale jsem mnohem víc excentrická. I proto je zajímavé ji hrát. Obrejlenou, zakuklenou, uzavřenou bytost toužící po něčem víc než je pouhý mechanický sex se ženatým chlapem. Chce aby ji někdo ochraňoval, láskyplně objal a čekal na ni doma...
Lásce se poručit nedá
Teď se vás zeptám jako ženy. Ostatně bavíme se na půdě republiky, v níž je rozváděno každé druhé manželství. Dokázala byste si něco začít se ženatým chlapem, případně ho přivést k rozvodu a ukořistit si tu zmiňovanou pozornost?
Nikdy neříkej nikdy. Lásce se jistě poručit nedá. V mé přirozenosti bohužel či bohudík panuje jakási až přehnaně slušná vychovanost. Mám v sobě zodpovědnost, která mi někdy až komplikuje život. Moje vnitřní přesvědčení by mi řeklo, abych podobný vztah ani nezačala.
Ale člověk se přece časem mění...
Vy ale máte v sobě něco zakódovaného. Třeba. Nikdy nevezmete věc, která je cizí. Tak prostě nekradete.
Televize z vás udělala známou tvář, ale i v Brně jste si za šest let angažmá v Městské divadle udělala své fanoušky. Vaše pracovní výlety do divadelní Prahy jsou stále častější, jak to je?
Já mám individuální pracovní plán. Jsem stále členkou činohry. V Praze jen hostuju. V Brně jsem se na škole a v městském divadle naučila vše, co umím. Je ale přirozené, že někdy odstřihněte pupeční šňůru a jdete do světa.
Připomeňme, že jste rodačka z Mělníka. Neměla jste jako rodilá Středočeška problémy s typickou mluvou Brňáků?
Já tady přece pět let studovala, hraju tady. Když máte hudební sluch, velmi rychle odposloucháte specifické intonace. Hantec mě nesmírně okouzlil. V civilu se ale snažím mluvit spisovně, to znamená, že hlídám spíše svůj pražský akcent.
Už mi došla trpělivost
Pojďme k televizi. Seriál Ordinace v růžové zahradě natáčíte už od předloňského listopadu. Jisté díly měly rekordní sledovanost až dva miliony diváků. Jak sledovaný seriál změnil váš profesní a osobní život?
Najednou je vás všude víc vidět. Všímají si vás na ulici a přiznám, že na vás vidí i více režisérů. Irena Pavlásková mne viděla v Ordinaci a obsadila mne do svého nového filmu Bestiář. Všimli si mne i jinde v divadle. Třeba nedávno jsem měla premiéru v novém Divadle Palace na Václavském náměstí. Udělali jsme konverzační komedii Líbánky aneb Láska ať jde k čertu.
A jak se vám změnil osobní život?
Tou takzvanou popularitou? Vejde vám do něj třeba bulvár. S tím se musí vypořádat i vaše rodina, než pochopí, jak a proč se takto lže a ubližuje lidem. Vlastně to nepochopí nikdy, jen nějakým způsobem smíří.
Co o vás na napsali?
Já to nečtu, hnusí se mi tyto plátky, ale lidi vám to samozřejmě donesou. Já mám ale tak nudnou společenskou minulost, že toho moc nenašli. Nevyváděla jsem žádná alotria a jsem pro bulvár tím vlastně nezajímavá. Takže si něco prostě vymysleli, vzali si do pusy moji maminku. Že jsem utekla od rodiny a nechala ji opuštěnou a blá blá blá… Mám báječný vztah s mojí mámou!
Žalovala jste už nějaké noviny?
Na bulvár jsem se zatím vykašlala. Žalovala jsem ale časopis Expres, který je vydáván pro České dráhy. Vymysleli si se mnou rozhovor do svého věstníku. Nemluvili se mnou a poslepovali to kde z čeho.
A co vás na tom rozhovoru tak namíchlo?
Já jej paradoxně vůbec neřešila. Třeba vzpomínali mého tatínka, jak se na mne chodí rád dívat. Táta je čtyři roky po smrti. Ozvala jsem se jen, řekla, že je to pro mne citlivá záležitost a že je vše velmi nekorektní. Šéfredaktorovi řeknete, že jim to teda odpustíte, že jste mírná, hodná a hned zjistíte, jak jste blbá.
To mi prosím vysvětlete.
Oni si pravděpodobně mysleli, že ta hodná Čvančarová jim všechno odpustí i propříště. Aniž by mi kdokoliv cokoliv řekl, prskly mě České dráhy na obrovské billboardy po celé republice. Použili moji fotku z muzikálu Nana, což je kurtizána. Tomu odpovídal pochopitelně i můj výraz na fotkách. Tvářila jsem se takovým tím příšerným "mňau" způsobem. To už mi došla trpělivost. Vše řeší můj právní zástupce Tomáš Sokol.
Vy využíváte služeb jedné z nejdražších advokátních kanceláří v republice? To už jste si seriálem tolik vydělala?
Žádná jiná kancelář v tuzemsku zatím nebojuje tak úspěšně proti naznačeným věcem na ochranu práv osobnosti. Výlohy v případě úspěchu navíc platí žalovaná strana. Já se k panu Sokolovi dostala přes moji kolegyni. A navíc budu se bít, i kdyby to stálo majlant. Nemůžou přece s člověkem nakládat jako s kusem masa, ačkoliv je to osoba veřejně známá!
Poškodil bulvár někoho ve vašem okolí tak drastickým způsobem, že se mu třeba rozpadla rodina, nebo měl nějakou vnitřní újmu?
Novináři u nás jsou zvyklí psát si co chtějí, aniž by nesli nějakou zodpovědnost. Přece někdo nemůže na titulní straně psát faktické informace, že zpěvačka XY má obrovské hemeroidy, protože to tisku sdělila její sousedka. To fakt nejde. Napadá mne nespočet lidí, kterým bulvár opravdu hluboce ubližuje. Je strašně nefér, když jsou natolik podlí, že si berou do pusy vaše blízké.
Vystudovala jste uměleckou akademii a děláte profesi, která každého připraví o velkou část soukromí. Intimní záležitosti umělců bývají často veřejnou záležitostí...
Jsem člověk, který nejde urputně za tím, aby se stal soustem pro noviny. Já nemám čas řešit takové hlouposti. Dělám si jen poctivě svoji práci, která zatím zajímá režiséry, producenty a hlavně diváky.
Jak vnímáte popularitu? Je vám paralelou k vaší práci?
Být populární znamená, že jste známá tvář. Někdy je to příjemné, jindy ne. To když nemůžete jít s kamarádem do kina, aniž by se šuškalo, že je to váš nový milenec. Na druhou stranu se zase dějí milé skutečnosti. Jedna má fanynka, ona je to tedy mladá dáma, vytvořila a udržuje z vlastní vůle krásné webové stránky. To je zase příjemné.
Brzdím nějak pomalu
Kolikrát týdně absolvujete dálnici D1 tam a zpět?
Teď před premiérou Čarodějek z Eastwicku asi čtyřikrát za týden. Ráno natáčení v Praze, odpoledne generálka v Brně a někdy ještě večer představení zase v hlavním městě.
To zní docela hekticky. Dá se vůbec ustíhat nekonečný seriál a tolik divadelních závazků, aniž byste něco šidila?
Určitě se to dá stihnout, ale v jednom městě. Mám v poslední době docela extrémní vypětí a musím přibrzdit, jen brzdím nějak pomalu. Prostě se opravdu nedá sedět jedním zadkem na deseti židlích.
Máte třeba řidiče, nebo mezi Brnem a Prahou odjezdíte sama?
Výjimečně řídí moje manažerka. Jinak devadesát procent cest odřídím já.
Jaká jste řidička?
Já si dělala řidičák už v sedmnácti. Myslím, že řídím docela slušně. Mám zatím najeto přes dvě stě třicet tisíc kilometrů.
V televizi moderujete také Autosalón. Už jste poztrácela i nějaké body?
Přišla jsem o body za překročení rychlosti. Přitom jsem si pro tu krásnou fotografii na městskou policii v Praze přišla dobrovolně.
Vy jste se šla sama udat?
Po novém roce přišla na zmíněnou policejní stanici v Korunní ulici slušná Jíťa, že jde dobrovolně, i když zatím nemá ještě žádnou obsílku, platit pokutu za špatné parkování. Chtěla jsem mít v novém roce čistý štít. No a oni namísto parkování vytáhli tu docela drahou fotku.
Vy jste velmi půvabná ženská, navíc vás znají z televizi. Použila jste někdy tuto vražednou kombinaci při obměkčování strážců zákona? Ale pravdu...
Stalo se mi to. Já se paradoxně ani nesnažila. Příslušník říkal: "Ježišmarjá, to jste vy? Já vám nemůžu dát ani pokutu. Já bych doma nedostal večeři..." Někdy jsou policisté moc milí. A teď je hrozné, že jim nemůžete ani poděkovat, protože za tu dobrotu můžou mít chudáci problém.
Přitahují vás auta?
Mám pro ně vášeň, v tomto jsem asi trochu chlap. Dokážu si sama přivrtat i poličku. Před měsícem jsem si koupila vrtačku. Šla jsem kolem výlohy a koupila si hezký dárek. Kdyby jste viděl, jakou jsem z ní měla radost! Jak malé dítě. Ale ne že by mne to vrtání zase tak moc bavilo, nejsem babochlap!
Muži a ženy spolu vždy bojovali
Dva televizní seriály a šest divadel, ve kterých hrajete. Dotočila jste celovečerní film. K čemu máte nejblíže?
Mě divadlo hrozně baví. Dělám ho v nejrůznější podobách od muzikálů v Brně až po komorní věci v pražském Kašparu u Jakuba Špalka. Divadlo mne posouvá dopředu, je nesmírně důležité pro můj herecký vývoj. Je to trénink i hygiena. Nemůžete pořád jezdit jenom závody, musíte mít i natrénováno. Takže nejlépe slučovat oboje.
Přibližte mi prosím vaši roli v novém filmu Bestiář.
Je to film režisérky Ireny Pavláskové podle knížky Báry Nesvadbové. Jde o ženský pohled na svět mužů. Premiéra bude v dubnu. Já hraju kamarádku hlavní hrdinky, která se mi svěřuje se svými problémy. Nesvadbová vlastně říká, že žena se nerodí jako bestie, ale stává se jí až poté, co se setká s muži.
Vy sama cítíte nějakou válku pohlaví?
Muži a ženy spolu přece vždy bojovali. Když je to přirozené, je to i příjemné, zdravé.
Pocházíte z Mělníka, pracujete na jižní Moravě, jak to máte s vínem?
Můj strýc je výtečný vinař a sklepmistr. Dělá výtečné mělnické víno. Takže přes něj vínu trochu rozumím. Poznám kvalitní značky. Ale zase moc nevydržím. Dám si dvě deci a jsem sťatá. Takže mám laciné večírky, na alkoholu ušetřím. Ale já pití všeobecně moc nedám.
V roli Sukie v muzikálu Čarodějky z Eastwicku jste na konci těhotná. Jak to máte s miminkovskými plány v osobním životě?
Neplánuju. Co má přijít, přijde.
