Říká se, že když něco pochválí kritika, nebude se to vůbec prodávat!
Tak tohle je asi výjimka. Na tu bídu, která dnes v tomto oboru panuje, se prodává.
Čím to je?
Měla jsem o desce jasnou představu. Jen jsem dlouho hledala lidi, s kterými bych ji mohla uskutečnit. Nakonec jsem oslovila slovenskou elektronickou formaci B3 a myslím si, že nový zvuk je důkazem toho, že jsem konečně přehodila výhybku a nabrala nový směr.
Vy máte hodně hluboký vztah ke Slovensku, že?
Aby ne. Otec pochází z východního Slovenska, od Rožňavy. Ale on vlastně není Slovák, ale slovenský Maďar. Takže tam mám velký kus rodiny.
Já měl na mysli v novinách tolik propíraného přítele Lumíra. Ten je z Bratislavy?
Ale ne, pochází ze Slovenského ráje. Mám opakovat, jak jsme se seznámili? Už to mockrát v nejrůznějších novinách probrali. Seznámili jsme se na jedné akci, kterou spoluorganizoval. Nějak to tam mezi námi zajiskřilo.
Když jsme u toho propírání v novinách. Prý se teď věnujete víc Lumírovi než kariéře.
To je hodně scestný názor. Je směšné, když rozebírají můj vztah nebo moje pracovní povinnosti, a přitom jen já sama vím, jak jsem vytížená. Takové věci jsou šité horkou jehlou. Když někdo v bulváru strategicky rozhodne, že na titulu bude Csáková, tak se musí za každou cenu něco vymyslet, i kdyby se vařilo z vody.
Baví mě experimentovat
Měníte se desku od desky. Kdo ty stále nové stylizace vymýšlí?
Většinou já sama. Baví mě experimentovat. Nepodceňuji ani vizuální stránku cédéčka. Víme přece, co dokáže pohled na úžasně zabalenou čokoládu.
Mluví vám do toho někdo?
V maličkostech si nechám poradit. Třeba módními návrhářkami Jaroslavou Dovcovou nebo Vlastou Kocmanovou. Znají můj styl a dobře se s nimi spolupracuje.
A co je váš styl?
Jsem spíš sportovní typ. Proto dávám přednost kalhotám a trikům, i když pro elegantní kalhotový kostým mám taky velkou slabost. Volánky a kanýry jsou na mě už moc romantické.
Máte oblíbenou barvu?
Záleží na počasí, ročním období a momentální náladě. Takže skoro všechny.
Výhoda realizačních týmů je v tom, že každý je na něco specialistou. Na hlavu máte určitě taky někoho, že?
Ano, Martinu Kalinovou.
A líčení a podobné věci?
V tom jsem proměnlivá jako počasí. Spolupracuji s různými vizážisty.
Mně jste se nejvíce líbila v období alba Modrý sen jako Claudia Cardinalová.
To jste se zrovna trefil do případu, který trochu popírá, co říkám. S tímhle nápadem jsem totiž nepřišla já, ale moje máma. Má pocit, že jsem podobná tomu, jak vypadala v šedesátých letech.
Lidi koukají na televizi a říkají si: hele, co má ta Csákovka dneska na sobě? Tohle jsme na ní ještě neviděli. Nebo: Nenosí ona pořád stejné věci? Řekněte: Kolik máte ke každému novému albu šatů?
To je různé. Obvykle tak tři až čtyři modely.
Na čem to závisí?
Budete se divit, ale na té brožurce, která je v každém CD. Podle toho, kolik v ní bude fotografií. Časem k nim pochopitelně přibudou i novější modely.
No a co s těmi obleky děláte, když kvůli další desce zase změníte styl?
Dávám je do krabic a schovávám ve skříni. Jednou se k něčemu budou hodit. Až třeba budu dělat nové fotografie pro výběr největších hitů. Nebo je schovám dětem na maškarní bál. Anebo je vydražím na dobročinné účely.
Na děti se těším
Dětem? Snad se nechystáte na mateřskou?
Ještě ne. Ale těším se na to. Je to jen otázka času.
Ale už je vám jedenatřicet!
Jako že mi ujede vlak? To ne. Ale mám podepsánu spoustu kontraktů a musím splnit ještě hodně povinností. I když to z toho, co o sobě čtu, moc nevyplývá, myslím si, že jsem dost odpovědný člověk.
Vyndáte někdy šaty ze skříně jen tak? Jako relikvii, ke které se vracíte?
To ne. Čas od času je vytáhnu. Ale to buď kvůli stěhování, nebo tu a tam potřebují provětrat, okamžitě mi něco připomenou. Na chvilku fungují jako můj malý stroj času na cesty do minulosti.
Vzpomínky nejsou vaší oblíbenou formou odpočinku?
Jak které. I když jsem velkoměstský člověk, potřebuju k odpočinku hlavně výlety mimo město. Klid najdu jen v přírodě. Velkoměsto je moc velký nápor na duši. Já dám raději přednost chalupě, lesu nebo třeba i zoologické zahradě.
Zoo? A kterému pavilonu?
Celé zoo! Až žasnu, co všechno příroda vymyslela.
Lidi mívají i doma různé náhražky zvěřinců. Co vy?
Jorkširského teriéra...
...ááá, to je proslulé zvíře!
Ano. Mám také dvě andulky.
Když jsme u té domácnosti: tvrdí se, že prý jste výborná kuchařka.
Ráda vařím, to je fakt. Ale ne podle kuchařek. Jsem kuchař-analytik-experimentátor.
To je dost mužský princip vaření. Ženy se prý víc drží předpisů.
Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Tohle je prostě způsob vaření, jaký mě baví, ale musím mít na to čas.
Svého času se o vás říkalo, že jste vegetariánka.
Byla jsem. Dokonce několik let. Měla jsem pocit, že je to tak správné, zdravé a osvětové. To si myslím i dnes, ale už nejsem tak ortodoxní. S Laurou a jejími tygry jsme tehdy cestovali po celé Evropě, tak jsem si často na cesty dopřávala takové dobroty, jako jsou třeba karbanátky z pšeničné trhanky a kyselého zelí.
Ale diety držíte, ne?
Nějak se to vaření kompenzovat musí. Já myslím, že jsem velký znalec diet. Jsou to mé věčné souputnice.
Co děláte pro kondici?
Už jako dítě jsem byla sportovně aktivní. Dělala jsem atletiku. Hrála jsem košíkovou, házenou a také fotbal.
S klukama?
No jistě, že s klukama. Smysl pro sport mi zůstal. Dovedu být v tělocvičně třeba i obden. Když je na to čas, samozřejmě. Ale zrovna tak umím být maximálně neaktivní. Tvrdím, že tělo ví, proč si tu pasivitu žádá.
A když cvičíte, tak co? Nějaký aerobik?
Fitness a kickbox.
Csáková jako Van Damm vyráží prudkým úderem soupeři chrup...
To je kondiční cvičení, ne příprava na zákrok brutálního zubaře.
Vy jste byla vždycky taková hyperaktivní. Pamatuji, že jste byla jako zpěvačka Laury a jejích tygrů nejtemperamentnější postavou už tak dost temperamentní kapely.
Když už jste součástí party lidí, kteří se umějí vzájemně nabíjet energií, máte pocit, že dokážete i nemožné.
Tehdy jste zpívala s kapelou. Dneska je to většinou halfplayback. Jak se na tyhle věci díváte?
Miluju kapelu za zády, cítit, jak to tepe. Bohužel je jen málo takových akcí, kde by byly schůdné jak technické, tak i finanční podmínky. Ale na podzim jedeme s Laurou a B3 na turné po Česku a Slovensku.
Máte ráda taneční scénu?
Taky. Nedávno jsem byla v Roxy na Skyline a líbili se mi. Líbí se mi, že se v téhle oblasti dají dělat barevně neobvyklá aranžmá. Některé elektronické frekvence mi dokonce vyloženě lahodí. Já vím, že někdo namítne, že je to jenom zvuková chemie, ale pro mě má určité kouzlo.
Kleopatra byla výzva
Účinkujete v Kleopatře. Jdete tedy místo do taneční scény do muzikálu. Není to krok stranou?
Byla to pro mě výzva. Baví mě zkoušet a objevovat nové možnosti. Klejka je pro mě nová a dobrá zkušenost. Takový kruhový objezd.
Kolik koncertů děláte měsíčně?
Desetkrát až jedenáctkrát měsíčně hraju Kleopatru. K tomu mám tak pět někdy až sedm vlastních vystoupení. A k tomu ještě může přibýt natáčení v televizi, a když vyjde deska, tak i cesta od rádia k rádiu. Taky charity, těch dělám hodně.
Co takhle dovolená?
Tu potřebuju jako každý jiný až na drobné omezení. V posledních letech mám problém cestovat letadlem, tak raději jezdím autem.
A kam?
To je jedno. Hlavně když jsou mobily a internet hodně daleko, i když moře je moře.
 Ilona Csáková |
 |
 |
 Ilona Csáková na tiskové konferenci k muzikálu Kleopatra. |
 |
 |
