Jaroslav Školl nesměl kvůli svým názorům léta publikovat. "Až počátkem osmdesátých let se začalo oteplovat a já jsem pomalu začal se psaním," vzpomíná. Dnes má za sebou přes sto šedesát studií o historii místních škol a závodů, pracoval na knihách o Břeclavi i okolních městech. "Při tom všem jsem narazil na zajímavé osoby, na které si dnes jen málokdo vzpomene. Nebyli to jen učitelé nebo lékaři, ale i živnostníci či faráři. Všichni měli jedno společné: mimořádnou chuť pomoci rozmachu českého národního života v kraji," říká Jaroslav Školl. Historik při své práci čerpal jak z okresního archivu, tak z osobních vzpomínek. "Při své práci jsem psal o mnoha zajímavých lidech. Například prvním řediteli hudební školy Vladimíru Ambrosovi či prvním řediteli zdejšího gymnázia Františku Ladislavu Fintajzlovi," říká autor sborníku.
"Jsou to zajímavé věci, které nikde jinde nenajdete. Například málokdo ví, že učitel Jan Noháč byl původně z Prahy. Byl oporou zdejšího národního hnutí a je po něm pojmenovaná škola ve Staré Břeclavi. Noháč prosadil, aby sto sedm dětí z Poštorné a Charvátské Nové Vsi, kde byly jen německé školy, mohlo chodit do české až do Staré Břeclavi. Pro malé děti tady pronajal dům, kde se prvňáci stravovali a spali. To byla na tehdejší dobu obrovská odvaha," říká kronikář.
Skutečné národní obrození v Břeclavi začalo podle Školla s příchodem prvního českého notáře Františka Mádera. "V té době stáli při sobě lidé různého politického smýšlení. Všichni měli jediný zájem: zachování českého ducha ve městě."
I přes svůj věk má Jaroslav Školl před sebou velké plány. "Mnoho materiálů mám z osmašedesátého roku. Chtěl bych se podívat i na kulturní život v Břeclavi po roce 1945. Ovšem to je práce na léta a roky ubíhají," konstatuje starý pán.
10. února 1999 13:23
