Ve Slovinsku mají o moře nouzi a pláže plné. Podařilo se nám najít jednu takovou docela opuštěnou, a teprve později jsme zjistili, že na ni chodí nudisté. Hlavně ženy, postarší a hodně při těle. Ani našim klukům se nelíbily - a to je teď ty úplně "bez" hrozně zajímají. "Všichni už to viděli! Všichni se na to koukají. Jenom my nikdy ne!" Synové vyžadovali Počasíčko anebo ještě raději Peříčko, protože všichni, i prvňáci, se na to prý dávno dívají a také v tom účinkují... Přiznávám, že jsme s mužem ještě neviděli ani jeden z těchto kulturně - vzdělávacích pořadů, tak jsme se nakonec dohodli na Počasíčku, ať si kluci z ženského těla vylepší dojem. Čekali u televize dlouho předem. Čas se blížil, napětí vzrůstalo. Odpočítávali minuty, vteřiny a při znělce s prsatou kráskou se červenali a culili od ucha k uchu. K oknu nepřišla, ale přišel: nahatý chlap! S nádobíčkem, které u nás známe nazpaměť, neboť se zde vyskytuje čtyřikrát. Byli strašně otrávení a zklamaní. Nejstarší dlouho mlčel. Nejmladší řekl, že už se na to nikdy koukat nebude, když je to tak krátké. Muž se divil, že má v červenci svátek Karel, a já se zase ptala, abychom mohli zůstat u tématu tolik pro ně lákavého, zdali už měl sestřin skoro šestnáctiletý syn, čerstvě propuštěný z nemocnice po operaci lýtka, zdali měl něco s nějakou holkou? "Ne..., ale s nohou," odpověděl mi prostřední. Tak jsem jim alespoň nalila kokakolu, která nám zbyla z cesty od moře. Na etiketě láhve bylo napsáno velkými žlutými písmeny OSVĚŽ SE A VYHRAJ a menšími bílými VYBER KAM CHCEŠ JET a ještě menšími ŽĺZEŇ TAM MĺT NEBUDEŠ. Kluci zajásali a začali se hádat o to, kam pojedou. Poprali se o víčko, pod kterým měli hledat výhru. Stálo tam: OSVĚŽ SE ZNOVU. Amen.
31. července 1999
