Život mě potom ale poučil, že s největší vehemencí prosazují názory lidé, kteří o věci noc nevědí. Nejznámější bývalo ono hospodské, že všechna politika je svinstvo a Stalin a Roosevelt stejní gauneři. V úžasu jsem zjišťoval, že názory vzdělanců s vysokým IQ často neprocházejí sítem vyšších principů mravních a k moudrosti mívají daleko. Názor zlobnou emocí zachváceného renomovaného filozofa bledne ve srovnání s postřehem selským rozumem přemýšlejícího dělníka. Názor inteligentního pana Ransdorfa kladoucího na roveň prezidenty Gottwalda a Havla byl pro mě, jako když švihne prutem do hovna - jak se za mého dětství říkávalo.
Hodnotu názoru devalvuje ješitnost, skrytý osobní prospěch, snaha být za každou cenu jiný než ostatní a hlavně negativní emoce. Ty v dnešním světě způsobují, že příslušnost k určitému etniku či náboženství se nadřazuje nad naše lidství. Tak dnes třeba někteří Slovani nebo pravoslavní drží pospolu bez ohledu na vyšší princip mravní a ztrácejí tak cit pro dělicí čáru mezi dobrem a zlem. Je hrůzné i dnes poslouchat "názory", které Hitlera viní z toho, že nestihl nahnat do plynu všechny židy a cikány. Pokud se názory s "názory" potkávají za poklidného chodu života v době míru, jsou jejich střety často vítaným folklorem na politické scéně. Dojde-li na lámání chleba a začíná jít o život, stává se demokracie díky "názorům" kořistí populistů a potenciální líhní totality.
V mém filmu o Matějské pouti oznamuje svérázný cirkusový vyvolávač: "Tito dva pánové předvedou pro zraky návštěvníkova toto kresčenko." Slovo kresčenko se mi stalo symbolem pro blábol primitivnějších lidí, kteří ale rádi oslovují ostatní. U cirkusáků mi to připadalo svérázné, ba poetické. Když jsem před časem četl zamlžené výroky předsedů vlády a Poslanecké sněmovny o Kosovu, podařilo se mi sice dešifrovat, co mi jako voličovi vzkazují - že jsou proti své vůli v NATO a nechce se jim do EU. Jen se mi nějak nedařilo brát to, co říkají, jako názor. Spíš mi připadalo, že se jedná o kresčenko.
22. května 1999
