Dnes v noci strašlivý zdál se mi sen: zdálo se mi, že jsem ženská. Co na tom, pravíte - takových je víc! Ano - máte pravdu - to by ještě nebylo to nejhorší - v tom snu se mi ale zdálo, že jsem byl feministkou - a ještě k tomu ne nejmladší... Jakýsi muž, co dozajista chtěl by se mnou špásovat a ukojit si ohavné mužské pudy, podržel mi dveře, když jsem vcházela a nazval mě dívenkou: »Račte, dívenko«, řekl ten prasák! Vyťala jsem mu políček... v té chvíli jsem se probudil a bylo jasné, že jsem muž. Ke snídani zdola přinesl jsem si noviny - srkám vřelou kávu z koflíku a čtu si sobotní přílohu: ranní blaho ale pojednou mi cukr padá do hrnku - tak se mi hrůzou smrštila hlava! Čtu doslova: »Žádná kulturní žena dneška nevyjde na ulici bez oholených nohou! Vyholené podpaží je rovněž nezbytnou samozřejmostí - nechcete-li aby se vám lidé smáli!« Čistím mléčné brýle ubrouskem: podepsaná jakás madam, má matka by řekla sufražetka. Proč se to, dumám, netýká mužů? Ty chloupky, tvrdí ta feministka, jsou nosiči nepříjemných pachů muži ale nemusí? Chce snad ta bába říct, že ženy jsou cítit? Zasním se - znovu se nad kafem pokouším vmyslit do situace současné ženy. Přemítám, že když tedy vytrhat všechny nosiče pachů, neměla bych si oholit hlavu? To v cizině, tam jsou dál - když chlap řekne dámě »že je krásná, ona mu hned, bílá zlostí, pohrozí policejním důstojníkem«! Tam to berou o moc ostřeji, tu emancipaci! My ženy, my budeme brzy boxovat, hrát hokej, budeme lámat skály - i do rubání uhlí se pustíme! (Nejasně si vzpomínám, že se opravdu v padesátých letech zkoušelo, že by ženy fáraly společně s muži - ale ty dívky šly velice brzy na mateřskou, tak od toho upustili ale dnes máme antikoncepci - zkusme to znova!) Rozzuřila jsem se. Hrrr na ně! Závěr: Muži jsou zbabělci a zrádci - a proto je na nás ženách, abychom se vzmužily....
16. října 1999
