Sobota ráno. Čtu si v novinách i ty ostatní články a mám z toho silné nucení na stolici: vidím, že si nejeden dělá reklamu na rozličný tovar - a ani to není, ten výtvor, označeno varovným nadpisem INZERCE! Hle - tady někdo doporučuje bezbrannému čtenáři jakous putyku... podávají tam steak Wellington za Kč 368 - to bude tak tři kila, hádám! A to vínečko! Ten ročník! Jen se převaluje na jazyku... taky bych se převalil před tím nóbl restaurantem, po pár lahvích toho suchého "se skvělým bukotem". Jinde zas pisatel radí koupit cédéčko bůhvíjaké propadlé grupy muzikusů, knihu přítele, knihu svou vlastní, syny, dovolenou v Africe a kdesi cosi - na jiném místě se píše, že levnější verzi toho off-road můžete mít už za 1 629 000,- no to bych prosil - autor poznamenává, že "kdo je movitý" (on myslí "mohovitý", ale může to mít i hlubší filizofický význam: že se totiž v tom lidovém vozítku bude přemisťovat), necouvne ani před cenou "maličko pod tři miliony!" A ještě návod na "Gourmetův zálusk": potřebujeme jen pár lanýžů, čtvrt kila růžového kaviáru, půl litru suchého (už zase!) Cote du Rhone ročník '62 a dvě langusty... dál nečtu, musím si odskočit. Už jsem zpátky! Mám příležitost taky něco propagovat - jdu na to. Oběd "a la Clochard"! Co že k tomu potřebujeme? Trochu papíru, v něm 20 dkg měkkého salámu, dva rohlíky a láhev vody - postačí to i na večeři "Pour la Nuit". Cože? Co je to za blbost? Kdože tak jí? Ihned vám to řeknu: tak obědvá pracující lid, v provozech, na silnici, ve výkopech. A tak vás zde prosím, vážení a mohovití spisovatelé, napište jednou pro něj - vždyť bez něj vám nepoteče voda, leda tak střechou, a ty zbytky z vašich obžerných hostin, ty odpadky a to ostatní z žumpy vám nikdo neodveze a vy uhynete ve vlastní špíně, protože lid, jemuž vy jste se tak povýšeně a sofistikovaně posmívali, vám nepodestele...
25. září 1999
