Tento rozdíl v přístupu k životu v náš neprospěch je tím důležitější, čím lépe se objektivně mají Američané a čím hůře se máme my. Skuhrání totiž nakonec útrapy přivolá. Jaké je pak překvapení nespokojenců, když ke svým steskům mají najednou doopravdy důvod.
V medicíně víme, že duševní rozpoložení jedince velmi ovlivňuje jeho zdravotní stav. Zranění se ve vítězících armádách hojí lépe než v prohrávajících. Co když podobně duševní rozpoložení národa velmi ovlivňuje jeho ekonomický stav? Co když se hospodářské ukazatele s dobrou náladou vyvíjejí lépe než s blbou?
Některé jevy z lidské psychopatologie naznačují, že by tomu tak opravdu mohlo být. Člověk v depresi ztrácí zájem o věci, ztrácí chuť, elán, činorodost, odhodlání, postřeh, vůli a energii. Je pasívní, stává se sám sobě břemenem a chátrá. Zanedbává práci, přátele i sebe. Jeho výkon klesá a "hospodářské ukazatele" se zhoršují; bez pomoci mohou klesnout až k invalidnímu důchodu.
Společnost je samozřejmě natolik složitým systémem, že na ni nelze jednoduše přenášet individuální zkušenost a tyto jevy zobecňovat. Také naštěstí mnoho lidí má náladu přiměřenou. Ovšem k tomu, aby se věci u nás pohnuly k lepšímu, je skutečně zapotřebí motivace, chuti, elánu, činorodosti, postřehu, vůle a energie. A to je s pokleslou náladou neslučitelné. Říkám si, co takhle popřemýšlet o nějaké kampani za dobrou náladu? Hnutí za její zlepšení? Nešlo by to nějak? Nezlepšuje-li stav naší země náladu lidí, což to zkusit obráceně? Nic by to nestálo!
- sobota 3. dubna 1999