Cyrila Höschla
psychiatra
Pro leckterou moudrost se vyplatí poohlédnout se za humna. Zatímco doma úsloví »jaký pán takový krám«, »před pány stýská si, za vraty výská si«, »jak se do lesa volá...« či »tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...« kvetou všemi barvami, na Ukrajině se říká »když dávají, tak ber, když bijou, tak utíkej«. Také odtamtud prý pochází ono všeplatné »když vlaje prapor, je rozum v troubě«. V Japonsku mají zahrady ducha i jiná zákoutí. Jsou v nich potůčky, kamínky, jemně utkaný písek, bonsaj a ikebana. Říká se tam, že největší umění je zvládnout detail. Japonci naskládají zrnéčka a lístečky v suši, čipy a vlákénka v elektronice a jemným štětečkem na hedvábném papíře napíší dopis příteli. My zase smontujeme turbínu, pokácíme Šumavu a rozděláme Temelín. Turbínu však není komu prodat, ze Šumavy si dělají nábytek v Rakousku a Temelín dodnes energii nevyrábí, nýbrž požírá. Nedostatek jemných dotažení je na pozadí mnoha našich neúspěchů. Nápadů máme hodně, schopných lidí také, ale nezvládáme onu úmornou kosmetickou práci závěrečného balení a prodeje, bez níž průnik do náročného světa není prostě možný. Jeden cestovatel mi vyprávěl, jak podle detailů vždy poznal, zda je v socialistické zemi, nebo nikoli. Země socialismu rozlišil prý bezpečně podle toho, že dvířka u skříněk v hotelu nelícovala. Dnes už sice v následnických zemích skříňky občas lícují, ale dodnes tam nenajdete na záchodě háček na sako. Navíc krása detailu, která se po převratu i v našich končinách usazuje, bývá dovezena. Neprýští z naší přirozené potřeby. Různé baumaxy jsou plné německých detailů, od názvu až po šroubky. My jim na oplátku vyvážíme trpaslíky u silnice. A což teprve švédská technika a dánské bydlení! Ladnost tvarů a harmonie pastelových barev snoubená s neokázalou přirozeností a účelem. Napadá mne tedy, že chceme-li vskutku najít klíč k našemu povznesení, zabudujme do svého desatera ono japonské úsloví. Pochopíme, že trpaslík není totéž co detail. Zisk dostaví se sám. Až s podivem, kde všude!
psychiatra
Pro leckterou moudrost se vyplatí poohlédnout se za humna. Zatímco doma úsloví »jaký pán takový krám«, »před pány stýská si, za vraty výská si«, »jak se do lesa volá...« či »tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...« kvetou všemi barvami, na Ukrajině se říká »když dávají, tak ber, když bijou, tak utíkej«. Také odtamtud prý pochází ono všeplatné »když vlaje prapor, je rozum v troubě«. V Japonsku mají zahrady ducha i jiná zákoutí. Jsou v nich potůčky, kamínky, jemně utkaný písek, bonsaj a ikebana. Říká se tam, že největší umění je zvládnout detail. Japonci naskládají zrnéčka a lístečky v suši, čipy a vlákénka v elektronice a jemným štětečkem na hedvábném papíře napíší dopis příteli. My zase smontujeme turbínu, pokácíme Šumavu a rozděláme Temelín. Turbínu však není komu prodat, ze Šumavy si dělají nábytek v Rakousku a Temelín dodnes energii nevyrábí, nýbrž požírá. Nedostatek jemných dotažení je na pozadí mnoha našich neúspěchů. Nápadů máme hodně, schopných lidí také, ale nezvládáme onu úmornou kosmetickou práci závěrečného balení a prodeje, bez níž průnik do náročného světa není prostě možný. Jeden cestovatel mi vyprávěl, jak podle detailů vždy poznal, zda je v socialistické zemi, nebo nikoli. Země socialismu rozlišil prý bezpečně podle toho, že dvířka u skříněk v hotelu nelícovala. Dnes už sice v následnických zemích skříňky občas lícují, ale dodnes tam nenajdete na záchodě háček na sako. Navíc krása detailu, která se po převratu i v našich končinách usazuje, bývá dovezena. Neprýští z naší přirozené potřeby. Různé baumaxy jsou plné německých detailů, od názvu až po šroubky. My jim na oplátku vyvážíme trpaslíky u silnice. A což teprve švédská technika a dánské bydlení! Ladnost tvarů a harmonie pastelových barev snoubená s neokázalou přirozeností a účelem. Napadá mne tedy, že chceme-li vskutku najít klíč k našemu povznesení, zabudujme do svého desatera ono japonské úsloví. Pochopíme, že trpaslík není totéž co detail. Zisk dostaví se sám. Až s podivem, kde všude!
