co napadá

V době, kdy někdejší studentští předáci vyzvali politiky zvolené ve svobodných volbách, aby odstoupili, slavil jsem s přáteli narozeniny. Přijel mezi nás také přítel Jindřich Kolben. Jako dítě byl krátce vychováván ve stínu slávy a rozkvětu ČKD. Když jeho dědeček Emil, jenž měl praxi u Edisona a psal si s ním, továrnu zakládal, měla pětadvacet zaměstnanců. Když ji opouštěl, měla jich už patnáct tisíc. V době krize si vedení továrny, takový malý parlament, odhlasovalo snížení mezd. Pak dědečka Emila zatkli esesáci převlečení za zdravotníky a vynesli ho z domu na nosítkách. Pár týdnů nato zemřel v Terezíně. Když bylo Jindřichovi sedmnáct, pozatýkali celou jejich rodinu a on sám skončil nejprve v Terezíně, pak v Osvětimi. Jeho otec byl zavražděn v plynové komoře. Bratr zahynul v Terezíně na tyfus. V koncentračním táboře skončili také strýc, bratranec a teta. Jindřich zažil týrání a lidské inferno. V lednu 1945 se za třeskutého mrazu minus dvacet schoval kamsi do močůvky a z koncentráku utekl. Dostal se do jedné mrtvé polské vesnice a nakonec až ke Svobodově armádě, kde střídavě prodělával výcvik a léčení nehojící se rány na noze. Sotva začal po návratu domů studovat, přišel komunistický puč. Při studentské demonstraci na podporu prezidenta Beneše se dostal do konfliktu s esenbáky a byl ze školy vyhozen. Na desce obětí nacismu v ČKD se jméno jeho dědečka nesmělo objevit. Živil se obtížnou prací a nakonec přece dostudoval, stal se inženýrem v leteckém průmyslu a založil rodinu. Pak přišla sovětská okupace a Jindřich byl nucen emigrovat, ironií osudu do Německa. Tam pracoval ve známé automobilce a podstoupil operaci srdce. Sametový převrat znamenal zázrak: směl sem jezdit, na desku v ČKD dopsali jméno dědečka Emila a přidali tam jeho reliéf. Také po něm pojmenovali ulici. S ČKD to ovšem šlo od desíti k pěti. Letos dědečkův reliéf kdosi ukradl, asi do sběru. Jindřich má Čechy nezlomně rád. S náručí plnou milých dárků přijel na narozeniny, které jsme slavili na hezkém místě nedaleko Prahy. Mezitím mu kdosi před restaurací ukradl auto. Někteří přátelé se za tuhle zpropadenou zem styděli. Utěšil je příběhem ze Španělska. V Barceloně ve čtyřhvězdičkovém hotelu zjistil, že mu kdosi potřísnil sako zvratky. Nevěda si s tím příliš rady, využil ochotné nabídky dvou mužů, že mu sako na toaletě vyčistí. Tam nechali sako sakem, Jindřicha zmlátili a okradli o všechno, co měl u sebe. Jindřich je vlídný, optimistický, charakterní, usměvavý muž. O studentské výzvě zatím neví. Budu ho muset informovat.