Říkávalo se, že výzkum u nás probíhá v pěti fázích: 1. počáteční nadšení, 2. realizační vystřízlivění, 3. hledání viníků, 4. potrestání nevinných, 5. vyznamenání nezúčastněných. Napadá mne, že za tímto pozapomenutým bonmotem se možná skrývá hlubší zákonitost, podle které z nějakých příčin probíhají společenské jevy v naší kotlině. I budování státu tak probíhá. Brzy to bude deset let, co nadšenci všech denominací seděli ve Špalíčku a v posluchárnách a stáli na Letenské pláni. Zdrbnutí léty otravného režimu považovali by tehdy za úspěch vystřídání Jakeše nějakým bystřejším kvazikomunistou. Ale události se daly do pohybu a děl se zázrak za zázrakem. Vždyť si vzpomeňme, jak nepředstavitelné bylo, aby se Václav Havel stal prezidentem, aby honem pustili Stanislava Devátého a on mohl vyjít ze skrýše, aby přijel Karel Kryl, aby se mohlo nahlas beztrestně mluvit. Co z této atmosféry zbylo dnes? Pečlivě zabezpečení přemožitelé vlastního osudu přešli od jedné vítězné strany ke druhé a ještě se přitom cítí podceněni. V televizi běží major Zeman a na některých ministerstvech už můžete oslovovat soudruhu. Stále častěji dochází k pronásledování lidí nikoli pro jejich nedbalost, lemplovství a kriminalitu, nýbrž pro jejich názory a postoje. Ten, kdo má moc, vyřizuje si s její pomocí vlastní účty. Zatím v jakýchsi legislativních rukavičkách, jako za Husáka: hezky podle zákona. Všímejme si zlovůle moci. Odhalujme ji, kdekoli ji spatříme. Je to s ní ještě těžší než s korupcí: nejsou důkazy. I třetí fázi vývoje máme pomalu za sebou: zdá se, že viníkem bude Václav Klaus. Jakási anomální osobnost si představuje demokratickou formu politické soutěže tak, že na odstranění Klause vypsala odměnu. Jaképak volby. Kdysi jeho bezmezní obdivovatelé by ho již rádi viděli mimo politiku. Na dotaz, mají-li na pravici lepšího, nedokáží dát odpověď. Důležité prý je, že jeho figura brání sjednocení pravice. Představme si sen o blízké budoucnosti: neschopni přijmout Klause - budeme mít Grebeníčka. To bude, pane, státník! Vidím politického vězně Václava Havla, jak mu třese pravicí při pověřování sestavením vlády. To bude pátá fáze. V onom snu si nebudeme muset lámat hlavu mnohými problémy, například vstupem do Evropské unie. Se státníky páté fáze nás tam totiž nikdo nevezme. Povím-li toto někomu, vysměje se mi. Taková změna je nepředstavitelná, vždyť všichni vědí, jak se věci měly. Houby vědí. Řekl by někdo před devíti lety, že zasloužilí soudruzi se triumfálně vrátí? Řekl by někdo, že lze vyletět z práce za politický názor? Řekl by někdo, že by mohl mít pravdu sprosťák, který tehdy, hned v první fázi, poslal panu prezidentovi na Hrad pohlednici se slovy »Choď si do Európy sám, ty kokot«? Neřekl. Takže pozor.
2. října 1999
