co napadá

Kdykoliv něco jím, tak si to dobré schovávám na konec. Když dostanu dopis, na který se těším, odkládám jeho otevření všelijakými činnostmi, čeká-li mě oblíbená práce, dělám nejdřív tu, co nemám rád. Příčiny, jako u všeho, bývají v dětství. Byl jsem dítě, které vyrůstalo za války. Věčně při chuti - a ničeho nebylo. Černý chléb, brambory, zelenina. Vaříval jsem malému bráchovi krupicovou kaši z přídělového mléka a když jedl, pozoroval jsem jeho nenasytnou tlamu (jak se mi jeho pusinka tehdy jevila) a prosíval Boha, aby už nemohl a na mě zbyl vydatnější škrabánek. O mnoho let později, už za socialistického blahobytu, jsem zjistil, že jsme za války žili podle zásad zdravé výživy, a za co dnes v různých švýcarských sanatoriích platí přitloustlí zápaďáci tučné peníze, já míval zadarmo. A nejen to. Psychologové radí odkládat rozkoše jako moudrou cestu k posílení kvality života. A to já vždycky dělal svědomitě - na dobré sousto na talíři mi už v žaludku nezbylo místo, schovaný milostný dopis jsem nenašel a před odkládanou pěknou prací jsem únavou padl. S odkládáním rozkoší souvisí těšení. Těšení a toužení umocňuje a prohlubuje budoucí zážitek. O hladu se říká, že je nejlepší kuchař a platí to podle mě i o sexu, cestování, intimním dialogu a uměleckém zážitku. Na vrcholné slasti se s odstupem let tolik nevzpomíná. Vzpomínám ale na laskavou maminku, která mé oblíbené kyselo každý den vařila, na doteky rukou a oči těch, které mě kdy v životě milovaly. Dnes je život o něčem jiném. To nejlepší děti snědí jako první a ostatní nechají. Do ciziny jezdí s rodiči, následně s prarodiči a soutěživě odškrtávají země, kde byly, aniž by o nich něco věděly. Milostné předehry a dohry nejsou v sexu oblíbeným hitem, orgasmy a všechny slasti se neprožívají, ale konzumují. Hypermarketová nabídka věcí je obrovská a schopnost si jich užít limitovaná. Kolem nových bazénů otročí jejich majitelé, aniž by se stihli vykoupat. Rozkoše se neodkládají, ale kumulují. V aktovce přeplněné diáře, v hlavě pocity nestihnutelnosti, stresy a deprese. Máme všechno, co jsme chtěli, nešťastníci. My, co odkládáme rozkoše, býváme často šetrní a spořiví. S hrůzou jsem si přečetl, že má výsada je ohrožena a národ začíná spořit, nenakupuje a tím ohrožuje naší ekonomiku. Občansky uvědoměle jsem si promptně objednal katalog věcí od Neckermanna i cestovních atrakcí od Fischera. Nešťasten jsem zjistil, že skoro nic nepotřebuju a nejraději se toulám po českých luzích a hájích. Jsem už asi pan Bejvávalo a nenapravitelný kazisvět.