V odborné literatuře existuje termín "cool sex". Volně přeloženo je to sex bez emocí, provozovaný pouze pro potěchu těla. Pro muže je tento termín snadno pochopitelný. Většina z nich je totiž za jistých okolností schopna sex a cit bez problémů oddělit - svého času se dokonce mělo za to, že tato vlastnost je typicky mužská.
"Není to pravda, znám i klientky, které navazují vztahy pouze kvůli sexuálního uspokojení," tvrdí sexuoložka Hana Fifková. Zároveň však přiznává, že jich je jako šafránu. Nepřiznávají si to však někteří muži. Snadno propadají dojmu, že právě oni a právě teď potkali tu pravou, která po nich kromě několika vášnivých chvil nebude nic chtít.
Obyčejně se velmi mýlí.
Zmýlil se i prezident.
Nekonečný obdiv jako diagnóza
"Typickou manažerskou chimérou je domněnka, že mám všechno plně pod kontrolou," soudí Petr Šmolka, prezident Asociace manželských a rodinných poradců. "Muži, kteří vládnou velkým podnikům a kapitálům, mají pocit, že snadno ukočírují i něco tak nepodstatného, jako je erotické dobrodružství. Své city možná opravdu na uzdě udrží, ani ti nejobratnější však nemohou mít jistotu, že se jim podaří zvládnout také emoce svého protějšku."
Tím spíše ne, bude-li jejich sexuální partnerkou žena, která je jim v nějakém smyslu podřízena. Ani zdaleka přitom nemusí jít o přímý zaměstnanecký vztah. Podobné problémy potkávají i umělce, do nichž se zamilovávají fanynky, vědce, k nimž obdivně vzhlížejí oči z vysokoškolských lavic, lékaře a psychoterapeuty, kteří staví na nohy tělesně či duševně zdecimované pacientky.
Jako by nebezpečí nezvládnutých citů bylo ještě málo, může se navíc stát, že takový muž narazí na ženu, která se opakovaně a osudově zamilovává právě do mužů v nadřízeném postavení, což se těmto mužům opakovaně stává osudným. Například na takovou Moniku Lewinskou.
Rysy nebezpečných žen
"Monika Lewinská nejenže vystudovala psychologii, ale má mimořádný obdiv k významným mužům už v rodinné anamnéze," soudí psycholog Slavomil Hubálek, který se kromě psychologie zabývá také personalistikou. "Pokud vím, její maminka sice nebyla na politiky, zato měla slabost pro tenory, o čemž také vydala knihu. Monika navíc vykazuje všechny rysy žen, které trpí na vysoce postavené muže: měla nevyrovnaný vztah k otci, neúspěšné vztahy s vrstevníky a hysterické reakce v zátěžových situacích."
K hysterickým projevům takové bytosti patří bájivost. Sexuálnímu vztahu dobájí citový podtext, který v něm ovšem ve skutečnosti není: i když partner tvrdí opak, ve skrytu duše ji jistě miluje, jen se to bojí přiznat - sobě, své rodině, veřejnosti... Udělá to tedy za něj. Monika se svěřila svým přátelům a posléze také Kennethu Starrovi. Dívka, která miluje svého vedoucího, se svěří jeho sekretářce, eventuálně i sekretářkám ostatních oddělení, a pokud možno také někomu, o kom předpokládá, že by mohl zvěst o duševním vzplanutí donést manželce dotyčného. Nevyjde-li to, řekne jí to sama.
Problému se ovšem paradoxně může nadít i muž, který se vlastně ani ničím neproviní. Stačí přátelské objetí kolem ramen, pracovní schůzka v neformálním prostředí - a zbytek si už dívka "domyslí".
Varovat je třeba každého muže, v jehož kanceláři se tento typ křehkého stvoření octne.
"Jakmile se před vás posadí žena s hlubokým výstřihem, která si nápadně často upravuje vlasy a intenzivně pracuje pánví a nohama, měl by se dříve než cokoli jiného rozeznít ve vašem vědomí alarm. Buďte tak úřední, profesionální a korektní, jak je to jen možné."
Vůdce v oslabení
Na eticko-mravním poli většina lidí nevěru odsuzuje, neboť si pod tímto pojmem představuje lhaní, podvádění zákonného partnera a rodinný rozvrat. Jedná-li se však o flirt na pracovišti, bývá po striktnosti. Ten, kdo se pouští na tenký led erotických dobrodružství, si naopak často vyslouží uznalé mručení svých kolegů. Lze si snadno představit, že titíž zaměstnanci Bílého domu, kteří dnes házejí prezidenta přes palubu, na něj před časem u dveří Oválné pracovny spiklenecky mrkali. Dříve servilní straničtí kolegové si teď veřejně či potají brousí jazyky pro plamenné výjevy, jejichž cílem rozhodně není prezidentova obhajoba.
Ani tato situace není v dějinách nevěry ničím novým.
"Jakmile se něco takového provalí, je muž oslaben," vysvětluje psycholog Slavomil Hubálek. "Přijde o harmonické rodinné zázemí, stane se terčem spekulací a pomluv, a to ho duševně rozkolísá. Jestliže však lidská smečka něčím opovrhuje, pak je to právě slabý vůdce. Dochází k paradoxnímu efektu, kdy bývalému vůdci nepodrážejí nohy nepřátelé, ale jeho nejbližší spolupracovníci. Právě pro ně je totiž slabý vůdce nepřijatelný."
Na posvátné půdě
Oba tuzemští psychologové i sexuoložka mají pro Billa Clintona i pro ostatní muže, kteří se někdy dopustili nevěry a pak se pokusili její následky napravit, jisté pochopení. Jedno mu však bez výjimky zazlívají: že porušil starou osvědčenou zásadu "co je v domě, není pro mě - zejména pak, je-li mi to podřízeno".
Co je v Bílém domě, může být totiž pro leckoho. V žádném případě však ne pro prezidenta.
