firmu Lexxus. A pokud nemá něco rád, tak je to výraz "drahý" byt.
Proč?
Při vší úctě k novinářům začínám být trochu alergický na jejich dotazy k drahým bytům za dvacet, třicet, či čtyřicet milionů. Většinou v tom vidí jen senzaci. Přesnější by bylo bavit se o ceně za metr čtvereční. Podle mě je třeba garsoniéra v paneláku, v přízemí a u rušné komunikace drahá i za šest set tisíc.
Kde tedy podle vás začíná kategorie "drahých" bytů?
V Praze se většina nových bytů pohybuje průměrně kolem 22 až 32 tisíc korun za metr čtvereční. Střed tvoří ceny asi 35 až 50 tisíc, co je výš, to už můžeme řadit - jak říkáte - k drahým bytům.
Některé projekty, které nabízejí byty v cenách za 80 až 150 tisíc korun za metr čtvereční, se objevují v nabídkách dlouho. Je tedy o takové byty opravdu zájem?
Tyto byty se prodávají jinak než projekty za 20 či 30 tisíc korun za metr čtvereční. Ty zájemce často kupuje v okamžiku, kdy jsou doslova jen na papíře nebo jako hrubá stavba. Lidé platí jen výjimečně hotově, využívají stavební spoření a hypotéky, ke kterým přidávají něco v hotovosti. Drahý byt chce klient vidět hotový, chce se přesvědčit, zda firma odvedla dobrou práci. A pak zaplatí celou částku - a okamžitě se nastěhuje. Může se stát, že firma cenu nadsadí, ale developeři neradi zlevňují. Veřejnost to vnímá jako důkaz, že je něco v nepořádku.
Do rekonstrukce drahých bytů investuje řada zahraničních firem, hlavně italských. Proč právě Italové?
V Itálii už není téměř do čeho investovat, navíc jsou Italové na rozdíl od Němců ochotni akceptovat nižší zhodnocení. Vím třeba o člověku, který vlastní v Praze 70 činžovních domů. Je to Ital.
Nezvedají právě cizinci cenu bytů?
Pouhá vize vstupu do EU ceny nemovitostí zvýšila, ale o ceně rozhoduje lokalita. Třeba v Praze 1 už pozemek na stavbu rodinného domu prakticky neseženete, a tak je jasné, že velký byt kolem 150 metrů čtverečních se vším komfortem tady nepořídíte za cenu vilky někde za hranicí velké Prahy. Takových domů lze postavit tisíce, bytů s výhledem na historické panoráma sotva pár set. Teprve hodně za lokalitou najdete věci, jako jsou charisma domu, bezpečnost, možnost parkování nebo kvalita stavby. K lokalitě bych přidal ještě schopnost "likvidity". Byt v Pařížské ulici v prvním patře bude drahý, ale určitě podstatně hůře prodejný než v pátém podlaží s výhledem na panorama Prahy. Stejně tak nádherný byt v šestém patře bez výtahu je něco jiného než tentýž s výtahem.
Proč?
Při vší úctě k novinářům začínám být trochu alergický na jejich dotazy k drahým bytům za dvacet, třicet, či čtyřicet milionů. Většinou v tom vidí jen senzaci. Přesnější by bylo bavit se o ceně za metr čtvereční. Podle mě je třeba garsoniéra v paneláku, v přízemí a u rušné komunikace drahá i za šest set tisíc.
Kde tedy podle vás začíná kategorie "drahých" bytů?
V Praze se většina nových bytů pohybuje průměrně kolem 22 až 32 tisíc korun za metr čtvereční. Střed tvoří ceny asi 35 až 50 tisíc, co je výš, to už můžeme řadit - jak říkáte - k drahým bytům.
Některé projekty, které nabízejí byty v cenách za 80 až 150 tisíc korun za metr čtvereční, se objevují v nabídkách dlouho. Je tedy o takové byty opravdu zájem?
Tyto byty se prodávají jinak než projekty za 20 či 30 tisíc korun za metr čtvereční. Ty zájemce často kupuje v okamžiku, kdy jsou doslova jen na papíře nebo jako hrubá stavba. Lidé platí jen výjimečně hotově, využívají stavební spoření a hypotéky, ke kterým přidávají něco v hotovosti. Drahý byt chce klient vidět hotový, chce se přesvědčit, zda firma odvedla dobrou práci. A pak zaplatí celou částku - a okamžitě se nastěhuje. Může se stát, že firma cenu nadsadí, ale developeři neradi zlevňují. Veřejnost to vnímá jako důkaz, že je něco v nepořádku.
Do rekonstrukce drahých bytů investuje řada zahraničních firem, hlavně italských. Proč právě Italové?
V Itálii už není téměř do čeho investovat, navíc jsou Italové na rozdíl od Němců ochotni akceptovat nižší zhodnocení. Vím třeba o člověku, který vlastní v Praze 70 činžovních domů. Je to Ital.
Nezvedají právě cizinci cenu bytů?
Pouhá vize vstupu do EU ceny nemovitostí zvýšila, ale o ceně rozhoduje lokalita. Třeba v Praze 1 už pozemek na stavbu rodinného domu prakticky neseženete, a tak je jasné, že velký byt kolem 150 metrů čtverečních se vším komfortem tady nepořídíte za cenu vilky někde za hranicí velké Prahy. Takových domů lze postavit tisíce, bytů s výhledem na historické panoráma sotva pár set. Teprve hodně za lokalitou najdete věci, jako jsou charisma domu, bezpečnost, možnost parkování nebo kvalita stavby. K lokalitě bych přidal ještě schopnost "likvidity". Byt v Pařížské ulici v prvním patře bude drahý, ale určitě podstatně hůře prodejný než v pátém podlaží s výhledem na panorama Prahy. Stejně tak nádherný byt v šestém patře bez výtahu je něco jiného než tentýž s výtahem.
