V den, kdy teroristé zaútočili na Spojené státy, přestaly stovky televizních stanic na celém světě vysílat svůj obvyklý program. Do domácností proudily hodiny přímé přenosy z Manhattanu a z blízkosti Pentagonu.
V Německu tyto záběry vysílaly téměř všechny televize - včetně těch největších komerčních. Přesto právě v téhle zemi sledovalo vysílání CNN v angličtině pět milionů lidí - zatímco nejsledovanější stanice, veřejnoprávní ARD a ZDF, dosáhly něco pod osm milionů. Je to obrovský úspěch, a není podmíněn jen tím, že šlo o události v Americe, kde je CNN doma. Její přitažlivost má i další důvody - rychlost a prestiž. Jak dlouho CNN ještě vydrží? Kdyby byl Ted Turner věděl, co se stane ze stanice, kterou 1. července 1980 založil, možná by ji nepojmenoval CNN (Cabel News Network), ale GNN (Global News Network). Jeho nápad přišel v pravou chvíli a dokázal, že čistě zpravodajská televize se může po světě šířit stejně jako hamburgery nebo coca-cola. Dnes má CNN deset kanceláří po Spojených státech, 27 ve světě, 800 přidružených televizních stanic, 1600 rozhlasových stanic, které spojuje značka CNN Radio, a dvanáct internetových adres. Za dvacet let vyrobila 175 000 hodin programů.
Od Lennona ke Kursku
To všechno je výsledek možná štěstí, ale určitě dobrého kalkulu, který vyšel. CNN byla první, kdo informoval obrazem svět o vraždě bývalého člena skupiny The Beatles Johna Lennona, o ukončení krize s rukojmími na americkém velvyslanectví v Íránu, v roce 1981, o atentátech na tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana a papeže Jana Pavla II. a zavraždění egyptského prezidenta Anvara Sadata. O rok později se jí podařil husarský kousek - navzdory nevoli americké vlády uskutečnila první přímý přenos americké televize z Havany. Dodnes je CNN jedinou americkou televizní společností, která má kancelář na Kubě. Prestiž stanice pak stoupala každým rokem. V přímém přenosu mohli Američané spatřit v roce 1986 snímky tragické exploze raketoplánu krátce po startu a jako první přinesla CNN v témže roce zprávu o výbuchu v ukrajinské jaderné elektrárně v Černobylu. V roce 1989 CNN pozorně sledovala pád komunistických režimů a krvavé potlačení studentského protestního hnutí na pekingském náměstí Tchienan-men. Proč je důležité mít mezi přijímanými stanicemi také CNN, se však celý svět dozvěděl ve chvíli, když začala válka spojenců proti Iráku. CNN z ní dokázala udělat válku v přímém přenosu a její reportéři se rázem vyšvihli mezi hvězdy uznávané po celé planetě. Irácký režim totiž povolil reportérovi Peteru Arnettovi jako jedinému zahraničnímu novináři, aby vysílal pro celý svět snímky bomb dopadajících na Bagdád. V řadě případů právě CNN předběhla i diplomatické a jiné zdroje a sloužila po celém světě jako prvotní zdroj informací. Naposledy se o síle této stanice přesvědčili ruští generálové loni v srpnu v souvislosti s havárií ponorky Kursk. CNN jako první vysílala, byť amatérské záběry doprovodných ruských lodí, pořízené ze vzduchu. První komentář námořnictva zněl: Záběry neměly dobrou kvalitu." Mluvčí námořnictva Igor Dygalo však potvrdil, že jsou z místa neštěstí. Fakt, že na záběrech bylo moře relativně klidné, a nikoli bouřlivé, jak tvrdila armáda, Dygalo nekomentoval. Podle německého deníku Frankfurter Rundschau si velení ruského námořnictva, zvyklé na pohodlnou práci s novináři, začalo po zkušenosti se CNN uvědomovat, že monopol na záběry už nemá a reportáže, například z míst nehod, se mohou objevovat i bez jejich svolení.
Příliš horké zboží
Jenže všechno má i svou odvrácenou stranu. A ta také stojí za pozornost. Co tedy úspěch CNN přinesl? Jasné poselství: Televizní zpravodajství je horké zboží, které má hodnotu hlavně tehdy, je-li rychle zpracováno a dopraveno k divákům. Čím kratší a údernější forma, tím větší sledovanost. Jen žádné příliš podrobné a analytické zprávy. Diváci tomu většinou nerozumějí a nemají to rádi. Práce kameramanů připomíná záběry z akčních filmů a komentáře reportérů zase výsadkáře, kteří naskákali do ohrožené oblasti, aniž přemýšleli, co toto ohrožení vyvolalo. Na obrazovce se v rychlém sledu střídají děsivé obrazy zkázy a utrpení s informacemi o koncertech, prominentech a sportu. Směs, z níž jde často divákovi hlava kolem. Svou práci odvedla také sílící konkurence - CNN dnes odvysílá i záběry, o kterých by před lety přemýšlela. Těla zavražděných dětí v Kolumbii nebo masové hroby v Kosovu. Vždyť konkurent (BBC World Servis) dokáže poskytnout mnohdy mnohem lepší a podrobnější informace. Jenže je nepodá takovým způsobem. A to rozhoduje. Jinak řečeno - CNN vsadila na infotainment. A současný boj na trhu tento trend stále více posiluje. V CNN stále pracuje velké množství vynikajících novinářů, jejich prostor se ale omezuje. Důvody jsou jednoduché. CNN byla po léta jedinou zpravodajskou stanicí - nejen s globálním záběrem, ale i v USA, kde má i další kanály. V roce 1997 začaly vysílat nové kanály - Fox News a MSNBC - společný projekt Microsoftu a NBC. Později změnila svou strukturu i stanice zaměřená do té doby hlavně na finanční a ekonomické informace - CNBC. A to s úspěchem. Ve druhém čtvrtletí loňského roku předstihla CNN ve sledovanosti. V sídle zpravodajského giganta, v Atlantě, pak nastal poprask. Zadavatelé reklamy především tlačili na oslovení mladšího publika. Proto vedení stanice najalo v Hollywoodu dva specialisty zábavního průmyslu, kteří dostali za úkol přetvořit vzhled a obsah zejména CNN Headline News, a na místo moderátorky angažovalo populární herečku Andreu Thompsonovou. Více místa bude patřit zábavě, reportážím o zdraví, o životním prostředí, technologiích a celebritám. Pozornost vzbudila i zpráva, že novým moderátorem stanice by se měl stát bývalý prezident Bill Clinton. Další změna, která se už týká výhradně CNN International, je rozhodnutí o regionalizaci zpravodajství. Šéf mezinárodní verze CNN, Brit Steve Cramer, v regionalizaci zpravodajství to zdůvodnil slovy: Chceme nastolit konec takzvané americké arogance," a jako příklad uvedl pořad CNN Deutschland am Abend, v němčině, který má u sousedů k dispozici na 14 milionů diváků. Do budoucna mají podle něj zprávy v oblastech dělat lidé, kteří v nich žijí, nikoli výsadky z Atlanty.
Autor je redaktorem TV Nova
V Německu tyto záběry vysílaly téměř všechny televize - včetně těch největších komerčních. Přesto právě v téhle zemi sledovalo vysílání CNN v angličtině pět milionů lidí - zatímco nejsledovanější stanice, veřejnoprávní ARD a ZDF, dosáhly něco pod osm milionů. Je to obrovský úspěch, a není podmíněn jen tím, že šlo o události v Americe, kde je CNN doma. Její přitažlivost má i další důvody - rychlost a prestiž. Jak dlouho CNN ještě vydrží? Kdyby byl Ted Turner věděl, co se stane ze stanice, kterou 1. července 1980 založil, možná by ji nepojmenoval CNN (Cabel News Network), ale GNN (Global News Network). Jeho nápad přišel v pravou chvíli a dokázal, že čistě zpravodajská televize se může po světě šířit stejně jako hamburgery nebo coca-cola. Dnes má CNN deset kanceláří po Spojených státech, 27 ve světě, 800 přidružených televizních stanic, 1600 rozhlasových stanic, které spojuje značka CNN Radio, a dvanáct internetových adres. Za dvacet let vyrobila 175 000 hodin programů.
Od Lennona ke Kursku
To všechno je výsledek možná štěstí, ale určitě dobrého kalkulu, který vyšel. CNN byla první, kdo informoval obrazem svět o vraždě bývalého člena skupiny The Beatles Johna Lennona, o ukončení krize s rukojmími na americkém velvyslanectví v Íránu, v roce 1981, o atentátech na tehdejšího prezidenta Ronalda Reagana a papeže Jana Pavla II. a zavraždění egyptského prezidenta Anvara Sadata. O rok později se jí podařil husarský kousek - navzdory nevoli americké vlády uskutečnila první přímý přenos americké televize z Havany. Dodnes je CNN jedinou americkou televizní společností, která má kancelář na Kubě. Prestiž stanice pak stoupala každým rokem. V přímém přenosu mohli Američané spatřit v roce 1986 snímky tragické exploze raketoplánu krátce po startu a jako první přinesla CNN v témže roce zprávu o výbuchu v ukrajinské jaderné elektrárně v Černobylu. V roce 1989 CNN pozorně sledovala pád komunistických režimů a krvavé potlačení studentského protestního hnutí na pekingském náměstí Tchienan-men. Proč je důležité mít mezi přijímanými stanicemi také CNN, se však celý svět dozvěděl ve chvíli, když začala válka spojenců proti Iráku. CNN z ní dokázala udělat válku v přímém přenosu a její reportéři se rázem vyšvihli mezi hvězdy uznávané po celé planetě. Irácký režim totiž povolil reportérovi Peteru Arnettovi jako jedinému zahraničnímu novináři, aby vysílal pro celý svět snímky bomb dopadajících na Bagdád. V řadě případů právě CNN předběhla i diplomatické a jiné zdroje a sloužila po celém světě jako prvotní zdroj informací. Naposledy se o síle této stanice přesvědčili ruští generálové loni v srpnu v souvislosti s havárií ponorky Kursk. CNN jako první vysílala, byť amatérské záběry doprovodných ruských lodí, pořízené ze vzduchu. První komentář námořnictva zněl: Záběry neměly dobrou kvalitu." Mluvčí námořnictva Igor Dygalo však potvrdil, že jsou z místa neštěstí. Fakt, že na záběrech bylo moře relativně klidné, a nikoli bouřlivé, jak tvrdila armáda, Dygalo nekomentoval. Podle německého deníku Frankfurter Rundschau si velení ruského námořnictva, zvyklé na pohodlnou práci s novináři, začalo po zkušenosti se CNN uvědomovat, že monopol na záběry už nemá a reportáže, například z míst nehod, se mohou objevovat i bez jejich svolení.
Příliš horké zboží
Jenže všechno má i svou odvrácenou stranu. A ta také stojí za pozornost. Co tedy úspěch CNN přinesl? Jasné poselství: Televizní zpravodajství je horké zboží, které má hodnotu hlavně tehdy, je-li rychle zpracováno a dopraveno k divákům. Čím kratší a údernější forma, tím větší sledovanost. Jen žádné příliš podrobné a analytické zprávy. Diváci tomu většinou nerozumějí a nemají to rádi. Práce kameramanů připomíná záběry z akčních filmů a komentáře reportérů zase výsadkáře, kteří naskákali do ohrožené oblasti, aniž přemýšleli, co toto ohrožení vyvolalo. Na obrazovce se v rychlém sledu střídají děsivé obrazy zkázy a utrpení s informacemi o koncertech, prominentech a sportu. Směs, z níž jde často divákovi hlava kolem. Svou práci odvedla také sílící konkurence - CNN dnes odvysílá i záběry, o kterých by před lety přemýšlela. Těla zavražděných dětí v Kolumbii nebo masové hroby v Kosovu. Vždyť konkurent (BBC World Servis) dokáže poskytnout mnohdy mnohem lepší a podrobnější informace. Jenže je nepodá takovým způsobem. A to rozhoduje. Jinak řečeno - CNN vsadila na infotainment. A současný boj na trhu tento trend stále více posiluje. V CNN stále pracuje velké množství vynikajících novinářů, jejich prostor se ale omezuje. Důvody jsou jednoduché. CNN byla po léta jedinou zpravodajskou stanicí - nejen s globálním záběrem, ale i v USA, kde má i další kanály. V roce 1997 začaly vysílat nové kanály - Fox News a MSNBC - společný projekt Microsoftu a NBC. Později změnila svou strukturu i stanice zaměřená do té doby hlavně na finanční a ekonomické informace - CNBC. A to s úspěchem. Ve druhém čtvrtletí loňského roku předstihla CNN ve sledovanosti. V sídle zpravodajského giganta, v Atlantě, pak nastal poprask. Zadavatelé reklamy především tlačili na oslovení mladšího publika. Proto vedení stanice najalo v Hollywoodu dva specialisty zábavního průmyslu, kteří dostali za úkol přetvořit vzhled a obsah zejména CNN Headline News, a na místo moderátorky angažovalo populární herečku Andreu Thompsonovou. Více místa bude patřit zábavě, reportážím o zdraví, o životním prostředí, technologiích a celebritám. Pozornost vzbudila i zpráva, že novým moderátorem stanice by se měl stát bývalý prezident Bill Clinton. Další změna, která se už týká výhradně CNN International, je rozhodnutí o regionalizaci zpravodajství. Šéf mezinárodní verze CNN, Brit Steve Cramer, v regionalizaci zpravodajství to zdůvodnil slovy: Chceme nastolit konec takzvané americké arogance," a jako příklad uvedl pořad CNN Deutschland am Abend, v němčině, který má u sousedů k dispozici na 14 milionů diváků. Do budoucna mají podle něj zprávy v oblastech dělat lidé, kteří v nich žijí, nikoli výsadky z Atlanty.
Autor je redaktorem TV Nova
