Dcera uhrančivě vyhlížejícího herce Klause Kinského, Nastassja, má jako každá herecká hvězda své rozmary. Při cestě na karlovarský festival nechala zastavit vůz u zlatě rozkvetlého řepného pole a vyfotografovala se před ním se svými dvěma dcerami. Do Grandhotelu Pupp dorazila se zpožděním, odpověděla na některé otázky, poskytla rozhovor, rozdala řadu autogramů na ulici, pak roztržitě hledala klíč od pokoje. Pak si prodloužila pobyt na festivalu o pár hodin, a to jenom proto, aby se děti mohly dívat v hotelovém pokoji na televizní pořad.
Jako malá jste hodně cestovala se svými rodiči. Co vám tohle putování světem dalo?
Jako holka jsem opravdu málokdy zůstala na jednom místě. Neměla jsem takový ten život se stejnými kamarády, v jednom městě a ve stejné škole. Ale mohla jsem být se svou maminkou a bylo mi dobře, kdekoli jsme byly. Potkala jsem řadu lidí, kteří mi moc pomohli a dodnes patří k mým přátelům. A poznala jsem nejrůznější prostředí a země a naučila se v nich žít.
Narodila jste se v Německu. Vzpomenete si ještě na první dojmy, se kterými jste vstoupila na americkou půdu? Jak na vás tahle země snů zapůsobila?
Jistě. Znala jsem předtím mnoho lidí, kteří o Americe snili. I já o ní snila. Je hodně těch, kteří tam utekli, aby unikli před těžkým životem ve své zemi. A aby tam našli nový domov. Já sama jsem byla ohromená touhle zemí, jejími možnostmi. Tím, že tam všechno jde. A řekla jsem si - ano, chci tu zůstat.
Co si uvědomíte, když se po delší době vracíte do Evropy?
Že lidé, zvláště ve východním bloku, udělali obrovský kus práce. Urazili pořádný kus cesty a dnes je těší, že mohou pracovat na společném díle, bez omezení, zcela svobodně.
Prý jste v dětství měla značnou svobodu a jaksepatří ji využívala...
Nezažila jsem ze strany rodičů velký dozor, i když jsem si často přála, aby na mě byli přísnější. To je fakt. Měla jsem jako dítě poměrně velkou volnost. A to asi nebylo úplně dobře.
Takže na své děti jste přísnější, než byli vaši rodiče k vám?
Určitým způsobem je vedu tak, aby znaly své místo ve světě. A také jim zajišťuji společnost dobrých lidí, aby měly správný vzor. Nicméně snažím se být s nimi co nejvíc, aby měly mateřskou kontrolu.
Dodržujete nějaké rodinné rituály?
Hodně spolu mluvíme. To jsou naše oblíbené momenty. Takové rodinné talkshow, o různých věcech, problémech, zážitcích. Každý se může vyjádřit - co ho trápí, o čem přemýšlí, jak se mu žije s ostatními. Děti mají v tomto směru naprostou volnost, nic před sebou neskrýváme. Svět je dneska moc nebezpečný - hlavně pro mladé lidi, proto si o všem povídáme.
Ve filmu Americká rapsodie, který jste přijela na karlovarský festival uvést, hrajete matku, která řeší problémy se svou mladší dcerou. Měla jste vy sama někdy větší potíže v komunikaci se svými dětmi?
Myslím, že určitě ne tak vyhrocené. Ale pravda je, že má starší dcera Sonja dospívá a hledá si své místo a sama sebe. A že ne vždy jsem schopna jí porozumět. Ale snažím se o to. Kromě toho si myslím, že problémy s teenagery mají snad všichni rodiče, jde jen o to, aby vztah mezi nimi a dětmi nebyl nějak zásadně narušen. Aby děti věděly, že se mohou kdykoli na matku obrátit a svěřit se se svými potížemi.
To ale vzhledem k vaší profesi asi vždy nemohly...
To je pravda. Ale snažila jsem se a snažím se dát jim pokud možno stabilní život. V rámci možností. Většinou se mnou na natáčení nebo festivaly nejezdí. Ale sem k vám se mnou mohly přijet obě dcery a jsem moc ráda, že je mám vedle sebe.
Není to pro ně příliš zatěžující?
Nemyslím. Děti mají být se svými rodiči. Já sama jsem si třeba otce moc neužila, a proto jsem chtěla mít děti, kterým se budu moci věnovat. Už velmi brzo jsem je chtěla. Naprosto důsledně. Nedávno jsem na jakési akci potkala jednoho osmiletého kluka. Říkal mi, že se chce oženit a mít děti. Připomněl mi sebe samu - jak jsem taky už záhy přesně věděla, co chci.
Jako dospělá jste se nechala pokřtít a patříte k věřícím katolíkům. Co nacházíte ve víře?
Víru v Boha mám silnou. A vždy mi velmi pomáhala. Smysl náboženství v našich životech je velký. Ať jsou jakákoli - křesťanství, buddhismus, islám. Spojují lidi a učí je pokoře.
Hrála jste celou řadu krásných ženských rolí - ve filmech Tess, Paris Texas, Kočičí lidé, Jarní symfonie, Bolest lásky. Ale také jste svého času uvažovala o režii. Povedlo se vám natočit nějaký vlastní film?
Moc jsem si přála režírovat. Ale zatím jsem neuspěla. Nicméně stále o režii vážně uvažuji.
Jaký příběh byste chtěla natočit?
Nejspíš hodně osobní, o mezilidských vztazích, o tom, co jsem sama prožila. Psychologický snímek o mladých lidech, o tom, jak vstupují do života, a že to není vůbec jednoduché. Když se člověk v mládí rozhoduje, může jeho volba změnit někdy celý život. To je podle mě velmi zajímavé téma. I fakt, že je obvykle pro mladého člověka důležité, když má v tomto rozhodujícím období ke komu vzhlížet.
Ke komu jste vzhlížela vy?
K pár lidem, které neznáte. Ale také třeba k Matce Tereze. Vždycky jsem si přála se s ní seznámit, ale nepodařilo se mi to. Působila jako anděl, ale přitom byla skutečný člověk. Také někteří přátelé pro mě byli velkým vzorem a inspirací. Velmi jsem ctila herečku Romy Schneiderovou. Nebo pár skvělých režisérů. Jako byl například Roman Polanski. Obdivovala jsem jeho nadšení pro práci, to, že dokázal věřit tomu, co dělal. Byl to chytrý, zajímavý muž. Velmi ovlivnil můj život. Už se nevídáme, má svou rodinu, ale ráda na něj vzpomínám.
Váš vztah - vzhledem k tomu, že jste byla tehdy velmi mladičká vzbudil značný skandál.
Ano, ale rozhodně tedy nebyl nutný. To jen média - jak už to tak bývá - celou věc zbytečně nafoukla.
Měla jste také možnost setkat se s režisérem Milošem Formanem. Jak na vás zapůsobil jako člověk i režisér?
Miluji jeho filmy! To především. A i když se neznáme nijak dobře, imponuje mi jeho přímočarost. Je velmi sympatický člověk, ráda bych s ním někdy pracovala.
Jaké máte nejbližší pracovní plány?
Momentálně pracuji na filmu o malíři Paulu Gauguinovi, který se jmenuje Paradise Found. Mimochodem, natáčíme právě v Čechách. Je to zajímavý příběh. Hraji malířovu ženu, která musí být velmi silná, aby překonala životní útrapy spojené se soužitím s mužem, jenž je posedlý prací a navíc nemocný. Mám ráda postavy, které jsou napsány podle reálných vzorů - dá se o nich zjistit spousta informací užitečných pro pojetí té role. A mé další plány? - Chci se mít dobře, být dobrou mámou a žít si jen tak den ode dne...
Jako malá jste hodně cestovala se svými rodiči. Co vám tohle putování světem dalo?
Jako holka jsem opravdu málokdy zůstala na jednom místě. Neměla jsem takový ten život se stejnými kamarády, v jednom městě a ve stejné škole. Ale mohla jsem být se svou maminkou a bylo mi dobře, kdekoli jsme byly. Potkala jsem řadu lidí, kteří mi moc pomohli a dodnes patří k mým přátelům. A poznala jsem nejrůznější prostředí a země a naučila se v nich žít.
Narodila jste se v Německu. Vzpomenete si ještě na první dojmy, se kterými jste vstoupila na americkou půdu? Jak na vás tahle země snů zapůsobila?
Jistě. Znala jsem předtím mnoho lidí, kteří o Americe snili. I já o ní snila. Je hodně těch, kteří tam utekli, aby unikli před těžkým životem ve své zemi. A aby tam našli nový domov. Já sama jsem byla ohromená touhle zemí, jejími možnostmi. Tím, že tam všechno jde. A řekla jsem si - ano, chci tu zůstat.
Co si uvědomíte, když se po delší době vracíte do Evropy?
Že lidé, zvláště ve východním bloku, udělali obrovský kus práce. Urazili pořádný kus cesty a dnes je těší, že mohou pracovat na společném díle, bez omezení, zcela svobodně.
Prý jste v dětství měla značnou svobodu a jaksepatří ji využívala...
Nezažila jsem ze strany rodičů velký dozor, i když jsem si často přála, aby na mě byli přísnější. To je fakt. Měla jsem jako dítě poměrně velkou volnost. A to asi nebylo úplně dobře.
Takže na své děti jste přísnější, než byli vaši rodiče k vám?
Určitým způsobem je vedu tak, aby znaly své místo ve světě. A také jim zajišťuji společnost dobrých lidí, aby měly správný vzor. Nicméně snažím se být s nimi co nejvíc, aby měly mateřskou kontrolu.
Dodržujete nějaké rodinné rituály?
Hodně spolu mluvíme. To jsou naše oblíbené momenty. Takové rodinné talkshow, o různých věcech, problémech, zážitcích. Každý se může vyjádřit - co ho trápí, o čem přemýšlí, jak se mu žije s ostatními. Děti mají v tomto směru naprostou volnost, nic před sebou neskrýváme. Svět je dneska moc nebezpečný - hlavně pro mladé lidi, proto si o všem povídáme.
Ve filmu Americká rapsodie, který jste přijela na karlovarský festival uvést, hrajete matku, která řeší problémy se svou mladší dcerou. Měla jste vy sama někdy větší potíže v komunikaci se svými dětmi?
Myslím, že určitě ne tak vyhrocené. Ale pravda je, že má starší dcera Sonja dospívá a hledá si své místo a sama sebe. A že ne vždy jsem schopna jí porozumět. Ale snažím se o to. Kromě toho si myslím, že problémy s teenagery mají snad všichni rodiče, jde jen o to, aby vztah mezi nimi a dětmi nebyl nějak zásadně narušen. Aby děti věděly, že se mohou kdykoli na matku obrátit a svěřit se se svými potížemi.
To ale vzhledem k vaší profesi asi vždy nemohly...
To je pravda. Ale snažila jsem se a snažím se dát jim pokud možno stabilní život. V rámci možností. Většinou se mnou na natáčení nebo festivaly nejezdí. Ale sem k vám se mnou mohly přijet obě dcery a jsem moc ráda, že je mám vedle sebe.
Není to pro ně příliš zatěžující?
Nemyslím. Děti mají být se svými rodiči. Já sama jsem si třeba otce moc neužila, a proto jsem chtěla mít děti, kterým se budu moci věnovat. Už velmi brzo jsem je chtěla. Naprosto důsledně. Nedávno jsem na jakési akci potkala jednoho osmiletého kluka. Říkal mi, že se chce oženit a mít děti. Připomněl mi sebe samu - jak jsem taky už záhy přesně věděla, co chci.
Jako dospělá jste se nechala pokřtít a patříte k věřícím katolíkům. Co nacházíte ve víře?
Víru v Boha mám silnou. A vždy mi velmi pomáhala. Smysl náboženství v našich životech je velký. Ať jsou jakákoli - křesťanství, buddhismus, islám. Spojují lidi a učí je pokoře.
Hrála jste celou řadu krásných ženských rolí - ve filmech Tess, Paris Texas, Kočičí lidé, Jarní symfonie, Bolest lásky. Ale také jste svého času uvažovala o režii. Povedlo se vám natočit nějaký vlastní film?
Moc jsem si přála režírovat. Ale zatím jsem neuspěla. Nicméně stále o režii vážně uvažuji.
Jaký příběh byste chtěla natočit?
Nejspíš hodně osobní, o mezilidských vztazích, o tom, co jsem sama prožila. Psychologický snímek o mladých lidech, o tom, jak vstupují do života, a že to není vůbec jednoduché. Když se člověk v mládí rozhoduje, může jeho volba změnit někdy celý život. To je podle mě velmi zajímavé téma. I fakt, že je obvykle pro mladého člověka důležité, když má v tomto rozhodujícím období ke komu vzhlížet.
Ke komu jste vzhlížela vy?
K pár lidem, které neznáte. Ale také třeba k Matce Tereze. Vždycky jsem si přála se s ní seznámit, ale nepodařilo se mi to. Působila jako anděl, ale přitom byla skutečný člověk. Také někteří přátelé pro mě byli velkým vzorem a inspirací. Velmi jsem ctila herečku Romy Schneiderovou. Nebo pár skvělých režisérů. Jako byl například Roman Polanski. Obdivovala jsem jeho nadšení pro práci, to, že dokázal věřit tomu, co dělal. Byl to chytrý, zajímavý muž. Velmi ovlivnil můj život. Už se nevídáme, má svou rodinu, ale ráda na něj vzpomínám.
Váš vztah - vzhledem k tomu, že jste byla tehdy velmi mladičká vzbudil značný skandál.
Ano, ale rozhodně tedy nebyl nutný. To jen média - jak už to tak bývá - celou věc zbytečně nafoukla.
Měla jste také možnost setkat se s režisérem Milošem Formanem. Jak na vás zapůsobil jako člověk i režisér?
Miluji jeho filmy! To především. A i když se neznáme nijak dobře, imponuje mi jeho přímočarost. Je velmi sympatický člověk, ráda bych s ním někdy pracovala.
Jaké máte nejbližší pracovní plány?
Momentálně pracuji na filmu o malíři Paulu Gauguinovi, který se jmenuje Paradise Found. Mimochodem, natáčíme právě v Čechách. Je to zajímavý příběh. Hraji malířovu ženu, která musí být velmi silná, aby překonala životní útrapy spojené se soužitím s mužem, jenž je posedlý prací a navíc nemocný. Mám ráda postavy, které jsou napsány podle reálných vzorů - dá se o nich zjistit spousta informací užitečných pro pojetí té role. A mé další plány? - Chci se mít dobře, být dobrou mámou a žít si jen tak den ode dne...
