Chcete Bílou? Gotta? Kupte si je!

„Pronajmeme zpěváky a herce. V naší bohaté nabídce si vybere každý!“ Tento inzerát není fantasmagorický - už od začátku devadesátých let u nás působí několik agentur, které velmi ochotně dodají uznávané umělce, ale i baviče nejpodřadnější úrovně. Na podnikový ples, nebo třeba do hospůdky.

Dlouhodobě nejúspěšnější hudební skupinu Lucie si na večírek nezvěte, jejího zpěváka Davida Kollera by asi nepřesvědčila ani milionová nabídka.

Ale jinak je v hypermarketu zvaném český showbyznys k dostání téměř kdokoliv. Pro bohaté je ve vyleštěných, zamčených vitrínách nejluxusnější zboží, třeba Lucie Bílá. Zato v přízemních regálech leží kdysi slavná jména, na která už jste skoro zapomněli. Tady už si může vybrat téměř každý, někdy stačí jen pár tisícovek.

Nákup zpěváka nebo baviče je snadný - pokud si chce pan Novák zpříjemnit sraz se svými dávnými spolužáky anebo oživit pracovní večírek, ale podívaná na striptýz mu nepřipadá jako nejlepší nápad, zvedne telefon a za dvě tři minuty si objedná svého oblíbence.

Zítra přijede zpěvák Michal Penk
Dobrý den, nutně potřebuju na víkend nějakého zpěváka.
Taková žádost muže na druhém konci telefonu nepřekvapuje, vždyť se jí snaží vyhovět několikrát denně. Když umělce na akci udá, shrábne patnáct až dvacet procent z jeho honoráře. „Nebojte se, určitě bude někdo volný,“ uklidňuje.

Pan Novák nemá zrovna statisíce a spokojí se s kýmkoli, kdo v posledních dvaceti letech nazpíval alespoň jednu hitovku. Nesměle se proto zeptá třeba na vlasatý idol osmdesátých let, Michala Penka. Žije ještě?

Obchodník je z toho nápadu nadšený: „Tak ten je úplně bez problémů, nemá právě moc kšeftů. Sehnal bych vám ho třeba na zítřek, jestli teda neodjel na dovolenou.“
Až teď přijde to nejdůležitější: za kolik?

„Osm tisíc,“ odpovídá příjemným hlasem zprostředkovatel.
Ale najednou se zaráží a vyslovuje trošku nečekanou otázku: „Počkejte, přijde na tu vaši party víc žen, nebo mužů?“

Ani nenechá pana Nováka dopočítat a už mu vysvětluje, že se lidi většinou chtějí na umělce hlavně dívat, a proto by pánské společnosti doporučil nadějnou a levnou zpěvačku - pohlednou Anittu. Jenže o té téměř nikdy nikdo neslyšel, i když prý má „velký a nenásilný úspěch u fanoušků“.

Sting? Za devět milionů
Když se chce firma předvést v oslnivém světle, může sáhnout pro hvězdu i za hranice. Bez problémů přiveze za sedmdesát tisíc korun například Richarda Müllera.
V Praze už hrála i diskotéková skupina Boney M nebo americká zpěvačka Diana Rossová. „Tihle umělci jsou za zenitem, ale například mobilní operátoři mají určitě na to, aby v budoucnu pozvali na svůj večírek do Čech skutečnou celebritu,“ myslí si Robert Porkert z agentury Interkoncerts, která pravidelně pořádá koncerty světoznámých muzikantů.
Zájemci se musí připravit na fakt, že i když jsou v zahraničí podobné komerční akce běžné, umělci chtějí oproti běžným koncertům několikanásobný honorář. „Takový Sting by rozhodně neklesl pod devět milionů korun,“ říká Porkert.

Novák Anittu samozřejmě odmítne. On přece chce mít za své peníze známé jméno.
V telefonu je chvíli přemýšlivé ticho, a pak muž shrnuje situaci: „Dobře, do deseti tisíc můžete mít buď toho Penka, nebo Víťu Vávru.“

Nejslavnější kvarteto za milion
Zpěvačka Lenka Dusilová není nejvhodnějším průvodcem po zákulisí českého popu: „Na firemních akcích moc nezpívám, ani mě tam vlastně nezvou,“ upozorňuje.
Šestadvacetiletá Dusilová se stále ještě nenaučila líbezně smát na všechny strany, patří spíš k rebelkám. A takový image se na podnikové plesy nehodí.

Proto objíždí kluby a festivaly a po koncertě je ráda, když má v kapse dvoutisícovku. „Ale Lucka Bílá je na tom určitě mnohem líp, ta si může říct za vystoupení na večírku od třicítky výš,“ myslí si.

Zpěvačka roku 2000 je se svým tipem úplně vedle - silný smíšený tým ve složení Lucie Bílá, Karel Gott, Helena Vondráčková a Daniel Hůlka si totiž z těchto akcí odváží zásadně šesticiferné částky. Dohromady by takové kvarteto stálo okolo milionu. A zatímco cena ostatních se téměř nemění, za tuto čtyřku se platí každým rokem víc.

Zájem přitom zůstává obrovský, například po Vondráčkové je poptávka v kanceláři agentury Celebrity Service každý den. „Jednou ji chtějí mít na plese města, potom na firemním večírku, na udělování ceny Podnikatel roku...“ vypočítává šéf agentury Janis Sidovský. Dvě nebo tři takové akce měsíčně zpěvačka neodmítne. To Lucie Bílá je vzácnější, přijme přibližně deset „melouchů“ do roka.

Muzikanti na těchto akcích nikdy neexperimentují, jejich agentury zaručují, že se posluchači dočkají vždy jen těch nejslavnějších skladeb.

O penězích se nebavme!
Agentury zastupující nejslavnější zpěváky striktně odmítají prozradit přesné částky. „Ano, v zahraničí hvězdy ohromují ciframi, ale u nás panuje stále velké rovnostářství a lidé mají pocit, že vysoké honoráře umělců jsou na jejich účet,“ vysvětluje svoji mlčenlivost Janis Sidovský.

„Navíc když se o nich rozepíše bulvár, většinou částky velmi nadsazuje,“ doplňuje ho Jiří Kouble, manažer Lucie Bílé.

Stačí několik otázek a poměrně přesnou představu si udělá každý. Sidovský je ochotný připustit, že cena čtyř nejžádanějších zpěváků je okolo dvou set tisíc. Lucie Bílá chce obvykle o něco víc, Hůlka zazpívá i levněji.

To pro pořadatele zdaleka není všechno. Například Helena Vondráčková zpívá téměř výhradně živě a její doprovod není nejlacinější: „Slušný orchestr si řekne o padesát, ale i o sto tisíc,“ naznačuje Sidovský.

Kolik za ně zaplatíte?
Lucie Bílá	300 000
Karel Gott	300 000
Helena Vondráčková	250 000
Daniel Hůlka	200 000
Jaroslav Dušek	125 000
Ilona Csáková	110 000
Marek Eben	100 000
Miroslav Donutil	100 000
Čechomor	100 000
Richard Müller	70 000
Bára Basiková	65 000
Martin Dejdar	45 000
DJ Loutka	20 000
Honza Musil	20 000
Vítězslav Vávra	6 000

Levné není ani technické vybavení, takže Helenu si může dovolit jen firma s velkorysým rozpočtem, pro kterou není problém zaplatit za vystoupení tři sta tisíc korun. „Když napíšete, že náklady na Lucku jsou čtvrtmilionové, moc se neseknete,“ odpovídá po chvíli naléhání i Jiří Kouble.

Velké společnosti jsou ochotné zaplatit také za kvalitní moderátory. Jedna z nich nedávno neváhala dát čtvrt milionu korun za to, že její víkendovou akcí provede hosty Jaroslav Dušek. Slušně se honoruje i vtipkování - herec Miroslav Donutil inkasuje za půldruhé hodiny povídání rovných sto tisíc.

Chci Norisovou až domů!
I taková přání se někdy objevují: „Jeden chlap mi volal, kolik by stála Zuzana Norisová, kdyby ji chtěl pozvat na soukromou party k sobě domů,“ vypráví Sidovský. Tehdy se spolu nedohodli, protože prý nešlo předvídat, jak se bude večírek vyvíjet.

Pozvat si zpěváka například na zahradu u vilky je naprosto reálné. „Na úplně uzavřenou party bychom přistoupili jen při opravdu ultradobře placené příležitosti, ale narozeninová oslava na zahradě nebo v restauraci - proč ne?“ říká Svatopluk Janík, ředitel agentury All Stars.

Takové akce většinou skončí k všeobecné spokojenosti, umělec zazpívá do hudebního podkladu z kompaktního disku šest písniček, využije otevřeného účtu na baru (podle nepsaných pravidel by měl mít možnost projíst a propít asi pětistovku), a pak odjede domů. „Jen dvakrát se stalo, že rozjaření hosté obtěžovali zpěvačky,“ připouští Janík.

Ti nejslavnější si vybírají večírky velmi pečlivě. Vondráčková by například nikdy nevystoupila na akci firmy poskytující erotické zboží. Lucie Bílá zase nesmí kývnout některým automobilkám - zavázala se k tomu, když jí jedna z nich propůjčila vůz.

A skupina Lucie? „Tenhle styl práce není pro nás,“ tvrdí její manažer Tomáš Hubač. Kapela nemá zapotřebí riskovat svou pověst, k životu na velmi slušné úrovni jí stačí vydat jednou za dva roky desku a vždy v květnu uspořádat stadionové turné.

Hudební kritik Jiří Černý tento postoj skupiny považuje za správný. „Snadno se stává, že se kapela na těchto akcích přibližuje k úloze obsluhujícího personálu,“ vysvětluje.

I proto osobitá písičkářka Radůza nedávno odmítla pěticifernou částku za vystoupení na večírku hokejisty Dominika Haška. Peníze sice potřebuje, ale nechtěla hrát lidem, kterým její písně nic neříkají.

Kamarád do deště vás obslouží
Diskotéka s hudebním překvapením v moravském městečku právě vrcholí: „A je to tady, přivítejte Petra Kotvalda!“ Z reprobeden se ozývá současný hit Mumuland, Petr s mikrofonem se dává do tance.

Je to úpadek z dávné slávy písně Holky z naší školky? Pro Kotvalda spíš vynikající obchod. „Petr vystupuje na různých večírcích tak desetkrát i patnáctkrát měsíčně,“ počítá Svatopluk Janík.

Kotvald má ještě stále dost známé jméno a může chtít okolo padesáti tisíc korun za vystoupení. Příjemné zaměstnání. „Jo, i já jsem často přemýšlel, že se na to dám,“ uznává agent Janík.

Další populární tváře osmdesátých let si žijí podobně -  večírky objíždí třeba zpěvačka Petra Janů, obrovský zájem je stále i o nejznámější šlágry Michala Davida.

A kdo chce své hosty skutečně překvapit, za necelých padesát tisíc korun si objedná povědomou dvojici. Ano, ti dva zábavní muži za barem jsou herci Sagvan Tofi s Lukášem Vaculíkem, majitelé luxusního baru ve filmu Kamarád do deště II. Přijeli, aby čtvrt hodinky zpívali šlágry jako Dávej ber, a potom hodinu míchali koktejly.

Agentury se předhánějí v handlířských superlativech, a v tomto případě si jedna z nich vybrala podivuhodné heslo: „Vaculík - kamarád do deště, jak má být,“ láká zákazníky na internetu.

Dalibor Janda: do smrti zajištěný slavík

V sedm hodin večer přijel zpěvák Dalibor Janda ve svém stříbrném BMW na náměstíčko v Nýdku. Půl hodiny na pódiu šikovně otevíral pusu do mikrofonu a pak se podepisoval. V nedalekém penzionu si netrpělivě počkal na organizátora. Když od něj dostal třicet tisíc korun, dal si kančí maso se zelím a nealkoholické pivo. Konečně zase sedl za volant. Na noční cestě do Prahy ho čeká čtyři sta kilometrů.
V televizi se Jandova zarostlá tvář s vlnitými vlasy objevuje málokdy a v rádiích hrají jeho písně spíš jako vzpomínku na čas poslední spartakiády. A přesto ochraptělý zpěvák zamilovaných písní tvrdí, že jak se měl dobře za komunismu, tak se mu žije i dnes.
Tato sobota je důkazem - tady, nedaleko polských hranic, zvládl za podvečer dvě vystoupení. Pobavil stovky posluchačů. A vydělal si peníze, na které průměrný Čech pracuje několik měsíců.
Ještě před chvílí ani nevěděl, že bude hlavním číslem pivních slavností. „Teď přijde ten, na kterého všichni čekáte, trojnásobný zlatý slavík,“ vítá ho na jevišti moderátor. Janda se chytá mikrofonu tak, jak přijel - v béžových kalhotách i tričku, na očích dioptrické brýle. Nesnaží se maskovat své bříško.
Zvukař pouští kompakt a Janda bez velkých proslovů a gest střídá písně Hurikán nebo Žít jako kaskadér... „Něco jsem fakt zpíval, zbytek byl playback,“ přiznává později. Dvě stovky posluchačů ho v refrénech doprovázejí. Když chtějí nějakou historku, zpěvákovi se nechce. Už je unavený, občas se chytá za srdce. Na jaře mu bude padesát let.
Lidi by chtěli další, ale sedmá píseň tuhle show uzavírá. „Hoši, to není Kája Gott, nerobte z toho...“ křičí jeden z návštěvníků na dav, který si jde pro zpěvákův podpis. Jedna dívka se nechává podepsat jen několik milimetrů pod ňadra, ale to je pro Dalibora stále všední záležitost: „Běžně chtějí autogram i o kousek výš,“ směje se unaveně.
Stále mu není jasné, proč má pověst předrevolučního zpěváka, který si za komunistů nahrabal. Na spoustu svých písní je hrdý, a proto ze své ceny neustoupí. Třicet tisíc mu pořadatelé nabídnou tak čtyřicetkrát do roka a víc by Janda hrát ani nechtěl, protože raději pracuje na zahrádce anebo si čte o habsburských panovnících. „Nemusím brát kšefty za každou cenu. Všechno, co k životu potřebuju, mám, a kdybych už do smrti nic nedělal, dožiju z úroků,“ říká otevřeně otec dvou dětí a vyučený strojní zámečník.

Helena Vondráčková.