Proč otravuje rabína Bena Kadiše - nemá snad rabín dost vlastních starostí? Rabín totiž vězí až po uši v maléru s hazardními hráči a navíc jej paní Hechtová žaluje kvůli otcovství. Kdepak, pointa příběhu spočívá v tom, že ten dotyčný nemá nic lepšího na práci, než pořád někde putovat a lézt lidem na nervy. Proto jej rabín praští do hlavy, což je podle tóry jedna z nejjemnějších metod, jak projevit účast. V příbuzné verzi této historky vyskočí rozběsněný rabín muži na záda a rydlem mu na nos vyškrábe příběh Rút. Rabín Radic z Polska byl velmi malý rabín s dlouhým vousem, který prý svým smyslem pro humor vyvolal řadu pogromů. Jeden z jeho žáků se jej zeptal: »Koho měl Hospodin raději - Mojžíše, nebo Abraháma?« »Abraháma,« pravil mudrc. »Jenže Mojžíš přivedl Izraelity do země zaslíbené,« namítl žák. »No dobře,tak Mojžíše,« odpověděl učenec. »Chápu, rabi. To byla hloupá otázka.« »Byla. A hloupý jsi i ty, tvá žena je ohyzda, a jestli mi nepřestaneš stát na noze, dám tě exkomunikovat!« Zde je rabín žádán o hodnocení Mojžíše a Abraháma. T o není snadné, obzvlášť pro někoho, kdo nečetl Bibli a jen to předstírá. A co se myslí tím beznadějně relativním výrazem »lepší«? Co je »lepší« podle rabína, není nutně »lepší« podle jeho žáka. Například rabín rád spí na břiše. Žák také rád spí na rabínově břiše. Problém je nabíledni. Nutno též zaznamenat, že šlápnout rabínovi na nohu (což žák učinil) je hřích, srovnatelný podle tóry s osaháváním macesů za jiným účelem než konzumací. Jistý člověk, který ne a ne provdat ošklivou dceru, navštívil rabína Šimla z Krakova. »Rmoutí se duše má,« sdělil ctihodnému muži, »neboť Hospodin mne obdařil ošklivou dcerou.« »Jak moc ošklivou?« otázal se věštec. »Kdyby ležela na talíři vedle mořské ryby,ani byste to nepoznal.« Krakovský prorok se dlouze zamyslel a nakonec se zeptal: »Které mořské ryby?« Muže dotaz udivil, ale pohotově odvětil: »Ehm, zavináče.« »Má smůlu,« řekl rabín. »Kdyby to byl matjes, měla by větší šanci.« Tento příběh poukazuje na tragiku věcí pomíjivých, například krásy. Skutečně se ta dívka podobá zavináči? Proč ne? Nevidíte, co nám dnes chodí po ulicích, obzvlášť v rekreačních oblastech? A i když tak vypadá, což nejsou v očích Páně všichni tvorové krásní? Snad ano, ovšem sluší-li dívce víc octový nálev než společenský oděv, je to na pováženou. Žena rabína Šimla se prý kupodivu podobala chobotnici, sice jen v obličeji, ale zato měla ukrutný kašel - pointě nerozumím. Rabín Cvi Chaim Jizroel, ortodoxní znalec židovského učení, jenž úpění vypracoval v umění v západních krajích zcela neznámé, byl jednomyslně uctíván jako nejmoudřejší m už renesance svými hebrejskými krajany, kteří představovali šestnáctinu procenta z celkového počtu obyvatel. Když se jednou ubíral do synagogy na oslavu významného svátku, kterým si Židé připomínají, jak Bůh zrušil všechny dané sliby, zastavila jej jakási žena a položila mu otázku: »Rabi, proč nesmíme jíst vepřové?« »My nesmíme?« žasl hodnostář. »Ach jo.« Toto je jeden z mála příběhů v chasidském písemnictví, jenž se zabývá židovským zákonem. Rabín ví, že by vepřové jíst neměl, ale zákona nedbá, protože má pečínku rád. A nejenže si pochutnává na vepřovém, ale taky ho děsně baví malovat kraslice. Na tradičních ortodoxních nařízeních mu zkrátka moc nesejde a Hospodinova smlouva s Abrahámem je podle něj »pěkná ptákovina«. Proč hebrejský zákon vepřové zakázal, nebylo dosud objasněno, a někteří učenci věří, že tóra pouze doporučuje nedávat si vepřové v některých restauracích. Rabín Baumel, vitebský vědátor, začal držet půst na protest proti nespravedlivému zákonu, jenž ruským Židům zakazuje nosit tenisky mimo ghetto. Šestnáct týdnů proležel svatý muž na holé pryčně, hleděl do stropu a odmítal jakoukoli potravu. Jeho žáci se o něj strachovali. Jednou za ním přišla jakási žena, sklonila se k významnému učenci a zeptala se: »Rabi, jakou měla Ester barvu vlasů?« Ctihodný muž se zmoženě otočil na bok a pohlédl na ni. »Slyšíte, s čím na mě přišla?« pravil. »Víte, jak mě bolí hlava po šestnácti týdnech bez jídla?« Nato ji rabínovi žáci vyprovodili do špajzu, kde se do sytosti krmila z rohu hojnosti, dokud jí nepřinesli účet. Zde se jedná o subtilní pojednání pýchy a marnivosti, v němž se naznačuje, že držet půst je velký omyl. Obzvlášť nalačno. Neštěstí si nepřivodí člověk sám a utrpení je z Boží vůle,i když mi není jasné,proč On se v něm tak vyžívá. Některé ortodoxní kmeny věří, že pouze utrpení vede k vykoupení. Učenci popisují sektu essenských, kteří při chůzi záměrně naráželi do zdí. Podle posledních knih Mojžíšových je Hospodin dobrotivý, i když do mnoha věcí se radši nemíchá. Rabín Jekl ze Zansu, který měl nejlepší přednes na světě, dokud mu nějaký gój nezcizil ozvučené spodní prádlo, měl tři noci po sobě sen, že kdyby se vydal do Vorkého, nalezl by tam obrovský poklad. Rozžehnal se s ženou a dětmi a vyrazil na cestu, že prý na deset dní. Po dvou letech jej našli, jak bloudí po Urale v citovém svazku s pandou. Promrzlého a vyhladovělého ctihodného muže dopravili domů, kde jej vzkřísili kouřící miskou polévky a šunkafleky. Hned poté dostal něco k snědku. Po jídle vyprávěl, jak jej tři dny po odchodu z domova napadli diví nomádi. Jakmile zjistili, že je Žid,přinutili ho, aby jim přešil všechny bundy a zabral kalhoty. A jako by ponížení nebylo dost, nalili mu do uší kysanou smetanu a zalepili je voskem. Rabín nakonec uprchl a zamířil do nejbližšího města, jenže skončil na Urale, neboť se ostýchal ptát na cestu. Rabín dovyprávěl svůj příběh, vstal a šel do ložnice. A hle, pod polštářem měl poklad, který hledal. Bez sebe radostí poklekl a děkoval Hospodinu. Za tři dny už zase bloudil po Urale, tentokrát převlečen za králíka. Toto mistrovské dílko dokonale zobrazuje nesmyslnost m ysticismu. Rabín má tentýž sen tři noci po sobě. Odečteme-li pět knih Mojžíšových od desatera, zbyde nám číslovka pět. Bez bratří Jákoba a Ezaua máme tři. Podobnou logiku zvolil rabín Jicchak Ben Levi, velký židovský mystik, a shrábl u Akvaduktu vysokou výhru dvaapadesát dní za sebou, ale stejně nakonec bral podporu.
Povídka (přeložila ji Dana Hábová) je z knihy Vyřídit si účty, vydalo Argo
- neděle 31. října 1999
