Stalo se na pražském náměstí Zlatý Anděl, kam přišli odstartovat třídenní akci s názvem Nakrmte Šrotozemšťana.
Socha Šrotozemšťana je dílem sochaře Ondřeje Sklenáře, jenž ji bude z doneseného odpadu dotvářet. Ještě dnes se tedy může díky neziskové organizaci Asekol, která se stará o sběr a recyklaci eletrospotřebičů, kdokoli zdarma zbavit přístroje, který v domácnosti dosloužil. Socha bude slavnostně odhalena dnes večer.
Že patří staré elektrospotřebiče do sběrných dvorů, Chantal Poullain dobře ví. Když se nedávno stěhovala z Brna do Prahy, pár jich do jednoho z nich odvezla. Třídění odpadu považuje za součást života.
Příroda přežije, my ne
"Myslím si, že naše planeta i příroda nutně potřebují respekt. Naše chování k nim je bohužel čím dál horší. A respektovat se má i to, že některé věci patří do sběrného dvora. Měli by si to uvědomit hlavně dospělí a učit tomu své děti. Je mi smutno z toho, když někdo postaví ledničku vedle kontejneru. Příroda bude přežívat, ale my ne," říká herečka.
Svého osmnáctiletého syna Vladimíra vedla k respektu k přírodě odmala. Vyplatilo se to. Je prý alergický i na to, když někdo odhodí nedopalek cigarety na zem. "Myslím, že jeho budoucnost se bude odvíjet od důležité otázky: příroda, nebo technologie? Je opravdu hodně spojený s přírodou, jezdí pořád na hory, dokonce tam možná bude žít. A já mu to přeju. On bude na horách, já u moře, já mám totiž raději teplo než zimu. Jsme na sobě hodně závislí, milujeme se, ale přitom jsme každý úplně jiný," říká Poullain.
Bára Štěpánová nakrmila Šrotozemšťana starým vysavačem. Akce se jí velmi hodila, zrovna se totiž zaobírala nerudovskou otázkou: kam s ním? Jinak je Štěpánová nadšená tříditelka odpadu.
Štěpánová umí napomenout
"Kupuju velké množství novin a pak je dávám do papírových tašek a odnáším do kontejneru určeného na papír. Plastové lahve sešlapávám, než je vyhodím. Když si uvědomím, kolik se jich v domácnostech spotřebuje, trochu mě to děsí. Musí jich být strašná hromada," míní herečka. I když není žádný militantní ekolog, dovede u kontejnerů napomenout nenapravitelné netříditele.
"Mám maminku učitelku, takže se geny někdy projeví a řeknu: To byste neměli dělat... Ale vážně, všichni bychom se nad tím měli zamyslet a něco málo pro to udělat. Neříkám, že by měl být každý jako Petr Vacek, to je extrémní případ. Jisté věci by ale lidi měli dělat automaticky, třeba zrovna neodkládat spotřebiče k popelnici, na pole nebo do škarp, kde je běžně nacházím."
Vlastimil Horváth si odskočil ze studia, kde točí novou desku Do peří nefoukej. Šrotozemšťanovi přispěl lednicí. Dům, kde bydlí společně s rodiči jeho manželky Markéty, je prý plný starých věcí. "Hromadí se na půdě nebo ve sklepě, jednou to budeme muset taky vyvézt. Jsou to spíš věci po rodičích, my máme novou domácnost, vždyť jsme se nedávno brali," říká zpěvák, který na týden studio opustí a stráví se ženou dovolenou na Sardinii.
U Krejčíře třídí odpad děti
Odpad třídí i celá rodina Tomáše Krejčíře. "V třídění odpadu jsem celkem uvědomělý, mám horší problémy," směje se Krejčíř. Místo odpadkového koše stojí doma obrovská krabice, a když je plná odpadků, odnesou ji jeho tři děti ke kontejnerům, kde nechybí ani nepříliš rozšířený kontejner na krabice od mléka a džusu, a tam ji pečlivě roztřídí.
Elektrospotřebiče odváží rodina přibližně jednou za půl roku na sběrný dvůr, baterky se vyhazují do sběru u dětí ve škole. Šrotozemšťanovi přinesl herec kazetový magnetofon zvaný dvojče, který prý ještě hraje, ale hrozně šumí a píská, tři nefunkční mobily, topinkovač a dětskou chůvičku, která by možná šla opravit, ale není, kdo by se toho doma ujal. "Já bych to nespravil, nejsem kutil. Jednou jsem se pustil do opravy prodlužovačky a snad minutu mnou probíjel elektrický proud, což bylo velice nepříjemné. Od té doby se do ničeho nepouštím," uzavírá.
