Pražská restaurace U STARÉ POŠTY by se také klidně mohla jmenovat U Hlavního nádraží. Za severovýchodního větru sem doléhají rozhlasové relace o zpoždění vlaků a vzrušené hlasy vagabundů, kteří se v jen pár kroků vzdáleném "Sherwoodu" čili v nebezpečných Vrchlického sadech hádají o čúčo, nedopalky či groše.
Přesto jako by tuto restauraci od oněch nehostinných končin oddělovala jakási neviditelná membrána, která ji zároveň posouvá směrem k civilizovanějším partiím Václavského náměstí. Proč je tomu tak, není tak docela jasné. Jisté je, že kdo pamatuje zaplivanou Starou poštu před rekonstrukcí, kdy byla zachumlaná do hnijícího lešení z fošen a uvnitř se válel zdecimovaný Miki Volek, pěje na její dnešní podobu ódy.
Dlouhý den tu lze zvolna zahájit svačinkou. Servírují se od devíti do jedenácti a tvoří samostatnou rubriku v jídelníčku. Chvályhodné. Hovězí guláš za devětatřicet potěší, bodne i dobře udržovaný Staropramen či Velvet. Je s podivem, že se tento podnik nevyskytuje na německé internetové stránce "Bier am Bahnhof", která má jinak české pípy ležící na dohled od zastávek a stanic železné dráhy obdivuhodně zmapované.
O polednách se Stará pošta změní ve znamenitou vývařovnu vyhledávanou zejména kravatovým lidem. Na zadní straně bohatého a svižně obměňovaného denního jídelníčku nacházejí hosté poměrně často celou sadu specialit uvařených v rámci dne té či oné kuchyně. Minulý týden se zde zaměřili tu s větším, tu s menším zdarem na dietu pocházející z indického subkontinentu, jakož i z Malajsie a Thajska. Za hřích stálo zejména pražené malajské zelí se zhrudkovatělým mletým masem.
Jednoznačným úspěchem pak předminulý týden skončily rybí hody. Úhoř s pórkem a olivami, sumec v pepřové omáčce, štika gratinovaná s houbami... Vše zdařilé.
Ceny specialit přitom i s přílohou nepřesahují sedmdesát korun, chody z denní nabídky bývají o deset, dvacet i pětadvacet korun levnější, čtvrtka kachny s knedlíkem a zelím naopak o desetikorunu dražší, leč i to je vzhledem k lokalitě a artiklu velice slušná láce. Téměř denně je k dispozici pečené koleno. Objeví-li se špekové knedlíky, nezaváhejte. Zato zeleninové saláty nejsou zdejší doménou. Fakt, že je personál slabší v pravopise, jak dokládá například čtvrtka s nápisem "den indické atd. kuchyňe", jedlík rád promine.
Po dobu oběda je u Staré pošty frmol, který obsluha zvládá jen s vypětím sil. Kdo by v tu chvíli požadoval nějaké extrabuřty, nepochodí. "Nemám čas, chlapi," sdělil v běhu recenzentovi a jeho půvabné puerilní společnici, kteří se dožadovali nápojového lístku a nabídky minutkové kuchyně, zplavený číšník. "Máme pivo, tvrdý... Nebojte se, tady vás u huby nevemem!"
Má recht. Nabídku tvrdého zpestřují především jemné echte Obstdestilate - konkrétně slivovice, třešňovice a hruškovice. Rozhodně se nejedná o žádné lihové roztoky ovocných trestí.
Odpoledne patří těm, kdo mají dost času stavit se na jedno před odjezdem. Pak nadchází čas poměrně nápaditých minutek a docela slušných těstovin. Špagety carbonari, tedy ty uhlířské, tonou ve smetaně, slaniny je hojnost, leč vejce nikde. Chuť přesto docela odpovídá.
Když dlouhý den vjíždí do noci, připomíná už výkon personálu tak trochu hru hokejového týmu v druhém prodloužení. Občas si dokonce vyberou oddechový čas. I sociální status hostů - zejména ve výčepu - poněkud poklesá. V jejich opilosti je však pořád přítomna jistá radost, nejen tupost, jak tomu bývalo dříve. A tak se sem zpravidla může odvážit i dáma.
Ještě pár lidí, co dorazili večerním rychlíkem, a čtrnáctihodinová šichta je u konce. A v kuchyni je už založeno na svačinky...
U STARÉ POŠTY, Opletalova 17, Praha 1, otevřeno pondělí - pátek 9 - 23 hod., sobota - neděle 11 - 22 hod., zhruba 62 míst u stolu v přízemí, salonek v patře, v sezoně zahrádka.
Staropramen 12° *** 17 Kč (0,5l)
Velvet *** 25 Kč 0,4l
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ***
 Pamětníci by dnešní hospodu U staré pošty nepounali |
