Vyhrála jste Miss léto v Olomouci a na České Miss posbírala tituly Miss Earth, Miss Tvář, Miss Úsměv a Miss Frekvence 1. Dokonce máte i mnoho vítězství ve sportu. Vyhrávat je váš cíl?
Já jsem se už od dětství hodně věnovala sportu. Mám za sebou velkou sportovní kariéru ve skoku do výšky. Sport mě naučil nejen disciplínu, ale i určit si cíl a jít si za ním. Pohybu vděčím i za vypracovanou postavu. Pár lidí mě přimělo přihlásit se na Miss léto v Olomouci a ono to vyšlo, přestože jsem byla nejmladší. Tenkrát mi bylo patnáct let. Už tehdy známí lanařili, abych v budoucnu vyzkoušela Českou Miss. Hodně jsem o tom začala přemýšlet. Rodiče mě v rozhodnutí podpořili, že pokud chci jít tímto směrem, bude nejlepší to zkusit co nejdříve.
Atletiku jste dělala vrcholově, ale příprava na finále trvala několik měsíců. Sportovní kariéru jste kvůli tomu hodila za hlavu?
Teď se jí právě kvůli Miss věnuji spíš rekreačně, ale jsem domluvená s trenérkou, že se vrátím. Je mi osmnáct a myslím, že je ještě dost času se tomu věnovat.
Máte ve sportu své oblíbence?
Výškařka Zuzana Hlavoňová je můj vzor. Nebo běžec Jakub Holuša, kterému jsem držela palce na halovém ME v Praze, kde získal zlatou medaili v běhu na 1500 metrů. On mě pak naopak podporoval v soutěži.
Ale vy jezdíte i na koni. Proč padla volba právě na atletiku?
Já jsem zkoušela vše možné. Basketbal i florbal. Pak jsem se šla věnovat modelingu a současně se vrhla na atletiku. Táta mě hodně podporuje ve sportu, máma zase v modelingu. Minulé léto jsem odjela na dva měsíce do Číny, kde jsem měla hodně zajímavou práci – focení, přehlídky. To byl asi největší úspěch v modelingu, ale na druhou stranu jsem začala trošku upozaďovat právě ten sport.
V Číně jsou Evropanky asi hodně oblíbené.
Je pravda, že jsem se jim hodně líbila, ale oni ještě více preferují spíš dětskou tvář, což já zase tak moc nemám. Přesto jsem dostávala hodně zakázek na líčení.
Rodiče se nebáli vás vyslat do Číny?
Byla jsem tam sama a naši se o mě hodně báli. Často jsem jim volala. Na druhou stranu mi nezbývalo nic jiného, než si poradit. Takže Čína byla super škola života.
Jak by se rodiče postavili k tomu, kdybyste chtěla kvůli kariéře nechat školu?
Naši mě opravdu hodně podporují, takže v jakémkoliv názoru by za mnou stáli. Škola jde dodělat vždy, ale učitelé jsou vstřícní, tak si myslím, že to zvládnu, aniž bych ji musela přerušit. Navíc maturita mě čeká až příští rok.
Česká Miss Earth 2015 Karolína Mališová. Make up & vlasy Pavel Kortan
Hodně mluvíme o touze dělat modeling. Nebylo by lepší spíš se přihlásit do modelingové soutěže než na Miss?
Abych řekla pravdu, asi bylo. Taky jsem to několikrát zkoušela. V modelingových soutěžích chtějí opravdu holky kost a kůže a to já naštěstí nejsem. Já nikdy nebudu mít postavu vychrtlé holky, ten sport je na mě vidět. Navíc být hubenější, to bych se necítila dobře. Jsem ráda, že si sportem udržuji hezkou postavu a že jsem zdravá.
Takže anorexie vám nikdy hrozit nebude?
To určitě ne. Bohužel jsem se s ní setkala u mé kamarádky. Ona radikálně zhubla, vypadala hrozně a pak strašně přibrala, což jí taky nijak nesvědčilo. Vůbec jsem její jednání nepochopila, protože vždycky byla moc hezká. Vůbec jí nešlo pomoc, vlastně si nechtěla nechat poradit.
Myslíte si, že okolí těmto lidem nedokáže pomoct?
Myslím, že většinou ne, protože ty holky mají svou hlavu. Myslí si, že dělají dobře, že buď nejí, nebo se přejídají. Důležité je si vůbec přiznat, že je někde chyba. Pomoct lidem, co trpí anorexií nebo bulimií, může podle mě jen odborník.
Když se vrátím ještě k soutěži. Co vlastně z tohoto úspěchu v České Miss očekáváte?
Stojím nohama na zemi jako vždy. Všechno co jsem kdy zažila, mi pomohlo, hodně mi to dalo do života. A jsem vděčná za to, že to tak dopadlo. Zjistila jsem, že mě podporovala celá Morava, jelikož jsem právě byla jako jediná finalistka z tohoto koutu naší země. Cítila jsem to jako výhodu, protože jsem získala právě čtyři tituly. Přitom jsem těsně před soutěží byla na druhém místě od konce. Čtyři hodiny před soutěží se do toho všichni na Moravě opřeli. Naši mi poslali fotku, jak se sousedi oblékli do triček s mojí podobiznou a fandili. Bylo to neuvěřitelně krásné a já za to ještě jednou všem moc děkuji.
