Neštovice byly známy už ve starověku, a to ve dvou formách. Zatímco variola, pravé neštovice, kráčela světem v podobě děsivých epidemií, zdrobnělá va ricella, označující plané neštovice, se jí držela v patách. V 60. letech 18. století zavítaly černé neštovice i k vídeňskému dvoru, jemuž vládla Marie Terezie a František Štěpán Lotrinský. V roce 1761 na ně zemřel syn Karel Josef, o rok později jim podlehla dcera Johana Gabriela, rok nato Isabela Parmská, manželka ko runního prince. P oté daly na pár let císařskému dvoru pokoj, o to strašnější byla ale pohroma, která postihla Vídeň v roce 1767, kdy nemocní umírali po tisících. Mezi první urozené oběti patřila druhá manželka následníka trůnu. Onemocněla i císařovna Marie Terezie, ale díky své legendární fyzické kondici zákeřnou nemoc překonala. Jakmile epidemie pominula, začaly přípra vy sňatku arcivévodkyně Marie Josefy, bu doucí královny neapolské. Šestnáctiletá nevěsta ovšem ochořela ještě uprostřed svatebního shonu a zemřela pouhý den poté, kdy měla mít svatbu. Její sestra, arcivé vodkyně Marie Alžběta, jako zázrakem zůstala naživu, její půvabnou tvář však navždy znetvo řily hluboké jizvy. Z dívky, která do té doby představo vala nadějné želízko v ohni habsburské sňatkové diplomacie, se rázem stalo bezcenné zboží. Mohla ovšem mluvit o štěstí v neštěstí, protože jen během 18. století zemřelo na následky neštovic přes 60 milionů lidí. Dnes už naštěstí není čeho se bát. Poslední případ černých neštovic byl totiž zaznamenán v roce 1977 v Somálsku a o tři roky později, po celosvě tové očko vací kampani, prohlásila Světová zdra votnická organizace (WHO) toto onemocnění za vymýcené.
3. července 1999
