Mirka Čejková | foto: Jan Zátorský, MF DNES

Čejková: Vracím se do televize

  • 8
Bývalá superstar mezi moderátory Mirka Čejková se po třech letech vrací do televize. Nikoli na Novu, ale do Primy. Stihla bouřlivý rozvod i svatbu ve vězení. Jaký bude její nový pořad?

Přišla rovnou z posilovny, v džínách, fialovém tričku a nenamalovaná. Čtyřiačtyřicet, kterých dosáhla akorát v pátek, by jí hádal málokdo. Televizní moderátorka Mirka Čejková. Kdysi zářila v České televizi a v anketě TýTý porazila dokonce Karla Gotta. Stala se tváří Novy – a pak se na pár let odmlčela. Teď se chystá na svůj comeback, za deset dnů začne moderovat nový pořad na Primě.

„Musím si dát něco k pití. Letím z posilovny. Potřebovala jsem se vybít,“ podotkla hned na úvod. Ten den její příběh znovu zaplnil titulní stránku bulváru. Psalo se v něm o tom, komu dluží miliony její nový manžel Marek Vít, který si odpykává osm let za podvody. Mirka Čejková několikrát zopakovala, že „s bulvárem skončila“. Přesto v podtitulku pořadu Extra, který bude uvádět, stojí: zpravodajsko-bulvární magazín.
 
Takže teď se budete na bulváru sama podílet. To je celkem pikantní.
Nikoli, obsahem toho pořadu budou reportáže vycházející ze zpravodajství a já je budu jen uvádět. A především to není bulvár. Aspoň určitě ne ten bulvár, co se dělá v Česku – to znamená, kdy novinář sedí v redakci, sype do článku citace, aniž s dotyčným člověkem mluví, napíše, co ho napadne, a někoho vykoupe v kýblu splašků. A dělá to v klidu, protože neexistuje ochrana osobnosti, odškodnění za poškození dobrého jména.
 
Moment, jakto že ne? Můžete se soudit, nebo ty články přinejmenším dementovat.
Co s dementi? Co – hezká souhra – s dementy? Když jsem se ozvala, tak se mi vysmáli nebo mi nabídli, že o mně místo omluvy příště napíší milý článek. Už jsem si zvykla, že o mně vytvořili příběh: od slušné matky k vypočítavé mrše. Neřeším to.
 
Co tedy bude ten pořad zač? Něco jako novácký Víkend, nebo spíš Prásk?
Ani jedno, ani druhé, bude to obdoba německého pořadu Explosive, který vysílá RTL už více než deset let. Zajímavosti, reportáže odsud i ze zahraničí.
 
Třeba?
Jedna reportáž, kterou jsem viděla při zkoušce, byla o tom, jak v Berlíně vypadal konkurz pro pětileté děti do tamního Národního divadla. Uvidíte, co dokážou rodiče posedlí vidinou kariéry svého dítěte. Perou se o pořadní lístky a zakopávají o ty vystresované děti u nohou, v sálu pak těm dětem přijímací komise láme páteře a hysterické matky šílí. Tak takové věci by v tom pořadu měly být. A dále příběhy lidí. Ale rozhodně nechci, aby se v něm objevovali lidi, co chtějí do Prásku jen proto, aby se o nich vědělo.
 
A co když se objeví? Říkala jste přece, že budete jen uvádět reportáže, které natočí někdo jiný.
Pak mám jako moderátor přinejmenším šanci to trošku shodit. Ve zprávách jsem kdysi nemohla ani pozvednout obočí, protože to už jsem prezentovala nějaký názor, a to bylo zapovězené. Tady můžu být osobní a klidně se tomu vysmát.
 
Pojďme si to zahrát konkrétně. Jak byste například uvedla reportáž o tom, že si Ilona Csáková nechala zmenšit poprsí?
(Smích) Podle mě to je její věc...  Ale dobrá, budu chvíli přemýšlet. Možná bych to dala do kontrastu s těmi, co si do výstřihu naopak nechávají něco přidat. Řekla bych třeba něco v tom smyslu, že kdyby tahle dala téhle, mohly by být všechny spokojené... Celé to přece můžete vzít z širšího úhlu pohledu: že každý je nějak nespokojený s tím, jak vypadá.
 
Takže tohle je vaše představa o tom správném bulváru?
Když hrajeme tuhle hru, řeknu vám, jak by tu zprávu popsal seriózní tisk: odpíchne se od Ilony Csákové a přinese téma s rozbory lékařů, jak velká prsa škodí páteři a podobně. A český bulvár? Ten rozehraje všechny spekulace: Proč to udělala? Má novýho frajera, který toho chce do dlaně míň? Kolik bude vážit to, co jí odebrali? Půjde to do nechutných detailů, které minou širší téma. Stejně to bylo s alimenty po rozvodu s mým bývalým mužem.
 
Jak to myslíte?
Novináři vynechali spoustu témat. Třeba zda skutečně v praxi platí zákon o vyživovací povinnosti. Nebo jak vypadá rozvodové řízení. Kdyby o tom psali v širších souvislostech, pak by ta celebrita aspoň posloužila k tomu, aby se ukázalo na nějaký společenský problém. Ale to je těžší než se na ní jen přiživit a zvýšit si náklad novin.
 
Pojďme pokračovat v té hře. Jak byste uvedla reportáž o známé televizní moderátorce, která se vdala ve vězení?
Počkejte, já jsem tady na konkurzu? (smích)... Pro mě to navíc není téma reportáže, ale vlastní život.
 
Právě.
Ale proč bych s vámi teď měla probírat své zcela soukromé záležitosti? Navíc svatba ve vězení není ojedinělá věc.
 
Už proto by to mohlo být téma. Zkuste to. Podívejte se na svůj příběh očima moderátorky.
Dobrá. Tak můžu třeba začít nějak takhle: Lidi už nevědí roupama co by, někdo se bere v letadle, někdo v balonu, někdo v base. To když ta reportáž bude jen o tom faktu. Ale může v ní být i něco víc, třeba o tom muži. Pak to mohu uvést například slovy, že ten člověk je v kritické situaci a že ženy mají touhu zachraňovat a říci: Já si tě teď beru, abys měl jistotu, že za tebou stojím.
 
To byl ten váš důvod?
Určitě to v mém rozhodnutí hrálo roli, možná dost velkou. Ale bylo tam s dovolením i něco podstatnějšího: mám ho ráda.
 
Kdo první řekl: vezmeme se ve vězení?
Pořád se mě ptal, jestli na něj počkám. Odpověděla jsem, že si ho klidně vezmu tady.
 
Postrádá to všechno z romantických představ o svatbě.
Jenže já už mám pár těch svateb za sebou. Pro mě není svatba o dlouhých bílých šatech, neplatí, že čím víc se za ni utratí, tím budou ti dva šťastnější. Mnohem bližší je mi model: „Máš za hodinu čas? Tak zajdeme na radnici.“ Moje první svatba byla zábava hlavně pro mou matku, všechno organizovala. Měla radost, že dokázala vytvořit šňůru bílých automobilů.
 
Vám teď nepřišlo šílené, že se hned po svatbě musíte odloučit? Že nebude svatební noc?
A víte, že mě zase děsí právě ta svatební noc? Na mé první svatbě mi přišel šílený právě ten sled událostí: hostina, mejdan s kamarády, loučení, pak odchod do bytu, do manželské postele – a představa, jak všichni tuší, co právě teď děláme, a drží nám palce. Tak jsme to nedělali.
 
Tu první svatbu jste si podle všeho protrpěla. Tu třetí už jste si užila?
Všichni jsme si ji užili. Já, Marek i děti. Nejhezčí bylo, že jsme mohli do věznice na pětihodinovou návštěvu a byli jsme tam sami. Zažili jsme po roce normální odpoledne. Smutno bylo hlavně Markovi, když jsem odjížděla a on zůstal...
 
Jak vůbec taková svatba ve vězení vypadá?
Nikdy a nikde jsem o ní nemluvila.
 
Nás nezajímají detaily ani pocity – ale třeba taková úplně banální věc, jak jste byla oblečená.
Měla jsem na sobě dost možná tohle tričko, co mám teď. V místnosti byl státní znak, oddávající úředník, svědci...
 
A umakartové stoly, dřevěné židle?
Dost. Bylo to hezké, nádherné... a tečka.
 
Už jste svému manželovi odpustila?
Co?
 
Že vám už na začátku vašeho vztahu neřekl, že mu hrozí trest za podvody.
Jo, odpustila.
 
Přišlo to s časem, nebo si to nějak zasloužil?
Každý člověk by měl umět odpouštět. Naučila jsem se lidi nesoudit.
 
Vraťme se k vaší práci. V roce 2002 jste odešla z Novy. Co jste dělala do doby, než vám přišla nabídka z Primy?
Práci jsem moc nevyhledávala. Potřebovala jsem si od všeho odpočinout. Byla jsem s dětmi, občas jsem něco napsala do novin, měla jsem s Novou smlouvu na dva pořady ročně, moderovala IQ test národa. To mě bavilo – čtyřhodinový živý pořad je těžký adrenalin. Ten pořad mi po odchodu Vladimíra Železného bohužel zrušili. Další nabídky jsem odmítala.
 
Co třeba?
Ještě za ředitelky Líby Šmuclerové mě chtěli zpátky do zpráv, ale nekývla jsem. Před prázdninami jsem dostala nabídku od České televize. Ale nechtěla jsem se jen tak vrátit do televize a dělat, co už znám. Mám ráda to hektické období, kdy se pořad rozjíždí, nikdy nic nejde podle plánu a všichni vědí, že to musí dokázat, v těch začátcích i vedení televize jde na ruku. V klidovém období jsem líná, nasadím, když jde do tuhého. Jakmile se práce promění v rutinu, mizím.
 
Proč jste si nezkusila třeba nějakou talkshow?
Chtěla jsem, ale spíš publicističtější než zábavnou. A to je těžké, je málo lidí ochotných mluvit o něčem otevřeně. Mezi politiky i mezi umělci.
 
A kdyby vám tenkrát nabídli třeba reality show VyVolení, vzala byste to?
V té době bych to nevzala. Ale teoreticky by mě to zajímalo. První řada VyVolených byla něco nového, bavilo mě sledovat ty rodící se vztahy ve vile. Ale nevím, jestli bych dokázala být nestranná, jestli bych vydýchala třeba Petra Zvěřinu. Obsazení tenkrát vyřešili skvěle – Tereza Pergnerová byla geniální tah.
 
Vy jste si tedy počkala na zajímavou nabídku – a ona přišla.
Tak nějak. Navíc se strefila do období, kdy skutečně mám chuť se vrátit. Najednou mi přišla textová zpráva s nabídkou na typ pořadu, který jsem vždycky chtěla dělat. Sešla jsem se s dramaturgem, porada byla blesková, dostala jsem kazetu a bylo to.
 
Jak dlouho jste se rozmýšlela?
S pořadem to bylo jasné hned. A podpis smlouvy? Stačilo mi, že na jaře a na podzim dostanu volno – to mají kluci týden prázdnin. A že i tak budu moct být s nimi, strávíme spolu všechny víkendy i večery. To je pro ně nejdůležitější: padesát pus na dobrou noc a pohádka.
 
Konkurenci poznám v břiše 

Stejně asi kdekoho napadne, proč jste nešla zpátky do Novy?
Už to není ta Nova co dřív, odešlo mnoho lidí nejen z vedení. Víte, mně se divili, už když jsem odcházela. Takové skvělé místo! říkali. Ale mě už to nebavilo, byla jsem vyčerpaná. Čtyři roky pořád dokola. Chaos, vnitřní boje, celá moje práce se zúžila na čtení papíru.
 
A zprávy se moderují někde jinak?
V tehdy ještě Československé televizi byly zprávy jiné – s hosty. Byli jsme tam všichni zároveň redaktory, editory i moderátory, střídali jsme se. Umět novinařinu bylo důležité. Teď redaktor píše i návrh toho, co má moderátor říkat, a ten to jen přečte.
 
Takže jde jen o to, umět číst a usmívat se?
Pozor, není to zase tak lehké, jak se zdá. Zkuste si číst tak, aby to vypadalo, že mluvíte spatra. Se čtecím zařízením musíte umět pracovat. Jinak lidi vidí, že to čtete a nedíváte se na ně. Když jste z toho zařízení vyklepaní, nemluvíte přirozeně. Máte jinou dikci, melodii, jiné tempo, s vytřeštěnýma očima čtete a bojíte se, že vám text ujede nebo že ho naopak předháníte. Někomu ty oči jezdí po řádcích.
 
Koho teď považujete za nejlepšího moderátora zpráv?
Moc je neznám, na zprávy často nekoukám.
 
Vážně ne? TýTý nedávno dostala Jolana Voldánová z České televize, porazila Lucii Borhyovou z Novy.
A víte, co mě zaráží? Že se nikde neobjevuje Marcela Augustová, protože to je profík. Když jsem ji poprvé slyšela, ucítila jsem v břiše takové to chvění: Pozor, teď přišla konkurence! Má příjemný hlas i výraz, názor, je to osobnost. Stejně jako třeba Štěpánka Dufková z Primy. U nikoho jiného jsem to chvění v břiše nikdy nezažila.
 
A z moderátorů? Kdo je pro vás top?
Můj bývalý parťák Pavel Zuna – i když by někdy potřeboval napínáček na židli, aby se probral. Ale ta práce vás prostě po letech vyčerpá, proto jsem zmizela.
 
Proto zmizí i on? Vypadá to, že má nakročeno do Ruska.
To nevím, o tom jsme se nebavili. Ale podle mě už je trochu vyhořelý, takže by potřeboval změnu. I tak je Pavel pořád jasná jednička, chlapi moderátoři obecně nejsou k mání. Prima chtěla nějakého ke mně do dvojice, ale nikoho nesehnala.
 
Spekuluje se, že se budete v moderování na Primě střídat se Soňou Polonyiovou nebo Lucií Výbornou. Koho byste brala vy?
Jestli má ten pořad vypadat tak, jak si ho představuju já, tak je to spíš Lucie Výborná. Jestli to je český bulvár, tak to je Soňa Polonyiová. Určitě by to zvládla, ale asi by musela bojovat s tím, že je ta z Peříčka.
  
Takže pokud by ji angažovali, tak byste od smlouvy odstoupila?
To určitě ne, nic proti Soně nemám. Jen si myslím, že by těžko bojovala s tou nálepkou. Každopádně by to pro mě byl malicherný důvod k odchodu. Zásadní by bylo, kdyby mi odepřeli třeba tu dovolenou, kterou jsem už slíbila dětem.

, Téma